Pavla Kosařová
Při mémpobytu v Británii se mi naskytla příležitost zúčastnit se bohoslužbyv církvi, která je výrazně odlišná od mé domovské (římskokatolické)církve. Přímo i nepřímo odmítá symboly a tradiční podobu liturgie.
Liturgie podle tradiční katolické nauky neznamená především činnostobce, ale spasitelné jednání boží vůči nám, boží službu jeho obci, která lidiposvěcuje. Znaky takového chápání jsem během zmíněné bohoslužby nezaznamenala.Přesto mě ale nádech pospolitosti a radosti hluboce oslovil. Bylo to něco, cona bohoslužbě často postrádám, i když se jedná o živou obec. Je možné se nechattouto konkrétní zkušeností inspirovat, je čím se inspirovat? Abych na tutootázku mohla odpovědět, pokusím se bohoslužbu South Kent Community Church (SKCC) prozkoumat. Vycházím z osobní zkušenosti– návštěvy, neboť stálý pořad běžné bohoslužby, podle kterého by se postupovalov SKCC, není vytvořen.
South KentCommunity Church,„nedenominační církev“, z právního pohledu registrovaná charitativníorganizace, zároveň člen Evangelical Alliance a Elim Churches Inc. Existuje od roku1980, ale kořeny má v době dřívější. Z původní vesnické obce sesedmnácti členy se rozvinula do obce s přibližně 300 členy (v Hythe a Folkestone) a další obcev Ashfordu.
Důraz je kladen na společenství, mládež, péči o staré lidi, rodiny avztahy. Ale i na aktivitu ve cizině. Vyslané pracovníky má SKCC ve Keni,Rwandě, Rumunsku, Číně a Francii. Je aktivním účastníkem ChurchesTogether in Folkestone. Vrámci toho působí dobrovolníci z SKCC, spolu s lidmi z jinýchcírkví, v centru pro práci s rodinou (RainbowCentre), centru pomoci lidem bez domova – nabízí 2x týdně teplou stravu (Food Stop), organizované pomoci chudým zemím v Africe(Operation Sunshine) a taképoskytli bezúročnou půjčku kavárně–knihkupectví, ve kterém je možné zakoupitkřesťanskou literaturu (The Vine Bookshop),které je vedeno hnutím Churches Togetherin Folkestone. Samostatně organizuje SKCC Centrum propomoc těhotným v krizi (Pregnancy CrisisCentre), ve kterém ale pracují dobrovolníci z jiných církví.
Za nejdůležitější bod vize SKCC její pastor Graham Coombsoznačil: „Sloužit s vášní Ježíšiv jižním Kentu a za jeho hranicemi.“„Oslovení, přivedení a růst“ jsoudalšími důležitými body ve spiritualitě SKCC, které se podle Grahama Coombse odráží v liturgii jako „zpěv, kázání a modlitba“. Důležitou součástí života této církvejsou podpůrné skupiny – společenství, které se schází během týdne. Společnábohoslužba je slavena jedenkrát týdně, v neděli.
Bohoslužba probíhala v aule South Kent College (SKCCv současné době hledá budovu k zakoupení, která by jim ke společnémusetkávání sloužila). Uspořádání sezení navozovalo dojem tří čtvrtin kruhu, ikdyž se jednalo o prostor ve tvaru obdélníku. Dominantním prvkem v popředíbyla skupina hudebníků, ke kterým se ještě později vrátím, neboť zpěv, dle méhonázoru, plnil v rámci této bohoslužby velice podstatnou úlohu.
V místě nebyl na viditelnémmístě přítomen kříž ani obrazy. Pastor vedoucí bohoslužbu neměl v rámciuspořádání prostoru vyhrazeno zvláštní předsednické místo, při řeči vystupovalz řad ostatních věřících. Stejně nebylo vyhrazeno místo ke čteníz Písma.
a) Úvodní slovo – důraz na přivítaní návštěvníků a připomenutíudálostí uplynulého týdne.
b) Zpěv – živý, propojený s modlitbou, chválami – pastor,chvála „ Ježíšova jména, které Otec vybral“.Přítomní byli vyzváni ke chválám za to, co se odehrálo v jejich životěběhem minulého týdne.
c) Sbírka
d) Zpěv – opět propojený s modlitbou
e) Oznámení – podrobně pojaté, oznámení úmrtí a zasnoubení, vývojv životech lidí i záležitostech, za které se společenství dlouhodobě modlí,
f) Zpěv – během kterého odešly děti do zvláštní místnosti, aby seúčastnily odlišných aktivit
g) Čtení z Písma a promluva – kterému nepředcházelo ohlášeníani jiné uvedení, pokud do něj nepočítáme předchozí zpěv. Čtení i kázání uvádímjako jeden bod, neboť se tyto části vzájemně prolínaly.
h) Modlitba
ch) Závěrečné slovo a modlitby nadjednotlivci – pozvání těch, kteří měli zájem o přímluvnoumodlitbu, i těch, kteří se nad nimi modlit chtěli; tato skupina bylav popředí, ostatní se pomalu rozptýlili
i) Káva – i když ji nechci zařadit do bohoslužby, zdá mi býtpodstatnou součástí těchto setkaní jakožto sociální prvek
Kristus, prostředník mezi Bohem a lidmi. Duch Svatý jako neviditelnýnositel této liturgie „protože ta jemyslitelná, možná a uskutečnitelná jen v Duchu Božím...Kristus působístejně jako jeho obec v Duchu svatém.“ (katolický teolog Klemens Richter)
V tomto prostředí je kladen důraz na obec. Je to ona, kdo jedná,představený má v rámci liturgie minimální vyhrazené místo.[1]Bohoslužbu zde může vést i jiný člen obce, který se k tomu cítí povolán aobec se k němu „přizná“.
I když se některá obec schází jako celek, je otázka, zda se nejedná o„klam“. Zda se nejedná o shromáždění individuálně zbožných věřících, kteří sesešli k jinému provedení své individuální modlitby.
Co svědčí proti převaze této individualistické roviny, když společnámodlitba, společné konání v liturgické podobě je omezeno na minimum? Zbývápřitakání – přiznání se k modlitbě pastora společným amen, zpěv apříspěvek na sbírku. Stačí to? „Už Písmo nápadně silně zdůrazňuje shromážděníkřesťanů a jejich jednomyslné společenství především v modlitbě,v lámání chleba a v účinné lásce (např. Sk 2, 42-46).“ (Richter)Když se podívám tento výrok, mohu o liturgii v SKCC říct, že šloo shromáždění a jednomyslné společenství v modlitbě a účinné lásce.Jednomyslnost, propojenost, péče, společenství, to vše bylo znátz provedení té bohoslužby. Účinná láska byla též zřejmá z péče ojednotlivce (modlitbou, poznámkou); a péče o lidi v místním společenství ivzdálených zemích je zřejmá ze zapojení jednotlivců i obce jako celku do výšepopsaných aktivit.
Ano, i přes nádech individualismu během této bohoslužby si myslím, žebyla záležitostí celého společenství.
I přes to, že odpadá jejich role přípravy k určitému konání přibohoslužbě, se domnívám, že si zde udržely specifickou úlohu. Jsou to jedinépoměrně pravidelně opakované texty (mimo textu Písma v dlouhodobém pohledu).I když se věřící SKCC brání něčemu stálému, přežitému, nechávají při bohoslužběvelký prostor pro písně. Ač se nejedná o společenství pouze mladých lidí,kterých je v něm ale velké množství, zpívají písně rytmické,v moderní úpravě a ve velmi kvalitním hudebním provedení (skupina asi 10hudebníků). Písně v takovém provedení působily velmi živě; není mi jasné,jestli oživovaly více písně společenství, nebo společenství písně.[2]
Je možné, že texty písní převzaly úlohu bohoslužebných textů, které sevztahují k dějinám spásy, úkon kajícnosti a další částí např.římskokatolické liturgie? Já sepřikláním k tomu že ano. I když třeba v nedokonalé podobě. Vidím tuale podstatnou provázanost na živé společenství, které je z nějakéhodůvodu není schopno přinést do liturgie ve stabilnější podobě.
Ano. Z popisu této bohoslužby není možné zakusit pospolitost, radost a a živost která pro ni byla tak výrazná a osvěžující, jejížnedostatek činí tak často naše bohoslužby místem neradostného přebývání.
Jelikož byl zpěvu dán velký prostor, vynikla důležitost toho, jak jepřipraven – proveden. Mdlý a odbytý zpěv, spolu s „kancionálovými“ texty jistěnenapomáhá aktivnějšímu zapojení účastníků.
Ačkoli není v SKCC psaná struktura bohoslužby, i tam se držízavedené struktury. Zároveň se ale zdá, že se neobávají nějaké chyby,„přešlapu“, a to přispívá k „nesvázanému“ postoji.
Také příležitostné zařazení modliteb za konkrétní lidi, kteří by bylina bohoslužbě přítomni, by mohlo podpořit ducha společenství. Obzvlášť připříležitostech, kdy se někdo vydává na další etapu života (stěhuje se, prožívázásadní změny ve svém životě, ať dobré či zlé...) případně i při ménědramatických událostech. Jistě by se k tomu našla vhodná chvíle v rámcinaší obvyklé liturgie, například na místě, kde se obvykle odehrává křest...V citlivém provedení by to mohl být postupný způsob, jak vyrovnat sesituací, kdy jsou lidé sedící vedle sebe při bohoslužbě naprostými cizinci,kteří mají společného Boha, náležitost k církvi, ale nic moc víc.
Jelikož je liturgie vrcholem života obce, je nutné jí stavět základnu.Rozmanitost i množství dalších aktivit, na kterých mají lidé ze SKCCpodíl, je toho podle mne dobrým příkladem. Od „na sebe“ zaměřených podpůrnýchskupin, přes aktivitu v místním společenství až po humanitární pomocvzdáleným zemím. To, že jsou lidé z této obce vysláni i za hranice jižníhoKentu, je podle mne obohacující pro obě strany. Nejenpro vzdálená společenství, ale i pro to „domácí“.
Nic z toho, co jsem uvedla, není nové, neznámé. Na teoretickérovině o tom víme. Snad se nám podaří ze zkušeností s křesťanys odlišnými důrazy i ve společné bohoslužbě načerpat inspiraci.
Chvalte Ho, vy nebesa a vše co je nad námi,
chvalte Ho, vy andělé a nebeští hosté,
ať Ho chválí celé země.
Chvalte Ho, slunce, měsíci i nejjasněji zářící hvěhdy.
Chvalte Ho, vy nebesa a vody a oblohy, ať Ho chválí celé země.
Chvalte Ho, slunce, měsíci i nejjasněji zářící hvězdy.
Velký v moci, velký ve slávě, velký v milosrdenství, Králnebe.
Velký v boji, velký v zázracích, velký na Sionu,Král celé země.
Požehnané je Tvé jméno v zemi která je hojná,
kde Tvé potoky hojnosti plynou, požehnané je Tvé jméno.
Požehnané je Tvé jméno když se ocitnu v poušti,
i když kráčím pustinou, buď požehnáno Tvé jméno.
Každé požehnání, které dáváš, proměním ve chválu.
Když se temnoty uzavřou, Pane, pořád budu říkat
„požehnané je jméno Páně, požehnané je Tvé jméno.
Požehnané je jméno Páně, požehnané je Tvé nádherné jméno“.
Požehnané je Tvé jméno, když na mne svítí slunce,
když když vše ve světě je „tak jak má být“.
Požehnané je Tvé jméno, požehnané je Tvé jméno.
Na cestě poznamenané utrpením, Jenže v oběti je utrpení,
Požehnané je Tvé jméno.
Každé požehnání, které dáváš, proměním ve chválu.
Když se temnoty uzavřou, Pane, pořád budu říkat
„požehnané je jméno Páně, požehnané je Tvé jméno.
Požehnané je jméno Páně, požehnané je Tvé nádherné jméno“.
Ty dáváš a bereš, Ty dáváš a bereš. Moje srdce si zvolilo říkat,
„Pane, požehnané je Tvé jméno“.
Pane, vyvyšuji Tvoje jméno.
Pane, tak rád zpívám Tobě chvály.
Jsem tak rád, že jsi v mém životě,
Jsem tak rád, že jsi nás přišel zachránit.
Přišel jsi z nebe na zemi ukázat cestu,
Ze země na kříž, zaplatit můj dluh,
Z kříže do hrobu, z hrobu na nebe,
Pane, vyvyšuji Tvoje jméno.
Osobní účast na bohoslužbě SouthKent Community Church
Rozhovor s pastorem SKCC Grahamem Coombsem
Rozhovor s dalšími věřícími ze SKCC
Texty písní zpívaných na bohoslužbě
Richter Klemens, Liturgie aživot, nakl. Vyšehrad 2003
[1]Nejedná o ordinovaného služebníka. Pro uvedení do služby má podle Grahama Coombse hlavní slovo obec a Duch svatý (dary).
[2]Při překládání textů písní jsem si také uvědomila, jak velkou roli hraje to, cojsme slýchali, a to, co je považováno za přehnané. Text se kterým jsem naprostospokojena v angličtině, mi působí určité potíže v české verzi. Jakoby se vytratila autentičnost. Jako by byl devalvován tím neautentickým a„přesládlým“, co jsem ve svém životě mezi křesťany potkala a co bylo zatím vždyspojeno s českým jazykem.