Jáhenství žen: otevřené dveře, nebo zdržování jako strategie

Vatikánská komise pro jáhenství žen předkládá svoji zprávu, která navzdory dlouholeté debatě opět neobsahuje jasný závěr. Právě otevřené otázky ukazují, jak naléhavá zůstává potřeba principiálně vyjasnit budoucnost jáhenství a roli žen.

Otázkou připuštění žen k jáhenství se zabývaly dvě různé komise, které pověřil ještě papež František. Na adresu té první, kterou zřídil v roce 2016, prohlásil v roce 2019, že výsledky její práce nejsou jednoznačné, takže se nelze se jasně vyslovit pro ani proti. Proto v roce 2020 jmenoval novou komisi, jíž tentokrát předsedá kardinál Giuseppe Petrocchi. Mezi deseti členy komise jsou i dva němečtí teologové: Barbara Hallensleben a Manfred Hauke.

Tato komise uveřejnila nedávno na pokyn papeže Lva XIV. výsledky svých pracovních porad. Jak vyplývá z italsky psané zprávy, komise se sešla třikrát: v roce 2021, v létě 2022 a v únoru 2025. Výsledky tudíž byly k dispozici ještě za života papeže Františka, ale předány byly až do rukou nového papeže. Zpráva začíná odkazem na první Františkem zřízenou komisi a na její prohlášení, že ačkoliv v průběhu dějin církve existovaly v různých dobách a na různých místech ženy jáhenky, jejich služba nebyla automaticky považována za ekvivalent mužského jáhenství. S tím druhá komise v čele s kardinálem Petrocchim souhlasí. Ke zmíněné historické skutečnosti přidává ještě jednu důležitou vedlejší větu – zdůrazňuje, že ženské jáhenství „zjevně neměl svátostný charakter“. Je ovšem zajímavé, že komise vidí nutnost věnovat se otázce jáhenství žen nejen historicky, nýbrž také z hlediska teologie a pastorace.

Mnoho názorů, přetrvávající rozdíly a málo jasných slov

V roce 2021 formulovala komise tezi, že „systematické zkoumání jáhenství v rámci svátosti kněžského svěcení (…) vyvolává otázky slučitelnosti jáhenského svěcení žen s katolickou naukou o ordinovaném úřadu“. Na této myšlence se jednomyslně shodlo všech deset členů komise. Při dalším upřesňování se nicméně projevily rozdíly: Teze, že v dnešní církvi má být zavedeno jáhenství žen jako třetí stupeň svátostného kněžského svěcení, se setkala se souhlasem pouze dvou členů komise; šest ji odmítlo, dva se zdrželi hlasování. Přesto je jasně vidět, kam vývoj směřuje: Jáhenství žen jakožto třetí stupeň svátostného kněžského úřadu není úplně odmítán, členové komise jej opatrně připouštějí. Jednomyslně souhlasila komise s názorem, že taková nová služba by podporovala synergii mezi muži a ženami.

V červnu 2022 byla vytyčena následující teze: „Status quaestionis historického zkoumání a teologického bádání včetně jejich vzájemného působení vylučuje možnost vývoje směrem k připuštění žen k jáhenství jakožto stupně kněžského svěcení.“ K ní je připojeno vymezení: „Ve světle Písma svatého, tradice a učitelského úřadu církve je tento názor jednoznačný, i když v současnosti nedovoluje vynést definitivní soud, jako je tomu v případě kněžského svěcení.“

Na svém posledním pracovním zasedání v únoru 2025 se komise zabývala rozsáhlou sbírkou materiálů zaslaných různými osobami. Světová synoda si přála, aby svým názorem mohl přispět kdokoli. Nicméně, říká se ve zprávě komise, této možnosti nakonec využilo pouze 22 osob či skupin z několika málo zemí, takže tento soubor textů nelze považovat za hlas lidu nebo Světové synody.

Komise se intenzivně zabývala jak argumenty stoupenců, tak argumenty odpůrců jáhenství žen. Ti, kdo se vyslovovali pro připuštění žen ke svátostnému úřadu, zdůrazňovali stejnou důstojnost obou pohlaví, která je doložena v Bibli, a žádali tudíž možnost přístupu k týmž úřadům pro obě pohlaví. „Argument založený na Ježíšově mužství považujeme za sexistický a zužující, neboť vede k diskriminaci žen.“

Také argumenty odpůrců jáhenství žen byly zvažovány. V té souvislosti formuluje komise tezi: „Kristovo mužství a tedy mužství těch, kdo přijímají svěcení, není náhodné, je to integrální součást svátostné identity, která uchovává Boží řád vykoupení skrze Krista. Změnit tuto skutečnost by neznamenalo pouze přizpůsobit službu, znamenalo by to zcela zavrhnout myšlenku, že vykoupení má charakter svatebního daru nevěstě.“ Pro tuto pasáž hlasovalo pět členů komise, zbylých pět bylo pro její škrtnutí. Ale devíti hlasy byl podpořen návrh „rozšířit přístup žen k úřadům zřízeným pro službu obci (…), a tím také dosáhnout přiměřeného církevního uznání jáhenství pokřtěných, zvláště žen“.

Výzva k dalšímu promýšlení

Kardinál Petrocchi ve svém závěrečném shrnutí soudí, že věc v podstatě závisí na dvou protikladných teologických školách: Jedna žádá, aby se jáhenská služba posuzovala samostatně a aby se kladl důraz na to, že jáhen je svěcen k službě. Druhá škola naproti tomu vidí jáhenství jako zcela zaměřený na kněžství a důraz klade na jednotu svátostného řádu (ordo). Na konci zprávy Petrocchi znovu vybízí k intenzivní diskusi o jáhenství. Říká, že zatímco v některých zemích jáhenství téměř neexistuje, jinde vykonávají laici jáhenské služby bez svátostného svěcení. Ani tato Františkova komise tedy vlastně nedospěla k nějakým skutečným výsledkům. Potvrdila pouze známé skutečnosti a vyzvala k dalším debatám a úvahám.

Reakce vyjadřovaly tudíž především zklamání a rezignaci. Iniciativa „Wir sind Kirche“ kritizovala skutečnost, že pět členů komise považuje Ježíšovo mužství za integrální součást svátostného řádu (ordo). „Uvědomují si členové komise, že svým svátostně akcentovaným pohledem na mužství upevňují falešný model rolí, který na celém světě ospravedlňuje nejrůznější diskriminaci žen, včetně sexualizovaného a tělesného násilí?“ říká se v prohlášení německé iniciativy. K této kritice se připojuje i mezinárodní hnutí „We Are Church“, které prohlašuje, že „by bývalo mnohem lepší využít synodálního procesu, zahrnujícího veškerý Boží lid, k vyjasnění otázky, jestli Duch svatý nepovažuje zrovnoprávnění žen v naší církvi za krok, který měl být učiněn už dávno“.

Viceprezident Ústředního výboru německých katolíků (ZdK) Thomas Söding mluví jménem výboru o „promeškané příležitosti“. A předsedkyně ZdK Irme Stetter-Karp dodává: „Když myslím na naše dcery a vnučky, ptám se: Odkud přijdou v budoucnu ženy angažující se v katolické církvi? Když se ženám stále ještě dává najevo, že jsou lidmi druhé třídy?“ Společenství katolických žen v Německu (kfd) je zprávou komise rovněž zklamáno. Ulrike Göken-Huismann, zástupkyně předsedkyně kdf, připomíná: „Je naléhavě nutné svátostně uznat rozmanitost povolání.“

Nakonec tedy ani Františkova komise nedošla k jednoznačnému výsledku. Znovu tak ukázala obtíže spojené s otázkou jáhenství žen: Na základě pouhé znalosti historických skutečností jej nelze ani prosazovat, ani odmítat. Je tedy nutno hledat další teologické argumenty pro jeho oprávněnost.

Proměna struktury úřadů

Poslední zpráva komise přesto rozhodně neznamená, že dveře jsou zavřeny. Uvědomme si, kolikrát se struktura církevních úřadů proměnila jen v minulém století. Druhý vatikánský koncil vydal rozhodnutí o sakramentalitě biskupského úřadu, předložil novou teologii kněžského úřadu a zavedl stálé jáhenství. Kromě toho byla v návaznosti na koncil zrušena nižší svěcení. Ve svém motu proprio Ministeria quaedam nařídil papež Pavel VI., aby byly dosavadní nižší svěcení chápana jako služby, jež mohou vykonávat také laici. Nápadné přitom bylo, že Pavel VI. zrušil i subdiakonát (podjáhenství), který podle některých teologů patřil k vyšším svěcením a byl staven na roveň jáhenství, kněžství a biskupství.

Už z druhé poloviny 19. století pocházejí četná svědectví, že kněžské svěcení bylo udělováno i bez předchozího jáhenského svěcení. A jáhni, aniž byli kněžími, mohli dokonce přijmout biskupské svěcení. Nebyl by tedy problém svěcení jáhnů jakožto předstupeň ke kněžství zrušit. To by také přispělo k vyjasnění otázky jáhenství.

Z toho všeho vyplývá: Struktura církevních úřadů byla vždy v pohybu. Kdo hájí jednotu tří svátostných úřadů, neměl by zapomínat, že v církvi sice existují jáhni, kteří sice vykonávají svátostné jáhenství, ale ke kněžskému nebo biskupskému svěcení nesmějí být připuštěni vzhledem ke svému manželství.

Podstatný je ovšem závěrečný výrok kardinála Petrocchiho: Je nutno vést debatu nejen o připuštění žen k jáhenství, nýbrž i o jáhenství samotném. Jeho postavení v církvi je totiž stále ještě okrajové.

Z Herder Korrespondenz 2026/1 přeložila Helena Medková