Průběh slavnosti jako znamení: Stavba velikonoční vigilie

Stavba velikonoční vigilie obsahuje čtyři části: na začátku nočního bdění zapaluje obec svíce (slavnost světla), při jejichž svitu naslouchá Božím činům spásy ve čteních, ve zpěvu a v modlitbě je přijímá za své (bohoslužba slova). Pak obec přijímá nové členy a hlásí se ke svému křtu (křestní bohoslužba), což pak vyústí do centra velikonočního tajemství při večeři Páně (slavení eucharistie). Je zcela pochopitelné, že se stále znovu přemýšlí o tom, jak tuto nejvýznamnější liturgickou slavnost celého roku co nejvhodněji oslavit. Charakter znamení má přece i struktura slavnosti.

Proto je možné položit otázku, zda by nebylo lepší začínat bohoslužbou slova. Často zůstává ritus požehnání ohně liturgií kléru, protože obec je již shromážděnáv prostoru kostela, nebo je naopak komplikovaný příchod do neosvětleného chrámu, když se předtím všichni shromáždili kolem ohně. Jiným modelem by proto bylo začínat bohoslužbou slova. Smělo by být pouze tolik světla, aby byli lektoři schopni přečíst čtení. Předtím by mlčky vešla skupina celebranta a liturgie by začala pozdravením a úvodním slovem. Počet čtení není podstatný, důležité je ale, aby jejich výběr vysvětloval celé Velikonoce. Přitom se zdá rozumné, aby na poslední starozákonní čtení nenavazovalo Gloria a také aby zůstalo Aleluja po novozákonním čtení. Tak je zřejmé od samého počátku spásné jednání Boží, které se naplnilo v poselství o smrti a zmrtvýchvstání jehoMesiáše v evangeliu. Radost z toho se rozvine ve slavnosti velikonoční svíce. Nyní by měl být do prostoru oltáře přinesen v průvodu spolu s křížem z Velkéhopátku paškál jako symbolické vyjádření jednoty celého tajemství smrti azmrtvýchvstání. Při čtení evangelia o zmrtvýchvstání Pána je zapálena velikonoční svíce a slovo evangelia je povýšeno na znamení. Během procesí následuje trojí Lumen Christi, které se má opakovat, dokud nejsou zažehnuty svíce všech účastníků slavnosti. Bezprostředně poté následuje velikonoční chvalozpěv, Exsultet. Obce má vyjádřit svůj souhlas voláním aleluja. Zazní-li do toho ještě varhany a zvony, dosáhla odpověď na radostné poselství svého vrcholu. Nyní může navazovat křestní bohoslužba a slavení eucharistie.

Tento alternativní model představil již před lety řezenský liturgik Bruno Kleinheyer. Chtěl nechat zřetelněji vyniknout smyslu této vigilie, nočního bdění v cestě přechodem zetmy do světla, přičemž pozměnil pořadí uvedené v misálu a přesunul bohoslužbu slova před slavnost velikonoční svíce. Při srovnání této alternativy s tradiční formou se ukazuje, že nechybí žádný podstatný prvek, ale řeší se mnohé stávající problémy. Ukazuje se jako nevhodné, že věřící při bohoslužbě slova zhasínají svoje svíce, které si zažehli po úvodní slavnosti velikonoční svíce, aby je pak opět zapálili při křestní bohoslužbě. Při alternativním modelu je mohou během slavnosti velikonoční svíce a křestní slavnosti nechat zapálené. Otázky, které by se nově mohly vynořit, lze ale snadno vyřešit: Gloria by muselo nejspíše odpadnout, pokud by se nezpívalo jako děkovný hymnus při komuniu, homilie by neměla následovat po evangeliu, protože pak by byla zastíněna symbolika paškálu a průvodu, ale mohla by být přednesena při úvodu obnovy křestního vyznání.

Nejde zde o to přimět obec k volbě nové struktury velikonoční vigilie místo té, kterou slavili dosud. Na tomto příkladu se ale ukazuje nutný požadavek, aby se každá obec blíže zabývala všemi znameními, která ve své liturgii používá. Tam, kde se slaví velikonoční vigilie již na Bílou sobotu před setměním, nebude odpovídat symbolika liturgie, která vede ze tmy do světla. Ale slavnost, jejíž znamení nejsou v souladu, je v nejlepším případě výkon předem daného ritu a nemůže vyjádřit obsah slavnosti. Obsah a forma, znamení a jimi vyjádřená víra se musí shodovat.To samozřejmě neplatí pouze pro velikonoční vigilii.

Klemens Richter, Was die Sakramentale Zeichen bedeuten. ZurFragen der Gemeinde von heute, Herder 1988, s. 94-96, přeložil Ondřej Bastl.