Nový evangelický zpěvník jako bohoslužebná kniha

autor: 

V adventu 2021 spatřil světlo světa po více než 40 letech od vydání posledního obdobného díla nový Evangelický zpěvník. Zahrnuje 789 položek a je výsledkem 17 let trvajícího úsilí přípravné komise, která v Českobratrské církvi evangelické pracovala pod vedením Miloslava Esterleho. Publikace si jistě zaslouží hlubší pozornost z hlediska hymnologického. Zde se chceme omezit pouze na stručnou liturgickou reflexi.

M. Esterle v průvodním slově, které mělo zaznít na zatím odloženém slavnostním uvedení zpěvníku, zveřejněném ovšem na webu církve1, v této souvislosti hovoří přímo o bohoslužebné knize. Tím je naznačeno více, než že zpěvník je obvyklou pomůckou ke společnému slavení bohoslužeb (a spolu s Biblí tvoří základ evangelické zbožnosti). Téma bohoslužby totiž přímo zakládá osnovu díla, převzatou ze švýcarského reformovaného zpěvníku. Sjednocující motiv jednotlivých tematických bloků tvoří bohoslužba v různých kontextech: v Bibli, ve společenství církve, během církevního roku, všedního dne, na cestě životem a ve světě.

Oddíl „Bohoslužba ve společenství církve“ představuje pro české evangelické prostředí zřejmě nejzásadnější koncepční inovaci. Obsahuje části: Vstup, otevření a ztišení; Vzývání; Chvála a dík; Zvěstování Božího slova; Vyznání vin a přijetí odpuštění; Vyznání víry; Křest a připomínka křtu; Večeře Páně; Prosby a přímluvy (vč. Modlitby Páně); Poslání a požehnání. Ty korespondují s jednotlivými liturgickými prvky podle připravované nové agendy ČCE, které jsou v obecné podobě uveřejněny na začátku oddílu. Předchozí evangelický zpěvník z roku 1979 byl strukturován podle vyznání víry a obsahoval tak písně pouze k některým místům liturgie v rámci článku o církvi. V novém zpěvníku následuje oddíl věnovaný písním k obdobím liturgického roku, který zahrnuje tyto kapitoly: Advent; Vánoce; Zjevení Páně; Postní doba a pašije; Velikonoce; Nanebevstoupení; Seslání Ducha svatého; Trojice; Díkčinění; Závěr církevního roku, soud a druhý příchod; Starý a nový rok.

Nejvýznamnější stylovou novinkou pak je obohacení jednohlasého zpěvu o další prvky (responzoriální zpěvy, kánony, zpěvy z Taizé) a zejména rozšíření klasického písňového repertoáru z doby reformační i z ekumenických tradic o zpívané aklamace shromáždění (Amen, Haleluja), ordinarium (Kyrie, Gloria, Sanctus a Agnus Dei, zhudebněné Petrem Ebenem, a jejich parafráze) a vyznání víry.

Zpěvník otevírá, jak se v evangelické církvi sluší, kapitola, věnovaná bohoslužbě v Bibli. Ta se skládá ze zhudebnění žalmů, významných starozákonních a novozákonních kantik a také písňových převyprávění některých biblických vyprávění. Žaltář obsahuje většinu žalmů v různých hudebních úpravách: od písňových na základě ženevského žaltáře (většinou oproti vydání z roku 1979 nově přetextovaných M. Esterlem) po převzaté nebo nově vytvořené psalmodie v responzoriálních úpravách, které dosud nebylo obvyklé v české evangelické církvi používat. Některé žalmy nabízí zpěvník pouze v textové verzi se značkami pro antifonální recitovanou modlitbu shromáždění. Tu je možné využít v situacích, kdy není možný společný zpěv, ale také třeba v rámci liturgie hodin. K té v tradici církve neodmyslitelně patří ve zpěvníku rovněž zahrnutá novozákonní kantika (Benedictus, Magnificat, Nunc dimittis). Ta jsou doplněna dalšími hymny, které je možné nalézt v J 1, Ef 1, Fp 2 nebo Ko 1.

To vše dokládá, že v evangelické církvi vydáním nového zpěvníku dochází k významnému posunu ve vnímání role zpěvu při slavení bohoslužeb směrem k ocenění osvědčených liturgických tradic v široké ekumenické perspektivě. Zároveň je ovšem možné si povšimnout i některých charakteristik uspořádání zpěvníku, které nasvědčují jistým obavám z přebírání pevných tradičních liturgických celků. Kniha například obsahuje kompletní Ebenovo ordinarium. To je ovšem roztroušeno v rámci jednotlivých tematických celků. Týká se to i Ebenovy Truvérské mše, kterou rovněž nenajdeme pohromadě. Volba redaktorů je sice pochopitelná z hlediska uspořádání zpěvníku, ale jeho uživateli by pomohl aspoň rejstřík, který by tyto oddělené části „scelil“. V úvodu zpěvníku je tato skutečnost zdůvodněna tím, že jednotlivé části „mohou být při evangelických bohoslužbách použity i samostatně“. To ovšem může nahrávat určité libovůli v umisťování tradičních liturgických prvků v bohoslužbě podle vlastní intence nebo citu. Plnohodnotné využití zpěvníku tedy bude předpokládat porozumění struktuře bohoslužby a významu jejích základních stavebních kamenů.

Je také třeba přivítat, že dílo zahrnuje kromě zhudebněných částí krátké modlitby pro jednotlivá období liturgického roku nebo životní situace či společná vyznání vin a víry, které je možné užít při společném slavení bez nutnosti vytváření zvláštních materiálů. Přetištěné žalmy mohou zase sloužit například jako podklad ke společné modlitbě denních dob.

Nový evangelický zpěvník je každopádně plodem poctivé a dobře odvedené práce a představuje odvážné vykročení, které se pokouší vynášet z pokladů církevního zpěvu staré i nové a žánrovou šíří (od gregoriánského chorálu po folkové písně) spojovat různé proudy zbožnosti (charismatické chvály v něm najdeme jen v minimální míře). Bude napínavé sledovat, jak bude ve sborech přijat, co z něj najde liturgické využití a jak jeho používání bude evangelickou bohoslužbu proměňovat.