Nedělní liturgie CČE

Navštívili jsme v neděli 13. října LP 2019 evangelický chrám Páně v jednom z našich měst. Celá rodina s výjimkou babičky, která obětovala duchovní zážitek pečení kachny. Farář rozhodl se realizovat jakýsi pokus o postmoderní bohoslužbu s jistými rysy absurdního dramatu jak pro děti, tak pro dospělé. I jedenáctiletý syn Matyáš poznává, že výklad o bariérách mezi lidmi spojený s proskakováním dítek skrz školní věšák opatřený plentou tam a zpět má patrně s běžnou liturgií, na niž je zvyklý, pramálo společného. Věšák s plentou posloužil krátce před tímto dramaturgickým vyvrcholením rovněž k pokusu o stínové divadlo na téma potopy světa, které realizovaly samy dítky (povětšinou ty, jež kus nenacvičovaly). Nepřehlédnutelným rysem této puerilní laterny magiky byla výrazně statická scéna s obláčky, jež na rozdíl od skutečných zachovávaly si tvar a tvrdošíjně setrvávaly na místě, ukončená nečekaně dynamickým výjevem evokujícím Ikarův pád. Kněz, postřehnuv riziko, nenechal však diváky tápat v nejistotě, na půdě které mytologie se mají pohybovat. Vysvětlil nepatřičnost zobrazení Boha Otce jakýmikoliv výtvarnými způsoby jako věc zavrženíhodnou, kterou protestantská tradice nepřipouští, káraje tak laskavě dítky a nenásilně identifikuje střemhlav padající figuru se Všemohoucím. Tato drobná scénografická perla byla uvedena neméně působivým čtením části Noemova příběhu, jehož se ujal technicky vzdělaný muž se zřejmou znalostí angličtiny, kterou tvůrčím způsobem aplikoval na biblický text. Dozvídáme se tak o Šémovi, Chámovi a Džefetovi i potomcích jeho. Libá výslovnost tohoto jména v různých pádech lichotí bezpochyby uším informatiků.

Neboť bohoslužby nejsou doprovázeny Večeří Páně coby částí v českých evangelických chrámech většinou zcela zbytnou, tvořily druhý liturgický pilíř shromáždění – jak káže tatáž tradice – ohlášky. V nich dominuje působivá homilie sestry M. na téma organizace úklidu a následného pohoštění před a při otevření nového farního centra. Silný kérygmatický náboj tohoto druhého vrcholu bohoslužby se v podání této ženy projevuje pregnantním vyjádřením hluboké potřeby vytírat a vytříbenými, rytmicky se opakujícími zmínkami o pomazánkách (rafinovaná narážka na Pomazaného?). Mocná duchovní lyrika tryskající z jejího nitra graduje adorací párků s chlebem v kontrastní juxtapozici k párkům s rohlíky.

Uchváceni duchovní erupcí nečekaných rozměrů ubíráme se domů pozřít kachnu.

gen.