Co je queer-teologie?

Konstruktivní teologické perspektivy

1

I. Úvod: Co jsou queer-teologie?

Tzv. queer-teologie, rozvíjené mezi lety 1990 a 2010, jsou někdy považovány za následné projekty LGBT-teologií2, které vznikaly od 70. let. Pojem „queer“ dostává přitom nový význam – dříve to bylo pohrdavé, znevažující označení pro homosexuály jako lidi zvláštní, abnormální. Ti, kdo dnes pojem „queer“ užívají pozitivně, se s ním identifikují a zbavují jej urážlivosti. Otevřeně se hlásí ke své specifičnosti a k odlišnosti od sexuálních a pohlavních identit „mainstreamu“ a vědomě odmítají většinové názory společnosti.3

Stejně jako LGBT-teologie se i queer-teologie snaží mimo jiné zpochybnit názor, že legitimními příjemci milosti a požehnání a adresáty Božího zjevení jsou výhradně lidé žijící v heterosexuálním vztahu. Ale neomezují se pouze na úvahy o sexualitě. Zpravidla nekompromisně kritizují veškeré normy a kladou otázky týkající se moci, jazyka a hranic lidské identity. Slovo queer je přitom v angličtině používáno jako podstatné jméno, přídavné jméno i jako sloveso (na rozdíl od jiných jazyků, kde působí gramaticky neústrojně). Jako podstatné jméno označuje metody a přístupy zpochybňující vžité normy a ideologie; jako přívlastek charakterizuje osoby, texty a jevy; je-li použito jako sloveso (to queer, „queerovat“), znamená pátrat v tradici po odlišných přístupech hlasech k tématu; queering je hledání odpovědi na otázku, proč jsou některé – a jen některé – identity považovány za normální, zdravé a žádoucí a které formy moci a ideologie umožnily vznik těchto obecně akceptovaných představ.

Někdy se „queer“ používá zkráceně jako souhrnný pojem pro celou řadu identit a politických postojů (lesbický, homosexuální, bisexuální, transsexuální, intersexuální, asexuální, nebinární atd.) – což ovšem mnozí odmítají. Obávají se totiž, že takové používání pojmu by ve skutečnosti mohlo stírat rozdíly a napětí mezi jednotlivými skupinami a lidi, kteří jsou beztak ze společnosti vylučováni, činit neviditelnými. Poukazují na to, že není-li někdo heterosexuál, ještě to samo o sobě neznamená, že narušuje společenské systémy, pro něž jsou všichni jasně a jednoznačně buď muži, nebo ženy, a že při fyzickém sexu by mělo vyjádření pohlaví hrát roli jen specifickým způsobem. Zejména stoupenci kritické queer-teorie chápou „queer“ spíše jako narušení identifikačních kategorií, a nikoli jako samostatnou identitu. Podle nich nejde o nahrazení jednoho systému jiným, lepším, nýbrž o zásadní zpochybnění systémů a meta-narativů jako takových.4

Mezi queer-teologiemi lze rozpoznat dva hlavní proudy. První, queer-proud teologie osvobození, je zaměřen na „normálnost“, nepatologičnost queer-života se zvláštním důrazem na nové pojetí biologického pohlaví, sociálního pohlaví a sexuality a rovněž na přijetí křesťanské tradice jakožto v podstatě zdravé a nikoli nepřátelské vůči lidem hlásícím se ke queer resp. LGBT-identitě. Queer-teologové/teoložky tohoto proudu prosazovali, aby bylo uznáno manželství párů téhož pohlaví a aby byli ve funkci křesťanských duchovních akceptováni i lidé otevřeně se hlásící ke své queer-identitě. Představitelé tohoto proudu většinou usilují o to, aby se k biblickým textům, dosud vyžívaným k odsuzování ne-heterosexuálních lidí, přistupovalo nově nebo aby byly znovu pochopeny ve svém původním smyslu. Argumentují tím, že LGBT-identity jsou přirozené a zdravé stejně jako identita heterosexuální. 

Druhý proud se méně snaží o vyváženost a je ovlivněn spíše kritickou queer-teorií než teologií osvobození. Queer-teologové tohoto proudu se méně přiklánějí k apologetice, jde jim spíše o subverzi a odpor. Vůči „inkluzi“ queer-lidí do institucí jako manželství či úřední církev jsou zdrženlivější, naopak poukazují na škodu, kterou mohou tradiční koncepty manželství a rodiny způsobovat. Domnívají se, že queer-věřící by měli být vůči těmto institucím a autoritě církve nadále v opozici. K pojmům, jako je „zdraví“ a „přirozenost“, se staví spíše s nedůvěrou a jsou přesvědčeni (pod vlivem kritických queer-teoretiků jako Judith Butler, Michel Foucault a Lee Edelman), že zdraví a přirozenost jsou společenské konstrukty, že tedy rozhodně nejsou neutrální nebo nezměnitelné, a už vůbec ne jednoznačně správné.

II. Zkoumání překladů a výkladů

Teologové hlásící se ke queer-proudu teologie osvobození, zastávají názor, že křesťanství samo o sobě není namířeno proti LGBT a jiným queer-životním způsobům. Homofobie, sexismus a cisgenderismus (zaujatost proti osobám, které své pohlaví změnily nebo se nepovažují za muže ani za ženu) podle nich deformují skutečné křesťanské poselství, v němž jde o lásku, spravedlnost a inkluzi. Někteří stoupenci tohoto proudu se proto obracejí k tradici a hledají v Bibli a v křesťanských dějinách texty, postavy a tradované výroky, které by bylo možno považovat za „proto-queer“, tedy původně queer. Mnozí queer-křesťané například věří, že biblické postavy jako David a Jonatan, Naomi a Rút nebo eunuchové byli předchůdci dnešní queer-lidí. Nemyslí tím bezpodmínečně, že by David a Jonatan nebo Naomi a Rút byli homosexuální v dnešním významu toho slova (i když to mnozí vykladači tvrdí). Spíše jsou přesvědčeni, že tyto postavy a jejich velká láska k osobám téhož pohlaví by mohly být vzorem pro jiné jednopohlavní vztahy a přátelství.

Eunuchové jsou přitom pro transsexuály, intersexuály, bisexuály, lesby a gaye zvlášť zajímaví, neboť přestože se zdají být příkladem lidí stojících mimo typické pohlavní struktury společnosti, nejsou v Bibli odsuzováni. Někdy jsou dokonce považováni za zvláště požehnané, např. u Izajáše v 56. kapitole čteme o eunuších (v českém ekumenickém překladu a v bibli kralické „kleštěncích“), kteří dostanou větší bohatství, než jsou synové a dcery, totiž „jméno věčné, jež nebude vymýceno“.

V pasáži týkající se Ježíšova učení o manželství a rozvodu mluví Ježíš o třech druzích eunuchů: „Někteří5 nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské.“ (Mt 19, 12) Z historického pohledu je zde pojem eunuchové často chápán metaforicky, přičemž „eunuchové pro království nebeské“ byli ti, kdo se rozhodli vzdát se manželství nebo vlastní rodiny, aby obci prokázali větší službu: například dobrovolní celibátníci. V posledních desetiletích však vědci upozorňovali na to, že „eunuchové od narození“ mohli být i intersexuálové (lidé s vrozenými odlišnými pohlavními znaky), „eunuchové, které takovými učinili lidé“ mohli být transsexuálové (zvláště takoví, kteří si tělesnou změnu dali provést lékařem); a „eunuchové pro království nebeské“ mohli být ti, kdo se nějakým způsobem dobrovolně odlišovali od obvyklých pohlavních norem. Nancy Wilson z Metropolitan Community Church (konfese, která výslovně zahrnuje LGBT) dokonce tvrdí, že queer-jedinci, kteří se necítí být biblickými postavami reprezentováni, nemohou považovat Bibli za svoji knihu.6

Určité biblické texty byly po celá desetiletí využívány k demonstraci nesprávnosti jiného než heterosexuálního pohlavního styku, někdy i nesprávnosti „nenormální“ orientace. LGBT/queer-vykladači Bible se k těmto textů staví různě. Někteří prostě konstatují, že tyto pasáže, zvláště ve Starém zákoně, vznikly ve zcela jiné době a kultuře, a pro křesťany tudíž nejsou závazné.  V této souvislosti poukazují na jiné texty – týkající např. potravy, oblečení a zacházení s otroky –, které mezitím většina křesťanů považuje za dobově a kulturně podmíněné, z čehož vyvozují, že právě tak by se mělo pohlížet na biblické výroky o sexuální aktech mezi lidmi téhož pohlaví. Jiní se domnívají, že Bible by sice měla zůstat trvalou autoritou a současní křesťané z ní nemohou některé části jednoduše vynechávat, ale že je možné číst ji ve světle současné vědy.

Další vykladači argumentují například tím, že pojmy překládané v moderních Biblích jako „homosexuál, homosexuální“, jsou nejasné a mohly by být právem překládány i jinak.   Teologové Mark D. Jordan a Dale B. Martin připomínají, že překládání Bible vždy zahrnuje interpretaci. Překladatel nikdy nepřistupuje k textu neutrálně, nýbrž vždy už s určitým postojem a s osobními sklony.7 Ti, kdo předem vycházejí z toho, že Bible „homosexualitu“ odsuzuje, budou mít pravděpodobně silnější tendenci nahradit nejasný pojem ve výčtu hříchů slovem „homosexualita“; kdežto v dobách, kdy jiné problémy budily větší rozruch, než dnes vyvolávají stejnopohlavní vztahy, se tentýž pojem možná překládal úplně jinak (jak ukazuje srovnání se staršími překlady). Každá interpretace překladů může být zatížena hotovými názory: Jordan a další zdůrazňují, že hřích obyvatel Sodomy, který Bible na různých místech odsuzuje, bývá často chápán jako sexuální jednání mezi muži – nebo přesněji: jako anální styk. Avšak „sodomie“ byla podle Joradana takto všeobecně vykládána teprve od středověku. Je přinejmenším víceznačné, co příběh o Sodomě vlastně zavrhuje. Spočívá problém v tom, že sodomští muži měli sex s jinými muži, nebo v tom, že ti poslové byli andělé, a tudíž nebyli sexuálními partnery pro lidi? List Judův (verš 7) odsuzuje obyvatele Sodomy a Gomory jako sexuálně amorální, protože „odešli po těle cizím“8 – což by se podle některých exegetů mohlo vztahovat na anděly. Anebo – jak mezitím soudí mnozí queer-vykladači – problém nespočívá ani tak v pohlaví dotyčných, jako spíše v násilí, žádostivosti a nepohostinnosti obyvatel Sodomy? Je přece psáno u Ezechiela: „Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala.“ (Ez 16, 49)9

Tyto nové interpretace Bible mají často jedno společné: chtějí znovu najít přístup k Bibli jako něčemu pozitivnímu a osvobozujícímu. Nicméně podobné pokusy se mohou ukázat marnými, protože je stále ještě mnoho křesťanů i jiných čtenářů, kteří tyto výklady nepřijímají a jsou přesvědčeni, že Bible sexuální jednání mezi osobami téhož pohlaví jednoznačně odsuzuje. Proto nejspíš zůstane Bible pro queer-osoby nadále nebezpečná, jak soudí Mary Ann Tolbert, i když se queer-vykladači ze všech sil snaží dokázat opak.10

III. Zkoumání pojmů slušnost, společenské vylučování a moc v teologických diskusích

Ve světle námitek vypracovaných queer-teorií se queer-teologové rovněž snaží nově vykládat a formulovat i jiné aspekty křesťanské teologie, konkrétně z oblasti historiografie, morální a pastorační teologie nebo dogmatické, systematické a konstruktivistické teologie. Marcella Althaus-Reid, argentinská odbornice a jedna z nejvlivnějších queer-teoložek, jejíž práci ukončila předčasná smrt v roce 2009, vypracovala vlastní teologii, kterou nazvala „neslušnou“ (Indecent Theology). Tato teologie neodděluje teologickou reflexi od skutečného života lidí – včetně těch, jejichž sexuální identitu a praxi by mainstreamové křesťanství pravděpodobně odsoudilo. Marcella Althaus-Reid byla přesvědčena, že křesťanství (zvláště římský katolicismus v Jižní Americe, spojený s koloniální a kapitalistickou mocí) prosazovalo ideály „slušnosti“, které byly pro obyčejné lidi prostě nedosažitelné, a tudíž velmi škodlivé. Naproti tomu sama přišla s pozoruhodnou vizí toho, co nazývala „queer-Bůh“: s představou Boha v exilu, Boha na ulicích, Boha sexuálních pracovnic a transvestitů, Boha, který neopouští lidi žijící na okraji společnosti, místo aby byl spojencem privilegovaného „centra“. Hájila názor, že teologové by se měli zastávat „neslušných“ a odmítat představu, že spása je něco, co lidé u moci přidělují po kouscích ostatním. Přísná kontrola sexuálního chování a reprodukce, kterou latinskoamerická církev vykonává, nechrání ani tak obecné blaho, nýbrž činí lidi závislými na politických autoritách a dělá z nich poslušné dělníky. Podle Marcelly Althaus-Reid chtělo křesťanství Boha spíše zkrotit a ochočit, místo aby respektovalo jeho naprostou jinakost a uznalo, že Boha nelze vlastnit ani ovládat. Je nezbytné vzepřít se heteronormativitě (představě, že jedině heterosexualita je legitimní a žádoucí) a říci nahlas, že skutečně skandální není sexuální odlišnost, nýbrž skutečnost, že náboženské a jiné autority vylučují takto „odlišné“ lidi na okraj společnosti. Teologie se musí s nejistotou a neurčitostí naučit žít a přestat obsesivně vytyčovat meze a rozhodovat, co je a co není akceptovatelné. Bůh, říká Marcella Althaus-Reid, je cizinec, který žil v diaspoře. A to je také místo, kde by měli žít křesťané. To znamená, že teologové by měli svůj vlastní způsob sexuálního, politického a hmotného života podrobit kritice, místo aby dění uvnitř církve drželi pod pokličkou. „Bůh nemůže být blízký queer-lidem, dokud teologové nenajdou odvahu vylézt ze svých skrýší.“11

Ke spolupracovníkům Marcelly Althaus-Reid patřili někteří věhlasní a dosud aktivní queer-teologové, např. Elizabeth Stuart, Gerard Loughlin, Robert E. Shore-Goss a Mark D. Jordan.12 Také mladší generace nadějných vědců rozvíjí její myšlenky. Někteří se zaměřují hlavně na to, jak uplatnit queer-teologie v církevních strukturách; jiní hledají souvislosti mezi queer-teologiemi a otázkami etnické příslušnosti, barvy pleti, třídy, postižení, změny klimatu a národnosti; další podrobují kritické reflexi očima queer-teologie hluboce zakořeněné teologické postoje, jako např. etiku ctnosti.13  Ve všech těchto případech vědci zároveň hledají odpověď na otázku, jak vzniká moc a jak různé dobové aliance mezi církví a společenskými a politickými autoritami jakož i lpění církve na konzervativních normách rodiny, sexuality a vztahů podkopávají schopnost církve promlouvat prorocky všude tam, kde dochází k nespravedlnostem.

IV. Zkoumání dějin křesťanské tradice

Společným rysem queer-teologií, zejména více ovlivněných kritickou queer-teorií, je odmítání binárního rozlišování – v prvé řadě mezi tím, co je mužské a co ženské, ale také mezi tím, co je lidské a co božské. Mnozí teologové, kteří se zabývali hledáním „queer-fenoménů“ v dějinách křesťanské tradice, proto došli k názoru, že také sám Kristus, ztělesňující lidství a božství zároveň, by mohl být považován za hluboce „queer“. To tvrdí odbornice na patristiku Virginia Burrus, když říká, že chalcedonské vyznání víry (potvrzující dvě přirozenosti Krista v jedné osobě) „vyžaduje novou matematiku, přesahující logiku sčítání a odčítání, zlomků a celých čísel“, pohybující se „mimo veškeré kategorie“.14 Tricia Sheffield zastává názor, že Kristus chalkedonského koncilu není „buď, anebo“, nýbrž „jedno i druhé“. V tomto smyslu je Kristus queer; odporuje binárním systémům a dělení, drží nejistotu pohromadě a urovnává cestu pro jiné „dvojznačné“ identity mezi lidmi, kteří tvoří tělo Kristovo, tj. církev.15 Věta „Kristus je queer“ proto nevypovídá nic o Ježíšově sexuální orientaci nebo o jeho pohlavní identitě (přestože předpoklad, že Ježíš byl heterosexuál, někteří vykladači rozhodně zpochybňují); nýbrž znamená, že prolomil standardní očekávání a solidarizoval se se všemi queer-lidmi. Takto lze rozumět rozmanitým příběhům, v nichž Ježíš mocenské a kontrolní normy porušuje a podkopává. Označovat křesťanství jako queer znamená ptát se, čím může křesťanství přispět k odhalování utajených struktur mocí, útisku a ovládání, včetně oněch, jež jsou skryty v křesťanské tradici.

Co se týká klasického učení křesťanské teologie, queer-teologie ovlivnila zvláště christologii (učení o Ježíšově osobě a působení), učení o Bohu (včetně trojičních teologií), ekleziologii (učení o církvi) a eschatologii (učení o „posledních věcech“, tedy smrti, posledním soudu, posmrtném životě a „konci času“).

Od 60. let 20. století v církvi znovu ožívá zájem o eschatologii, především pod vlivem práce německého teologa Jürgena Moltmanna. Podle Moltmannova názoru nejde v eschatologii jen o konec světa nebo o to, co by mohlo nastat po smrti, nýbrž i o to, co se děje tady a teď. Působením Ježíše a Ducha už začalo „nové stvoření“. Život zaměřený na spravedlnost a inkluzi lze považovat za příspěvek k životu tohoto nového světa. Z toho vychází i řada queer-teologií osvobození. Naproti tomu postoj kritických queer-teologií k eschatologickému učení je více zatížený. Pro klasickou eschatologii je typická naděje upínající se k budoucností, k době po smrti, po skončení věcí současných. Někteří kritičtí teoretikové jako Lee Edelmann se však domnívají, že příliš se zabývat budoucností může mít negativní důsledky pro život tady a teď. Právě teologie zaměřené na budoucnost často zdůrazňují nutnost zlepšovat stav věcí ve prospěch dětí a jiných „nevinných“. Takové apely jsou však tendenčně sociálně konzervativní a mají sklon dobro živých obětovat dobru předpokládaných budoucích lidí.16

Althaus-Reid formulovala svoji vizi queer-Boha v solidaritě s těmi, kdo jsou ze společnosti vylučováni na základě svého biologického nebo sociálního pohlaví, sexuality, etnické příslušnosti či hospodářského statusu. Po její smrti rozvinuli projekt queer-teologie další teologové, zaměřující se ještě hlouběji na učení o Bohu. Linn Marie Tonstad například přesvědčivě argumentuje, že mnohé klasické teology náležející k hlavnímu proudu křesťanské tradice vlastně nikdy zajímalo, jak hluboce jsou vztahy k božství ovlivněny myšlením v kategoriích řádu, hierarchie, oběti, smrti a odcizení. Pokusy najít záchytné body pro pohlavní diferenciaci v samotném Bohu (například identifikace Ducha s biblickou ženskou postavou Moudrosti), vedou podle ní nakonec k upevnění pohlavně definované podstaty božské hierarchie. Apely na (sociální a biologické) pohlavně specifické rozlišování vycházejí často z představ o Boží odlišnosti, které jsou dědictvím trojiční teologie. Přestože se mnozí ve snaze zpochybnit sexistické a patriarchální představy dovolávají Trojice, je samo učení o Bohu podle Linn Marie Tonstad příliš úzce spojeno se svou sexistickou a patriarchální minulostí, než aby bylo v tomto směru užitečné.17

To je jen jeden příklad, jakou výzvu představuje queer-teologie pro hlavní proud teologie s jeho pojetím moci a vědění. Je vidět, že způsob, jímž dospíváme k našim představám, není nikdy neutrální, nýbrž je vždy ovlivněn sociálními, politickými a kulturními okolnostmi. Ukazuje se také, že samy výzvy, s nimiž se „alternativní“ teologie obrací na moc, dávají vzniknout jejím vlastním problematickým neo-ortodoxiím, které je opět nutno podrobit kritickému zkoumání.

V. Nejnovější vývoj v queer-teologii

Další významné příspěvky ke queer-teologii z nedávné doby obsahuje sborník Sexual Disorientations z roku 2018 (eds. Kent Brintnall, Joseph Marchal, Stephen D. Moore), který se – v dialogu s kritickým stanoviskem queer-teologie k orientaci na budoucnost – zaměřuje na teologické a biblické tradice a přináší nový výklad ústředních témat, např. eschatologie. Představuje práce perspektivních queer-vědců (mj. Brandy Daniels, Karen Bray, Jacqueline Hidalgo) opírající se o poznatky z oborů, jako je feminismus, kritika rasismu a podpora handicapovaných. Pozornost zasluhuje i publikace Queer Christianities (eds. Kathleen Talvacchia, Michael Pettinger, Mark Larrimore), nově kriticky hodnotící představy různých tradic o celibátu, manželství a „excesivní“ sexualitě; nebo kniha Pamely Lightseys Womanist Queer Theology, vrhající queer-teologické světlo na politiku hnutí proti rasismu „Black Lives Matter“; dále práce Andyho Büchela That We Might Become God, která v diskusi s queer-názory nově vykládá teologii svátostí a tradice zbožštění/teoze; jakož i antologie Queering Christianity (eds. Robert Shore-Goss a dalších), zaměřená na pastoračně-teologické otázky církevního života – křest, eucharistii a ekumenu – a jejich význam pro queer-problematiku. Moje vlastní práce Un/familiar Theology: Reconceiving Sex, Reproduction and Generativity chce ukázat, že instituce jako manželství, rodičovství a rodina není třeba vidět v rozporu s queer-problematikou a že nové queer-definice těchto institucí znamenají nevyhnutelný rozchod s křesťanskou tradicí.18

Queer-teologie se tedy dnes už nezajímá v prvé řadě o sexualitu a pohlaví (pokud tomu tak vůbec kdy bylo), nýbrž se zaměřuje na řadu oborů a oblastí, což vyžaduje i zkoumání jiných kontextů a identit, jako je etnicita, postižení, třída, společenský status. Může tím podněcovat k reflexi náboženských společenství a jejich aktivit, a to z rozmanitých hledisek a vždy v upřímné snaze o spravedlnost. Některé z vyjmenovaných novějších prací vznikly jako přímá reakce na kritiku dřívějších queer-teologií, jimž se vytýkalo, že se příliš koncentrují na zkušenosti bílých mužů, a přitom nedostatečně přihlížejí k tomu, že tyto fenomény privilegovanosti se skrývají právě tak v „liberalizujících“ teologiích, jako ve zjevně konzervativních mainstreamových teologiích. Záhadou queer-teologie jakož i queer-teorie vůbec zůstává, jak se mohlo stát, že „queer“-přístup je chápán jako cesta k obnovení a novému uchopení pohledu na kdysi marginalizované identity, a zároveň jako cesta zpochybňující představu identity jako takové.

VI. Shrnutí

Queer-teologie zůstává hluboce sebereflektujícím oborem, který stále dokonaleji zkoumá vlastní, často skryté hierarchie a ortodoxní názory, zejména ty, které se týkají akceptace ze strany církevních či akademických institucí. Skutečnost, že jsou queer-teologie vůbec předmětem diskuse v církvích a na univerzitách, je pociťována jako značně ambivalentní, neboť takové začleňování do mainstreamu by mohlo snižovat jejich schopnost kritiky. Diverzifikace názorů (zaměřených zvláště, byť ne výlučně na sexualitu a pohlavní identitu), k níž queer-teologie přispívají, je přesto také vítaným prostředkem, jak různé aspekty tradice obnovovat a nově interpretovat.

Z Concilia 5/2019 přeložila Helena Medková

1 Dr. Susannah Cornwall je docentkou konstruktivistické teologie na anglické University of Exeter a ředitelkou Exeter Centre for Ethics and Practical Theology (EXCEPT). Internetové stránky centra: https://humanities.exeter.ac.uk/theology/research/centres/except/

2 Zkratka znamená lesby, gayové, bisexuálové, transsexuálové (pozn. překladatelky).

3 Ilustrovaný přehled k historickému a teoretickému kontextu viz Meg-John Barker – Julia Scheele, Queer: A Graphic History, London: Icon, 2016. Německý překlad: Queer. Eine illustrierte Geschichte, Münster 2018.

4 K další diskusi viz Susannah Cornwall, Controversies in Queer Theology, London 2011. Srov. např. také Judith Butler, Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity, London: SCM Press, 1990; Michel Foucault, Sexualität und Wahrheit, Bd. 1: Der Wille zum Wissen, Frankfurt am Main 1977; David M. Halperin, Saint Foucault: Towards a Gay Hagiography, Oxford: Oxford University Press, 1995.

5 Citace podle českého ekumenického překladu. Podle English Standard Version „For there are eunuchs …“. Podle Lutherova překladu:„Denn es sind etliche verschnitten…“, tj. česky „Neboť jsou někteří vyřezaní…“ (pozn. překladatelky).

6 Nancy Wilson, Our Tribe: Queer Folks, God, Jesus, and the Bible, San Francisco: HarperSanFrancisco, 1995, s. 164. K významu eunucha viz také Mathew Kuefler, The Manly Eunuch: Masculinity, Gender Ambiguity, and Christian Ideology in Late Antiquity, Chicago: University of Chicago Press, 2001; Megan DeFranza, Sex Difference in Christian Theology: Male, Female and Intersex in the Image of God, Grand Rapids: Eerdmans, 2015; Virginia Mollenkott, Omnigender: A Trans-Religious Approach, Cleveland: Pilgrim Press, 2007.

7 Mark D. Jordan, The Invention of Sodomy in Christian Theology, Chicago: University of Chicago, 1997; Dale B. Martin, Sex and the Single Savior: Gender and Sexuality in Biblical Interpretation, Louisville, Westminster John Knox Press, 2006. Poznámka MV: V českém prostředí je k výkladu některých biblických textů souvisejících s homosexualitou k dispozici text: Problematika homosexuálních vztahů. Tisk 19/6, 3. zasedání 31. synodu ČCE (19. – 22. 5. 2005), s. 12. Dostupné online: https://www.e-cirkev.cz/data/D/X/d/TISK-19-06-Problematika-homose.pdf

8Takto podle Bible kralické. Český ekumenický překlad uvádí: „propadli zvrhlosti“. King James Version: „going after strange flesh“. Luther: „anderem Fleisch nachgegangen sind“. Německý jednotný překlad (Einheitsübersetzung): „liefen anderem Fleisch nach“ (česky „běhali za jiným tělem“). Pozn. překladatelky.

9 Další užitečné kritické poznámky k biblickým textům viz Deryn Guest – Robert Gross – Mona West – Thomas Bohache (eds.), The Queer Bible Commentary, London: SCM Press, 2006; Ken Stone (ed.): Queer Commentary and the Hebrew Bible, Sheffield: Sheffield Academic Press, 2001; Teresa Hornsby – Ken Stone (eds.), Bible Trouble: Queer Reading at the Boundaries of Biblical Scholarship, Atlanta: Society for Biblical Literature, 2011.

10 Mary Ann Tolbert, Foreword: What Word Shall We Take Back?, in: Robert Goss – Mona West (eds.), Take Back the Word, Cleveland: Pilgrim Press, 2000, vii-xii.

11 Marcella Althaus-Reid, Indecent Theology, London: Routlege, 2000, s. 88.

12 Klíčovými text jsou např. Elisabeth Stuart, Gay and Lesbian Theologies: Repetitions with Critical Difference, Aldershot: Ashgate, 2003; Gerard Loughlin (ed.), Queer Theology: Rethinking the Western Body, Oxford: Blackwell, 2007.

13 Viz např. Patrick S. Cheng, Radical Love: An Introduction to Queer Theology, New York: Seabury, 2011; Patrick S. Cheng, Rainbow Theology: Bridging Race, Sexuality and Spirit, New York: Seabury, 2013; Jay Emerson Johnson, Peculiar Faith: Queer Theology for Christian Witness, New York: Seabury, 2014; Karen Bray, The Monstrosity of the Multitude: Undeeming Radical Theology, in: Palgrave Communications 1 (2015); srov. také příspěvky v Kent Brintnall – Joseph Marchal – Stephen D. Moore (eds.), Sexual Disorientations: Queer Temporalities, Affects, Theologies, New York: Fordham University Press, 2018.

14 Virginia Burrus, Radical Orthodoxy and the Heresiological Habit: Engaging Graham Ward´s Christology, in: Rosemary Radford Ruether – Marion Grau (ed.), Interpreting the Postmodern: Responses to „Radical Orthodoxy“, New York: T&T Clark, 2006, s. 40.

15 Tricia Scheffield, Performing Jesus: A Queer Counternarrative of Embodied Transgression, in: Theology and Sexuality, 14 (2008), s. 243.

16 Lee Edelman, No Future: Queer Theory and the Death Drive, Durham: Duke University Press, 2004.

17 Linn Marie Tonstad, God and Difference: The Trinity, Sexuality, and the Transformation of Finitude, London: Routledge, 2015.

18 Kathleen Talvacchia – Michael Pettinger – Mark Larrimore (eds.), Queer

Christianities: Lived Religion in Transgressive Forms, New York: New York University Press, 2015; Pamela Lightsey, Our Lives Matter: A Womanist Queer Theology, Eugene: Wipf and Stock, 2015; Andy Buechel, That We Might Become God: The Queerness of Creedal Christianity, Eugene: Cascade, 2015; Robert Shore-Goss – Thomas Bohache – Patrick S. Cheng – Mona West (eds.), Queering Christianity: Finding a Place at the Table for LGBTQI Christians, Santa Barbara: Praeger, 2013; Susannah Cornwall, Un/familiar Theology: Reconceiving Sex, Reproduction and Generativity, London: Bloomsbury, 2017.