Magdalena Novotná
Reaguji na článek od P. Marka Váchy, vekterém se otevřeně zamyslel nad faktickými i domnělými problémypřirozeného plánování rodičovství (PPR). Doufám, že můj článekpomůže jemu i dalším čtenářům, kteří neustále "zakopávají" o totozávazné církevní učení. Argumenty, kterými se snažím hájit PPR vcelkovém kontextu, jsem pro větší přehlednost rozdělila do třískupin.
1. První oblast se týká filozofických ateologických principů. Biologie zkoumá živé organizmy, včetněchování zvířat, jejich přirozených pudů a způsobů rozmnožování.Tato pozorování někteří vědci - obzvláště sociobiologové apopularizátoři evoluční biologie - aplikují na člověka. Člověktotiž v jejich očích není nic jiného než zvíře, jakkoli zajímavé.Ve filozofii ovšem, pokud mluvíme o lidské přirozenosti, nemáme namysli pouze biologickou složku člověka ale i složku duchovní. Pokudplánování rodičovství má přídomek přirozené, neznamená to plánovanípřírodní či evolučně biologické. Sexualita lidí a sexualita primátůse liší. Lidská sexualita je podbarvena myšlením, vůlí a city, ježpramení z naší duchovně-tělesné podstaty. Navíc nám kniha Genesisříká, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Tato teologickávýpověď byla radikálně interpretována Karolem Wojtylou,fenomenologem zabývajícím se filozofií a (teologií) jednání a sexu.Wojtyla je přesvědčen, že Bůh chtěl naší vzájemně se doplňujícímužskou a ženskou sexualitou něco hlubokého vyjádřit. Ve svýchkatechezích, známých jako Teologie Těla. jež prezentoval již jakopapež v letech 1979-1984, mimo jiné říká, že Bůh nám v našísexualitě touží zjevit tajemství svého trojjediného života. Ano, vnašem těle máme zakódované Boží zjevení! Sexuální láska, kterou ksobě chovají manžel a manželka jsou analogií na Boží lásku.Podívejme se na tuto analogii blíže. Manželská láska je nesenatřemi hybnými silami, kterou tvoří: (a) vzájemně se doplňujícísexuální odlišnost; (b) povolání ke spojení skrze sebedarujícílásku; (c) plodnost, ke které spojení vede. Věčný pravzor tétolásky nacházíme v samotné Nejsvětější Trojici: v Bohu, který jeláska, v Bohu který je věčné spojení Osob a jež plodí lásku.Samozřejmě, že Bůh je čirý duch, ale můžeme říci, že láskyplnéspojení muže a ženy je ozvěna lásky, jenž panuje v Trojici a jižchová Bůh vůči nám. Tyto pravdy o naší sexualitě je velice důležitémít na paměti při všem, co je o PPR řečeno.
2. Druhá oblast mého zamyšlení se týkáempirických faktů. V současné době je v České republice rozšířenatzv. symptotermální metoda. Z osobní zkušenosti potvrzuji, že jejíaplikace je obtížná a neshledávám ji proto jako vyhovující. V USAjsem se ovšem seznámila s metodou symptomatickou, tzv. CreightonModel System, vyvinutou Institutem Pavla VI v Nebrasce. Pod vedenímodborného poradce je snadné tuto metodu integrovat do manželskéhoživota. S manželem jsme ji začali využívat v době kojení, kdy jsemvstávala nejméně pětkrát za noc k dítěti. Snadná symptomatickápozorování se stanou součástí běžné hygieny tak jako čištění zubů.Díky těmto pozorováním mohou ženy v konzultacích s poradcem velicečasto odhalit příčiny neplodnosti a různé gynekologické poruchy. Ztěchto důvodů je tato metoda stále více oblíbená i mezi nevěřícímilidmi; do svého života ji v USA zavádějí i některé řádové sestry,neboť pomáhá ženám porozumět svému tělu a prospívá celkovémuzdraví. To by však bylo stále málo, kdyby se metoda zaměřovalapouze na snadné a spolehlivé zjištění plodných a neplodných dnů.Tato metoda a poradci, kteří ji vyučují, pomáhá uvádět manžele asnoubence do tajemství jejich vzájemné lásky a sexuality. Vpříručce k této metodě se zdůrazňuje, že sexuální láska seneomezuje jen na manželské sjednocení, manželé by si měli stálevyznávat a projevovat lásku tělesně i nesexuálním (negenitálním)způsobem. Plodné období není žádná přestávka od tělesné lásky.Pokud se chtějí vyhnout z legitimních důvodů početí děťátka, jejichsexuální vyjádření lásky má jiné projevy a jejich láska seprohlubuje a roste jinými cestami. Zní to možná trochu nereálně,ale ze své zkušenosti a ze zkušenosti mnohých manželských párů vím,že to tak je. Manželé začnou hlouběji rozumět jednotě těla a ducha,začnou spolu i s Bohem komunikovat na daleko hlubší úrovni. Bylajsem přítomna mnoha svědectví manželů, kteří se po obeznámení sCreighton Model rozhodli definitivně zanechat antikoncepce; jejichvztah k sobě navzájem rozkvetl do předtím nikdy netušené krásy anavíc vedl k daleko plnějšímu životu v Duchu svatém.
3. Třetí oblast se týká rozdílu mezi PPR aantikoncepcí. Vezměme si dva manželské páry, z nichž jeden svůjsexuální život podřizuje biologickému cyklu ženy a druhý používáantikoncepci. Předpokládejme, že oba páry se z dobrých důvodůrozhodly vyhnout početí dítěte. Jejich intence tedy je: (Zatím)nechceme (další) dítě, ale chceme mít sex. V čem se však liší? Vprovedení záměru.
Pár aplikující antikoncepci ignoruje plodnéobdobí, bere plodnost jako nemoc, na kterou se musí užívat pilulkyči kondom; plodnost je nepřítel, který se musí potlačit či jinakaktivně přerušit, aby jsme mohli mít sex "bez následků". Řečantikoncepce je: Přijímám Tě v tomto okamžiku celou - až na tvouplodnost. Naproti tomu pár respektující čas plodnosti vyjadřujeradikálně odlišný postoj. Řeč tohoto páru je: Přijímám Tě celou,uznávám Tvůj Bohem (nikoli jen evolucí) daný cyklus. Plodné obdobíje vítaným hostem, příležitostí pro další láskyplný růst. Ano,manželé se vyhýbají pohlavnímu spojení, pokud si nepřejí mítděťátko, plodivou sílu ale aktivně nepotlačují. Další pravdou opárech žijících podle PPR je, že nemají méně častý sex (spíšenaopak), a že mají více dětí. Většinou to není důsledek špatnéhopozorování, ale proto, že metoda vede páry k častější komunikaci, iohledně počtu a načasování dětí. Například pár chce mít sex i vplodném období a přestože si před rokem řekli, že dva roky počkají,najednou nevidí žádnou velkou překážku, proč nemít další dítě. Jsoutedy více otevřenější pro přijetí dítěte. Pokud manželé odloží sexna neplodné období, ani pak se zcela neuzavírají možnosti mít dítěa tak říkajíc dávají Bohu příležitost, aby mohl zasáhnout shůry. ABůh občas zasáhne, například u Alžběty a Zachariáše.
Co zbývá říci závěrem? Vraťme se spolu doknihy Genesis, kde Bůh dává lidem svůj první příkaz. Ten se týkáprávě plodivé síly, jejich vzájemné lásky (viz Gen 1, 28). MilujícíBůh se raduje z každé manželské lásky a touží, aby manželé spoluzakoušeli sexuální lásku v plnosti. Humanae Vitae je prorocký hlasjenž nás vybízí k tomu nespokojovat se s polovičatostí a vlažností.Všichni jsme povoláni ke svatosti, všichni jsme povoláni k oddanémunásledovaní Ježíše Krista. Hluboce si vážím všech, kteří tonevzdávají i když někdy hřeší proti tomuto náročnému morálnímuzákonu. Jedna věc je však hřešit a vracet se pokorně k Bohu, úplnějiná věc je prohlásit zlo za dobro a sobě si tím dávat"rozhřešení".
Zdá se, že mnozí lidé vychází s předpokladu,že katolická církev učí v podstatě jen jediné obtížné přikázáni,totiž, vyhýbejte se antikoncepci. Já osobně však neznám jedinépřikázání, jenž je lehké dodržet. To by nás nemělo překvapit.Kristus nám nikde neslíbil pohodlný život, ale život v hojnosti(Jan 10, 10).