Jedním z nejstarších pramenů přibližujících liturgii alexandrijského patriarchátu je Euchologion Serapiona z Thmuis. Serapion byl biskupem v malém městě Thmuis v deltě Nilu v letech 340-60. Ačkoli byl přítelem protiariánského patriarchy Athanasia, byl ovlivněn, podobně jako většina biskupů Východu, ariánstvím.
Serapionův Euchologion[1]není v české literatuře popsán. Uvádím proto, kromě textu anafory, i jeho obsah. V češtině jsem objevil pouze jednu část Euchologionu, a sice přímluvnou modlitbu v II. díle Agendy ČCE[2].Jako zdroj pro překlad anafory jsem použil anglické vydání sborníku sestaveného L. Deissem.[3]Jedná se o anaforu alexandrijského typu obsahující dvě epiklese – před institucí a po anamnezi. Duch v nich není implicitně zmíněn. Alexandrijské sanktus, ještě bez benediktus, je původnější forma tohoto hymnu. V instituci lze postřehnout motivy z Didaché.
Je pozoruhodné, jak staletí otupila ostří ariánského sporu. Zdá se mi, že text je i pro dnešek liturgicky hodnotný, věrně vyjadřující naši víru. Naproti tomu mnohé dobové protiariánské liturgické modlitby bychom už dnes těžko použili.
-pH-
První nedělní modlitba
Modlitba po kázání
Modlitba za katechumeny
Žehnání katechumenům
Modlitba za lid
Žehnání lidu
Modlitba za nemocné
Žehnání nemocným
Modlitba za úrodu
Modlitba za církev
Modlitba za biskupa a církev
Modlitba k pokleknutí
Obětní modlitba biskupa Serapiona (anafora)
Modlitba během lámání chleba
Žehnání lidu po přijímání kléru
Modlitba po přijímání lidu
Modlitba při žehnání oleje a vody
Vkládání rukou po požehnání oleje a vody
Svěcení křestní vody
Exorcismus
Modlitba po odřeknutí se zla
Modlitbak mazání katechumenů
Modlitba po mazání
Modlitba za novokřtěnce
Konfirmační modlitba (doslova „Modlitba nad olejem k mazání po křtu“)
Modlitbak vkládání rukou při ordinaci jáhna
Modlitbak vkládání rukou při ordinaci kněze
Modlitbak vkládání rukou při ordinaci biskupa
Modlitby za nemocné a mrtvé
Modlitba nad olejem pro nemocné, chlebem a vodou
Je důstojné a spravedlivé tebe velebit, tebe oslavovat, tebe chválit
věčný Otče jednorozeného Syna Ježíše Krista.
Velebíme tebe, věčný Bože, neproniknutelný, nevylíčitelný,
nepochopitelný žádné stvořené bytosti.
Velebíme tebe, který jsi znám pouze Synovi;
tebe, kterého Syn zjevil, tebe, kterého ukázal:
on seznámil stvořený svět s tebou.
Velebíme tebe, který znáš Syna a zjevil jsi jeho slávu svatým,
tebe, kterého zná Syntebou zplozený,
tebe, jehož Syn zjevuje a odhaluje svatým.
Velebíme tě, neviditelný Otče, dárče nesmrtelnosti.
Jsi zdrojem života, zdrojem světla,
zdrojem veškeré milosti a veškeré pravdy.
Miluješ lidi, miluješ ubohé, všem nabízíš smíření se sebou, přivádíš všechny k sobě skrze příchod tvého milovaného Syna.
Prosíme tě, učiň z násživoucí lidi. Dej nám Ducha světla:
Ať poznáme tebe, který jsi Pravda
a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
Dej nám svatého Ducha, ať jsme schopni
tě chválit a svědčit o neproniknutelných tajemstvích.
Ať skrze nás mluví Pán Ježíš a také Duch svatý.
Ať tě Duch skrze násoslavuje hymny.
Jsi nad všemi knížectvy, silami, mocnostmi a vládami,
tvé jméno je nad každé jméno, v tomto věku i ve věku příštím.
Tobě slouží tisíce tisíců a myriády myriád
andělů a archandělů, trůnů a panství, mocností a sil.
Stojí u tebe dva vznešení serafové se šesti křídly:
dvě zakrývají jejich tvář, dvě zakrývají jejich nohy, dvěma létají.
Zpívají tvou svatost. S jejich přijmi i naše velebení tvé svatosti:
Svatý, svatý, svatý je Pán zástupů!
Nebe i země jsou plny tvéslávy,
nebe je plno i země jeplna tvé podivuhodné slávy.
Pane [všech] Sil, naplňtaké tuto oběť svou silou a svou přítomností. To tobě přinášíme tuto živou oběť, tento nekrvavý dar. To tobě přinášíme tento chléb, znamení těla tvého jednorozeného Syna.
Tento chléb je znamením svatého těla.
Neboť Pán Ježíš tu noc, v níž byl zrazen,
vzal chléb, lámal jej adával svým učedníkům řka:
Vezměte a jezte, to je mé tělo, které se láme za vás na odpuštění hříchů.
Proto také my slavíme památku jeho smrti,
obětujeme tento chléb a modlíme se:
Skrze svoji oběť nás všechny se sebou smiř,
buď nám milostiv, ó Božepravdy.
Právě jako tento chléb byl kdysi rozptýlen po horách,
a potom spojen stal se jedním,
tak rač také sjednotit svou svatou církev ze všech národů,
ze všech zemí, ze všech měst, vesnic a domů
a učiň z ní jednu jedinou církev, živou a obecnou.
Obětujeme také kalich, znamení krve.
Neboť Ježíš Kristus vzal po jídle kalich a řekl svým učedníkům:
Vezměte a pijte, toto jeta nová smlouva,
to jest má krev prolitá na odpuštění hříchů.
Proto obětujeme také tento kalich, znamení krve.
Bože pravdy,
učiň, ať tvé svaté Slovo sestoupí na tento chléb,
aby se stal tělem [tvého] Slova,
a na tento kalich, aby sestal krví [tvé] Pravdy.
Dej, ať všichni, kdo budou přijímat,
obdrží životodárný lék,
ať v nich uzdraví všechny neduhy,
ať vždy posiluje jejich zrání a jejich ctnosti,
ó Bože pravdy, ať není příčinou odsouzení, zmatků nebo hanby.
Voláme k tobě, ó věčný [Bože],
skrze tvého jediného Syna v Duchu svatém:
Slituj se nad těmito lidmi, posuzuj je podle jejich pokroku.
Posílej lidem své anděly, ať jim pomáhají vítězit nad Zlým
a upevňuj svou církev.
Prosíme tě také za všechny mrtvé, kteří již zesnuli,
na které vzpomínáme.
(Popřipomenutí jmen)
Posvěť tyto duše, neboť ty je všechny znáš.
Posvěť ty, kteří zesnuli v Pánu.
Sečti je se svými svatými Mocnostmi,
připrav jim místo a příbytek ve svém království.
Přijmi díkůvzdání svého lidu. Žehnej těm, kteří ti předložili dary a díky.
Dej svému lidu zdraví, zdar a štěstí, vše dobré pro duši i tělo.
Skrze tvého jednorozeného Syna, Ježíše Krista, v Duchu svatém,
který byl, který je a který bude od pokolení do pokolení a na věky věků.
Amen.
[1]Doslova „kniha díkůvzdání“ - liturgická kniha obsahující předsednické modlitby.
[2]str. 283-4; je uvedena jako část „eucharistické modlitby biskupa Serapiona z Egypta“, ve skutečnosti se však jedná o „modlitbu za lid“ (viz obsah Euchologionu), která eucharistické modlitbě předchází
[3]Deiss, L., Early Sources of the Liturgy, London, Chapman, 1967, str. 113-118