Vposledních měsícíchse v Getsemanech několikrátobjevily formulace, snažícíse zařadit určitéjevy do širších souvislostí.Spor v jedné západočeskéfarnosti je intepretovánjako zápas mezi 19. a 21.stoletím,z příležitosti vydáníSartrova Existencialismu se radícírkvi,jak četbou dekadentůod Nietzscheho po francouzsképostmodernisty dohnat své chronickézpožděníza pokrokem. Když už ale chcememyslet v epochách - je mi to takéblízké-, chtělo by to serióznějšípřístup.Abych usnadnil dialog a vyhnul se sporům, jak bylo comyšleno,nebudu v dalším textu citovat ani s citátypolemizovat, pouze formuluji několik tezík rozhovoru.
Vzdorpředstavámo obecnémpokroku je katolický liberalismus staršínežto, co bychom mohli nazvat katolická restaurace aobojí patří do 19.století.Mluvím o epochách,ne o jednotlivých literátech.Katolický kněz prvnípoloviny 19.století je spíšeosvícený liberál,a to nejen v Itálii, ale jak ukazujíkroniky tamních českýchevangelických sborů,i v Polsku (resp.VýchodnímPrusku). Až po revoluci 1948 se římskokatolickácírkevvčetněpůvodněliberálního papežezahaluje na sto let do restauračnífáze,kterou ostatně není třebav její druhépolovině vidět pouze negativně(studium patristiky apod.). Bylo to ostatnědosti sametové, i odpůrcipapežské neomylnostimohli v klidu dožít na svýchbiskupských stolcích.Po druhé světovéválcese liberální katolicismus opětpostupně prosazuje. Getsemany žijí(schematicky řečeno, viz níže)myšlenkověv druhé poloviněšedesátýchlet, což jim takénení třeba vytýkat,byla to veliká doba a ještěstálejsme její podnětynevyčerpali - jen by redakce nemělavystupovat se sebevědomím,žeje jaksi na špici vývojea dávat rady, co je třebadělat.Neškodiloby jí trochu naslouchat světovýmsociologům - zatímcoz Getseman se zdá, že sekularismusje v rozkvětu a náboženstvív úpadku,píšeužPeter Berger knihy o desekularizaci a zanejperspektivnější formu opětperspektivního jevu náboženstvív 21.století označujeklasický islám a ortodoxníkatolicismus. Recepty z Getseman jdou úplněmimo realitu vývoje. Chceme-li mluvit o problémechnáboženství,cožvítám,je to třeba činit vperspektivě, že problémysekularismu jsou dnes ještěhlubší a fatálnějšínežproblémy církví(ztráta legitimity institucía neschopnost i jen biologicky se reprodukovat) a neopakovat jen staráklišé. Rovněžpověstný „dospělýčlověk“byl již dávno rozeznánjako puberťák (kdo jinýsi také potřebuje dokazovatsvou dospělost?) a jeho mravy nejsou nějakýmpokrokem, jímž by se církevmělanechat inspirovat, ale obyčejnýmnávratemk pohanským mravům.Zde se můžeme vrátitk doporučení církvičístNietzscheho. To bylo takéaktuální předsto lety, kdy Nietzsche opravdu dobřepopsal, jak bude vypadat společnost, kteráse zřekne křesťanství,a co všechno se bude muset zhroutit, protožeto má ve skutečnostikřesťanskédůvody.Co se týče existencialistů,ti nevyjadřovali pocit moderníhočlověka(pocit optimismu, síly apod.), ale naopakskepsi o něm - člověkvstoupil na místo Boha, ale nemána to, je Dieu manqué,a jejich pocit byl tragický. Za hranici šedesátýchlet vycházejí Getsemany bohuželnavázánímna marxistickou větev postmoderníhomyšlení,snažící se radikálnědotáhnout novověkýimanentismus (Feurbach,Marx, Habermas atd.),v církvi tedy samosprávnýkatolicismus, kněžky, homosexuálnísňatkya jaké utlačenémenšiny ještěanarcholiberálnídekonstruktivisté objeví.Bohužel prakticky nic se v Getsemanech nedočtemeo něčem skutečněkonstruktivním. Je ovšemtěžkoříci,co je dnes na čele vývoje,v zahraničních učebnicíchfilosofie se sice už tvrdí,žepo středověku a novověkupřišelvěkanalytického myšlení,ale podle mého názoru je těchšpičekvývojednes prostě více a takéjájsem schopen držet krok jen s něčím.Ale aspoň by se mělojasně říci, žedilema mezi liberalismem a fundamentalismem je uždávnoideově(nikoli prakticky v našich zaostalýchkrajích) překonanéa není třeba své odpůrcenálepkovattímčioním.Spor se vede spíše mezi těmi,kdo chtějí dovéstmoderní emacipačníprocesy do extrémua těmi, kdo chtějímodernu překonat, ale uchovat jejívýdobytky(osobní svoboda, lidskápráva,právnístát).Podle velmi různých autorů tohoto druhéhospektra jde shodně o to, jak spojit pravdu a svobodu, čijak hodnoty v moderně vznikléa krizí moderny zase ohroženéuchovat jejich zakotvením v náboženství.Recepty jsou různé - postkritické, postliberální,neohegeliánsky syntetické,postmoderně esencialistickéa nevím ještějaké. V jejich rozhovoru a sporu skutečněo něco jde. V Getsemanech se o tom bohuželnic nedočteme. Škoda.
JaroslavVokoun, bývalýšéfredaktora členredakční rady