Úvodní texty jsou osobní, ukazují, že prostředí institutu bylo a je důležité nejen z hlediska profesního. Ukazují, že společenství kolem institutu není jen místem poznávání, ale i vzájemné pomoci. Připojím zde tedy i svou osobní vzpomínku. Není vlastně o mnoho mladší, protože, jak si teď při psaní uvědomuji, jsem byl po většinu těch 30 let „u toho“.
V roce 2001 jsem měl čerstvě za sebou vojenskou službu ve zvláštním útvaru nazvaném „humanitní služba“. Byl to pokus najít smysluplné naplnění tehdy pomalu končící povinné vojenské služby i pro absolventy humanitních vysokých škol. Mezi mými spolubojovníky v této službě, které, jak jsem hned po příchodu na útvar v Kroměříži zjistil, se říkalo „faráři“, bylo poměrně dost teologů, kněží nebo třeba řeholníků. A nejen katolíků: jedním z mých předchůdců na témže útvaru byl třeba evangelík Mikuláš Vymětal, dnes jeden z dlouholetých spolupracovníků institutu. V rámci této zvláštní vojny, jež se odehrávala převážně v knihovně a u dozorčího stolku a nabízela spoustu času ke čtení a přemýšlení, ve mně uzrálo rozhodnutí studovat teologii. Byl jsem absolventem Filozofické fakulty UK, obor český jazyk a literatura-historie. Ale v té době jsem díky „spolču“ utvořenému během přípravy na biřmování u Nejsvětějšího Salvátora intenzivně prožíval duchovní povolání. Jako pro mnohé další katolíky odkojené kázáními Tomáše Halíka pro mě byla pražská Katolická teologická fakulta, tehdy pevně v rukou Václava Wolfa a podobných, nepřijatelná. Hledal jsem tedy jiné možnosti a brzy se objevilo doporučení „institutu“. Přihlásil jsem se… a začala cesta, která trvá dodnes.
Na zahajovací kurz jsem dorazil do Zdobnice, malebného, poněkud odlehlého místa v Orlických horách. Ihned mě oslovilo něco, co jsem z „fildy“ moc neznal – společenství, sdílení, přátelství. Byli jsme početný ročník, mezi mými spolužáky byla třeba zvídavá vědkyně a angažovaná členka Církve československé husitské Ivana Macháčková, jedna z mých ředitelských předchůdkyň. Nebo kazatel Českobratrské církve evangelické v Krakovanech Miroslav Německý, asi nejstarší student našeho oboru vůbec, u něhož jsem obdivoval nezdolnou vitalitou, s níž zdolával poněkud spartánské ubytování ve Strašicích i nástrahy studia. Nebo Hanka Gottwaldová, ekumenická bytost každým coulem, vážně nemocná, ale plná zájmu a nadšení. Oba posledně jmenovaní už nejsou mezi námi.
Studium bylo intenzivní, bavilo mě, ale uteklo rychle – ačkoli se tehdy studovalo čtyři roky (a většinou, tak jako dnes, o něco déle). Hledal jsem, jak zůstat s institutem ve spojení i dál. Jak si dnes uvědomuji, většina mých životních aktivit je ekumenického ražení. Od roku 2002 pracuji v nakladatelství Vyšehrad, které se postupně stalo z pouze katolického příkladně ekumenickým, v roce 2006 jsem se podobně jako na institutu nechal na konferenci v německém Trevíru pohltit nakažlivě nadšenou atmosférou Mezinárodního ekumenického společenství (International Ecumenical Fellowship, IEF) a zapojil se do jeho života a aktivit, jimž jsem věrný dodnes.
Ve studiu jsem na ETF pokračoval jako doktorand profesorky Lenky Karfíkové na téma „Julián z Aeclana, přední (a přitom neznámý) oponent svatého Augustina z Hippo a jeho teologie milosti a dědičného hříchu“. Volbou tohoto (arci)heretika církevních dějin se tak jaksi naplnilo, co jsem o institutu před lety zaslechl – „aha, vysoká heretická“… Jednou z věcí, na které snad mohu být trochu hrdý, je to, že se v rámci výuky předmětů dějiny dogmatu a systematická teologie snažím už řadu let ukazovat, že i dílo a myšlení, ale také zbožnost a život „heretiků“, představitelů takzvaně heterodoxních křesťanských směrů, si zaslouží pozornost, nikoli jen zavržení a odsouzení. Už nevím, kdo byl ten dotyčný, který naši školu překřtil na vysokou heretickou, ale tuším, že to byl někdo, pro koho je i samotná myšlenka ekumenismu, překračování hranic mezi konfesemi, něčím jako herezí.
Pro mě je naopak důvodem, proč jsem teď tady a píšu tyhle řádky. Přeji vám všem, milí přátelé a společníci na ekumenické cestě vzájemného poznávání a objevování, mnoho a mnoho radosti a obohacujících setkání!