Jste zde

Liturgická obnova římskokatolické církve u nás

Úvod

Novodobá liturgická obnova římskokatolické církve, která díky úsilí jednotlivců1 započala v 2. polovině 19. stol a zejména ve 20 stol., dostala oficiální impuls liturgickou konstitucí Sacrosanctum concilium2 II. vatikánského koncilu (1962-65), která byla přijata již na závěr 2. zasedání v r. 1963.

V následujících letech byly zpracovány desítky nových liturgických knih, včetně teologických úvodů3, které pak byly překládány a upravovány v podmínkách jednotlivých regionů (např. států, jazykových oblastí či kontinentů). Liturgická obnova probíhala v různých oblastech rozdílnou intenzitou a odlišnými důrazy. V posledních letech lze všeobecně pozorovat nejen stagnaci, ale návrat k předkoncilním pořádkům. Řada směrnic Kongregace pro bohoslužbu a svátosti se soustavně pokouší o jakousi plíživou antireformu:

Jedná se např. o Instrukci k některým otázkám ohledně možností laiků podílet se na službách vykonávaných kněžími4 (1997); 3. vydání Všeobecných pokynů k římskému misálu5 (2002); Instrukci Redemptionis sacramentum o tom, co se má zachovávat a čeho je třeba se vyvarovat ohledně eucharistie6 (2004). Apoštolský list Spiritus et sponsa7 papeže Jana Pavla II. k příležitosti 40. výročí vyhlášení konstituce O posvátné liturgii Sacrosanctum concilium (2003) však zůstává koncilnímu duchu věrný.

Josef Ratzinger se netají zájmem o tridentskou liturgii. Ve Výmaru v r. 1999 „sloužil tridentskou mši svatou"8. Již jako papež vydal motu proprio Summorum pontificum9 (2007), které dovoluje užívat tridentský ritus. Na tom by nebylo nic špatného, i ve staré církvi bylo množství ritů a žila v neuniformní jednotě. Zde se ovšem nejedná o jakousi zálibu srovnatelnou např. se zájmem o historický šerm. Tato liturgie je postavena na jiném pojetí církve, než otcové II. Vatikána vedeni Duchem sv. přijali. Církve klerikální, uzavřené světu, církve, která si myslí, že ona jediná má pravdu. V takovou církev je dnes těžko věřit. Domnívám se, že Summorum pontificum dalo katolicitě římskokatolické církve další těžkou ránu, byť bylo zřejmě vedeno snahou tuto katolicitu prohloubit vstřícností k zastáncům starých pořádků.

Vývoj u nás

Před koncilem

Počátky liturgické reformy u nás jsou spojeny se dvěma centry: Velehradem a klášterem Emauzy. I když zaměření velehradských sjezdů bylo primárně unionistické10, nemohlo se liturgickým otázkám vyhnout - není možné hledat společnou řeč s křesťanským Východem, aniž bychom pominuli liturgii. Ta tyto konference navazovalo ustanovení mezinárodní vědecké společnosti „Akademie velehradské" a rozsáhlá odborná ediční činnost. Sjezdy zaštiťovali představitelé církve, kteří byli sami erudovými odborníky: pozdější olomoucký arcibiskup Josef Matocha11 (1888-1961; zemřel v domácím vězení pod dozorem StB) a pražský pomocný biskup Antonín Podlaha12 (1865-1932)

Emauzský benediktinský klášter se rovněž věnoval staroslověnské liturgii, jak ostatně dostal do vínku od svého zakladatele Karla IV. Novodobé působení je spojeno se jménem mimořádné osobnosti opata Arnošta Vykoukala13 (1879-1942; zemřel v Dachau). Převor kláštera Marián Schaller, (r. 1955 umučen v komunistickém žaláři) přeložil poprvé římský misál do češtiny. Jiný emauzský benediktin Metoděj Klement založil ministrantské hnutí Legio angelica a přivedl ke kněžství stovky talentovaných jinochů. V klášteře se konaly liturgické konference, vycházel časopis PAX14.

Po koncilu

Situaci v české římskokatolické církvi v době počátků liturgické obnovy II. Vatikána lze charakterizovat:

- Železnou oponou, která velmi komplikovala kontakt se svobodným světem (byť konec 60. let byl dobou politického uvolnění).

- Neobsazenými biskupskými stolci. (S výjimkou F. Tomáška, který byl ustanoven v r. 1965 - poté, co byla pět let Praha bez jakéhokoli veřejně působícího biskupa - díky kolaboraci s komunistickým režimem. Za jeho postupné obrácení mají zásluhu J. Zvěřina a O. Mádr.) Biskupové mají přitom největší díl odpovědnosti za zdárný průběh obnovy.

- Chybějící obnovou sebereflexe církve. (Ta ostatně chybí dodnes, pod pojmem církev si mnozí představí kněze, biskupy a papeže. Práva a povinnosti vycházející z obecného kněžství jsou opomíjena.)

- Chybějící obnovou biblickou. (Nebylo zvykem, aby katolík četl bibli. Starý zákon se četl velmi málo i při bohoslužbách. Nebyly k disposici české překlady k masovému použití, zejména Starý zákon.)

- Uchopením obnovy jako reformy rubrik. (Katolík, odkojený tridentskou liturgií, byl zvyklý, že všechno je do posledního detailu předepsáno. Myslím v chování kněze, ten podle tridentského pojetí liturgii slouží, ostatní nejsou tak důležití. Co má kněz říkat, co dělat, kam se dívat, co je platné a co už ne atd. Tato mentalita zcela překryje obsah obnovy. V této mentalitě je vychována většina současných kněží i biskupů, v této mentalitě vyučoval donedávna na KTF v Praze prof. Matějka.)

Mezi osobnosti, které započali s realizací obnovy, patří Jiří Reinsberg15 (1918-2004), farář u Matky boží před Týnem a u sv. Havla na Starém městě pražském.

Většinu liturgických textů, které dnes používáme, přeložila pražská překladatelská skupina, kterou tvořili:

Františkán Zdeněk Bonaventura Bouše16 (1918-2002), kunsthistorik, který strávil dlouhá léta v komunistických žalářích; vytvořil obec, kde byla naplňována koncilní obnova a která byla v počátcích normalizace rozpuštěna StB za vydatné spolupráce F. Tomáška.

Diecézní kněz Miloslav Máša17 (1928-1986), „věčný kaplan" na několika místech v Praze, knihovník pokoncilní knihovny.

Slavista Václav Konzal (nar. 1931), autor Staroslověnského slovníku, který pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR, na členství v překladatelské komisi již rezignoval.18

Obsah liturgické obnovy

Důraz na bibli

- Obnovení liturgie slova. Je to svébytný útvar se svojí hodnotou. (Byť mnohý katolík dodnes řekne: „Byla jen bohoslužba slova."). Řádná forma žádné liturgie nemůže být nadále bez bloku slova. (Byť se dodnes masově praktikuje řada svévolných výjimek, např. při slavení svátosti smíření.)

- Byl vytvořen nový lekcionář, který o nedělích zavedl tři čtení, z nichž první je vždy (mimo dobu velikonoční) ze Starého zákona. Nedělní lekcionář je rozvržen do tří let, podle tří synoptiků. Janovo evangelium se čte hlavně ve svátečních obdobích. Lekcionář byl vybrán velmi kvalitně, proto mohl sloužil za základ lekcionáři ekumenickému (RCL).

- Kázání či spíše homilie (kázání na biblický či liturgický text) se stalo povinnou částí nedělních bohoslužeb. (Do reformy nebylo považováno za součást liturgie a kněz si na kázání sundával vrchní liturgický oděv.)

Mateřský jazyk

- Bylo nutné pořídit překlady množství liturgických textů. Nebyl je jen problém lingvistický, ale především teologický. Výše uvedená překladatelská skupina strávila stovky hodin nejen samotnou prací, ale jejím obhajováním před vnitřními (převážně moravskými) a kuriálními kritiky.

- Kromě starobylého římského kánonu přibyly tři nové anafory. Liturgové se museli naučit je přednášet v rodné řeči jako dobrořečení Hospodinu, ne jako doprovod magických slov a úkonů jak byli dosud zvyklí. Ne všem se to dosud podařilo.

- Tím, že se prakticky všechny texty začaly přednášet nahlas, bylo zapotřebí si osvojit způsob přednesu respektující charakter biblického (liturgického) textu. Hymny a žalmy jsou určeny ke zpěvu, epištoly ke čtení atd.

Obnovení důrazu na obecné (křestní) kněžství

Do reformy se s jiným než svátostným kněžstvím téměř nepočítalo. Nyní se počítá s „aktivní účastí" celého shromáždění. To se projevilo mnoha způsoby, např.:

- Přijímání eucharistických darů je nabídnuto všem, nikoli jen kléru. Je umožněno přijímání pod obojí způsobou při každé slavnostnější příležitosti (prakticky může být každou neděli).

- Liturgické dialogy předsedajícího či jáhna se shromážděním modelují dialog, který vede Hospodin se svým lidem.

- Liturgické zpěvy tvoří integrální součást liturgie. Patří shromáždění a jsou podporovány kantorem či scholou. Bohužel je stále velmi často provozován útvar zvaný lidová píseň (skladba o více slokách, které se zařazují jako vsuvky v jednotlivých částech liturgie) nebo je podporován gregoriánský chorál, který je cennou duchovní hudbou, ovšem pro většinu lidí již ztratil schopnost být hudbou liturgickou. Přímo úpadkové je provozování tzv. „mší" - polyfonních skladeb určených profesionálním sborům. Takovéto skladby patří na koncerty duchovní hudby a nikoli do liturgie.

- Obnovení obecných modliteb (přímluv) je jedním z prostředků, jak umožnit vyjádření obecného kněžství. Jsou v režii shromážděné obce. Spolu s modlitbou Páně a Symbolem patří mezi klíčové modlitby liturgie svěřené celému shromáždění. Jsou ovšem u nás stále nejzanedbanější částí liturgie a vystihují neuspokojivý stav liturgické obnovy.

Obnovení církvetvorných principů v liturgii

Princip kolegiality lze přiblížit na úrovních různých kolegií, např.:

- v celém shromáždění všichni přijímají

- v kolegiu „laiků" nemá nikdo vyhrazená privilegovaná místa (pokud ovšem nekoná nějakou specifickou službu, jako např. ve schole)

- v kolegiu biskupů dávají požehnání všichni společně

- v kolegiu kněží všichni současně koncelebrují

- v kolegiu jáhnů si vzájemně rozdělí liturgické úlohy

Princip subsidiarity stanoví, že každý má konat tu liturgickou roli, ke které je určen. Například:

- je-li přítomen lektor, kantor, jáhen, pak kněz nesmí číst čtení, zpívat žalm či číst evangelium

- pokud kněz křtí dospělého (s povolením biskupa), pak jej také zároveň vždy biřmuje (k tomu už žádné povolení nepotřebuje)

- přímluvy patří shromáždění, které nemůže tuto roli automaticky svěřit např. předsedajícímu

Liturgický prostor

Času pro důkladnější úpravu stávajících prostor či dokonce pro výstavbu nových bylo v době politického uvolnění koncem 60. let 20 stol. málo. Přesto se, byť velmi omezeně zdařily. Mezi nejhodnotnější patří první z nich, spojené se jménem Františka Vavříčka (1913-1995), faráře v jihomoravské Jedovnici. V šedesátých letech 20. stol. proběhla úprava interiéru farního kostela sv. Petra a Pavla.19 Oltářní obraz je dílem špičkových umělců Mikuláše Medka20 a Jana Koblasy. Úpravy interiéru prováděl brněnský výtvarník Ludvík Kolek. Ten je také autorem projektu nového kostela sv. Josefa postaveného podle představ II. Vatikána v nedalekém Senetářově.21 Kostel se podařilo dokončit v r. 1971, již za nastupující „normalizace". Stavbu považuji stále za nejlepší z toho, co bylo po koncilu u nás postaveno. Myslím, že je to jednak tím, že Vavříček věděl, co zadat, a Kolek je nejen dobrý výtvarník, ale má i dobré teologické vzdělání. Střecha kostela má podobu stylizované lodi. Nevypadá jako „loď, která nás bezpečně dovede do přístavu spásy" (cituji Josefa Zvěřinu, který takto rád parodoval eklesiologii vyučovanou v Litoměřicích a dělal při tom výrazné pseudozbožné grimasy), ale pokouší se vyjádřit, že církev je božím lidem na cestě (obraz, na kterém je postavena eklesiologie II. Vatikánu). Z množství zabudovaných symbolů upozorním ještě na jeden, a to na baptisterium. Je to široká mísa v samostatném výklenku poblíž vchodu, efektně stropem nasvícená, od které se prostor rozevírá směrem do chrámu (nelze mluvit o chrámové lodi - kostel není podélně uspořádán, jeho plocha je zhruba čtvercová). Kostel má prostě reformní ideu jak vcelku, tak v jednotlivostech.

S ohledem na malý výběr vhodných objektů sakrální architektury u nás (novostavby mají většinou tak závažné vady z pohledu liturgické teologie, že by mohly sloužit pouze jako příklady negativní), ukážu dvě stavby zahraniční. V obou případech se jedná o benediktinské opatské kostely postavené během koncilu.

Kostel opatství Königsmünster22 v německém Meschede byl dedikován 1. 9. 1964 jako kostel míru v den 25. výročí vypuknutí II. světové války. Kameny, které jsou během této liturgie pomazávány křižmem, pocházely nejen z míst, kde se nacistické Německo zvláště „vyznamenalo", jako je Dachau, Coventry či Monte Casino23, ale i z míst pro vznik dnešních forem liturgie zásadních, jako je Jeruzalém (Sion), Řím (Koloseum), Konstantinopol (Hagia Sophia).

Kostel se nachází nad městem a v jeho okolí jsou další budovy: budova opatství, gymnázium, kde benediktini vyučují, hospodářské budovy (dílny, stáje atd.), budovy pro hosty. Kostel má tvar paraboly, která se rozevírá směrem k městu, které symbolizuje celý svět. V ohnisku je oltář. Obrys chrámu se prolíná s obrysem dalšího obrazce - hřbitovem a má s ním společné ohnisko. Církev žijící je tak skrze Krista propojena s církví vítěznou.

Pozoruhodné je řešení svatostánku. Je umístěn v jedné ze dvou věží v blízkosti presbytáře. Věž nemá žádná patra a desítky metrů vysoký prostor se zvláštní akustikou výmluvně vyjadřuje vertikálu vztahu k Bohu. Dveře do prostoru jsou prosklené, takže je na jednu stranu z prostoru chrámu vidět, na druhou je akusticky oddělen. Je to místo ticha. Vlastní svatostánek je umístěn uprostřed prostoru a kolem jsou místa pro sezení, případně klečení. Velmi výstižně vyjádřeno: Kristus uprostřed nás!

Komuniálně je uspořádán celý prostor: Kolem oltáře je v atriu místo opata a po stranách presbyteria. Ostatní mniši mají chórové lavice z druhé strany. Včetně varhaníka, který sedí spolu s ostatními bratry (vlastní varhany jsou umístěny v druhé věži). Presbytář je oddělen od ostatního prostoru nízkou zídkou. O její výšce se živě diskutovalo - někteří chtěli pořádné oddělení řeholníků od lidí, jak na to byli do koncilu zvyklí, někteří nechtěli nic. Nakonec byl zvolen moudrý kompromis - zeď je, ale splývá s chórovými lavicemi a navíc je v ní široký průchod, takže nevadí.

Když jsme spolu se studenty IES před pár lety Meschede navštívili, byl opatem Stephan Schröer24. Tento charismatický muž měl za sebou úspěšnou kariéru bankovního manažera, které zanechal a vstoupil do kláštera. Byl zvolen opatem a jak pro klášter, tak pro okolí je požehnáním. V duchovních věcech je stejně dobrý jako v záležitostech financí. Zájemců o vstup do řehole je tolik, že jsou spíše odmítáni. Věkový průměr nepřevyšoval 40 let. Klášter plní roli duchovního centra pro široké okolí (což vede k žárlivosti okolních farářů).

Jiným inspirujícím místem je opatský kostel sv. Jana Křtitele25 v Collegeville (Minnesota). Zde je kostel součástí univerzitního kampusu. Mniši učí na univerzitě, na střední škole, pracují ve velkém nakladatelství liturgické literatury s významem pro celé Spojené státy.

Monumentální stavba kostela byla dokončena v r. 1961, těsně před začátkem koncilu, ovšem postavena je již v reformním duchu. Je to pokus, jak vytvořit prostor, který by vyjadřoval communio a přitom pojal několik tisíc lidí.

Před kostelem stojí obrovská železobetonová zvonice, pod kterou se prochází do prostoru baptisteria. V něm se nachází nadživotní bronzová socha patrona - Jana Křtitele.


1 vchod

2 baptisterium

3 schodiště do spodního kostela

4 zpovědnice

5 schody na balkon

6 loď

7 oltář

8 místo opata a ostatních řeholníků

9 eucharistická kaple

10 kaple Panny Marie

 

 

Písemná verze koreferátu v rámci 25. semináře zájemců o teologii pořádaného Institutem ekumenických studií v Praze na téma „Radosti a strasti liturgické reformy" 16.-17.11.2007. Přednesená verze byla založena na obrazovém materiálu, který je možno, byť částečně, přiblížit pouze čtenářům internetové verze Getseman (kterých je ale již většina). Písemná verze je obsažnější než přednesená a obsahuje řadu odkazů k dalšímu studiu.

1 Více např. v přehledu Sigisberta Krafta (http://www.getsemany.cz/node/747). Je dobré jmenovitě vzpomenout alespoň na prof. Romana Guardiniho http://cs.wikipedia.org/wiki/Romano_Guardini o jehož působení mezi akademickou mládeží na hradě Rothenfels se zmiňuje např. Lukáš Kratochvil (http://www.getsemany.cz/node/828) a kanovníka Pia Parsche (http://de.wikipedia.org/wiki/Pius_Parsch) působícího mezi lidovými vrstvami.

2 http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19631204_sacrosanctum-concilium_cs.html
http://www.getsemany.cz/node/600

3 http://www.catholicliturgy.com/index.cfm/FuseAction/Documents/Index/2

4 http://www.cirkev.cz/res/data/004/000501.pdf

5 http://www.cirkev.cz/res/data/004/000508.pdf

6 http://www.cirkev.cz/res/data/004/000514.pdf

7 http://www.cirkev.cz/res/data/003/000469.pdf

8 http://www.benediktxvi.ru/foto-pontifik/trident-foto.html

9 http://tisk.cirkev.cz/dokumenty/motu-proprio-summorum-pontificum.html

10Proběhly 3 „malé" sjezdy v letech 1907, 1909, 1911 a 5 „velkých" v letech 1924, 1927, 1932 a 1936

11 http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/matoch.html

12 http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/podlha.html

13 http://www.geocities.com/Athens/8685/ps0202cp1250.html

14 http://www.emauzy.cz/index.php?idx=5&px=1

15 http://www.getsemany.cz/node/630

16 http://www.getsemany.cz/node/400

Z díla: Pokus o katolickou liturgiku, samizdat, 1985

Epilegomena, 2. vyd. Oikoymenh, 2000, ISBN 80-86005-22-4

Malá katolická liturgika - tradice, kritika, budoucnost, Vyšehrad, 2004, ISBN 80-7021-709-X

Dopis evangelickému bratru faráři (http://www.getsemany.cz/node/403), pochází z první poloviny 90. let - „liturgická závěť" Boušeho, zpětné sebehodnocení

17 Můj první učitel liturgické teologie. Nakladatelství Síť vydalo 3 díly jeho homilií.

18 http://www.getsemany.cz/node/403

19 http://www.jedovnice.cz/farnost/kostel.htm

20 Syn legionáře gen. Rudolfa Medka a mladší bratr kancléře Václava Havla Ivana Medka

21 http://www.olsovec.cz/foto/senet1.jpg

http://www.jedovnice.cz/farnost/obcefarnosti.htm

22 http://www.koenigsmuenster.de/gottesdienst/rikirche.shtml

23 místa největších německých hříchů poslední světové války byla nedostupná, za železnou oponou; starý benediktinský klášter Monte Casino zničili spojenci, když osvobozovali Itálii

24 http://www.st-georg-bad-fredeburg.de/aktuelles/firmung/firmung.htm

25 http://www.employees.csbsju.edu/idommer/Church/ChurchTour.htm

Komentáře

Dovolím si reagovat alespoň na jednu věc z článku, za který autorovi mimochodem moc děkuju. A sice na obecné modlitby věřících - přímluvy. Je mi občas teskno, jak se lektoři při rozdělování čtení před bohoslužbou přímluvám často vyhýbají, jakoby je považovali za něco podřadného. Uznávám, že někdy je těžké, ztotožnit se s texty, které jsou nám předkládány v nejrozšířenějších sbírkách přímluv, ale je dobré vědět, že nejsou jediné. Mimo jiné - na stránkách břevnovského opatství (http://www.brevnov.cz/CS/3primluvy.php) jsou od nového roku k dispozici velmi pečlivě připravované přímluvy, které nevznikly z čisté vody, ale je za nimi několik let práce a zkušeností. Vycházejí jak z liturgických čtení tak z aktuálního dění ve společnosti. Jejich použití by mohlo otevřít mnohým lektorům oči. A obecné modlitbě vrátit její plnohodnotné místo. Vždyť i jí se lidi podílejí na obnově liturgie. Tak vzhůru do toho.

Díky autorovi předchozího příspěvku za upozornění na zajímavý zdroj inspirace - přímluvy z Břevnova.

Jen takovou poznámku k přímluvám, přímluvy samy by nebyly špatné, pozornost si zaslouží závěrečné orace a zvláště jejich konkluze, které jsou sice jakousi parafrází oficiálních, nicmeně jsou dané a nemají se měnit!

Dovolil bych si poznámku k liturgickému zpěvu. Autor se rozhořčuje nad tím, že "je stále velmi často provozován útvar zvaný lidová píseň (skladba o více slokách, které se zařazují jako vsuvky v jednotlivých částech liturgie) nebo je podporován gregoriánský chorál, který je cennou duchovní hudbou, ovšem pro většinu lidí již ztratil schopnost být hudbou liturgickou." Dlužno dodat, že tento "útvar" je schválenou liturgickou písní, jejichž soubor je obsažen v Kancionálech /pro arcidiecézi olomouckou a diecézi ostravsko-opavskou - modrý, pro diecézi královéhradeckou - zelený a všeobecný - červený/. Gregoriánský chorál je vlastním, ba přímo nejvlastnějším liturgickým zpěvem Církve, a to i bez ohledu na jeho oblibu mezi laiky nebo klérem.
Další poznámku bych měl ke zmíněnému principu subsidiarity: "pokud kněz křtí dospělého (s povolením biskupa), pak jej také zároveň vždy biřmuje (k tomu už žádné povolení nepotřebuje)" Dovoluji si poznamenat, že k tomuto dovolení ke křtu je současně připojeno i pověření k biřmování, kněz tedy dovolení od biskupa potřebuje (toto dovolení nebo pověření se vztahuje na osoby od 14 let. Více viz CIC - Kodex kanonického práva.
A dále: "Přímluvy patří shromáždění, které nemůže tuto roli automaticky svěřit např. předsedajícímu". Pokud je mi známo nic takového není obsahem církevních předpisů a směrnic, které jsou obsaženy buď v Kodexu církevního práva nebo přímo v příslušných liturgických knihách nebo v Novém úvodu k Římskému misálu (IGMR 2003), dovoluji si upozornit, že církevní směrnice a předpisy jsou závazné.
Nakonec si dovolím ještě poznámku k úvodu, ve kterém se autor nepěkně vyjadřuje o Kongregacipro bohoslužbu a svátosti, která se, dle autora, soustavně pokouší o jakousi plíživou antireformu, dále implicitně vyplívá z třetího odst. úvodu, že není, spolu s papežem Benediktem XVI., svými směrnicemi věrna duchu II. vatikána a ze čtvrtého odstavce by se dalo vyčíst, že není vedena Duchem svatým. Jak věříme, Církev je vedena Duchem svatým, Kongregace spolu s papežem jsou součástí této Církve, jsou tedy vedeny Duchem svatým. I kdyby v nich byli lidé, kterým neleží na srdci dobro Církve, nebo i papež nebyl dobrý, přece se v dějínách nikdy nestalo, aby oficiálně vyhlasil nauku nebo proticírkevní nařízení.

Ja verim, ze poslednu vetu prispevku napisal dotycny autor bez dostatocneho uvazenia: "I kdyby v nich byli lidé, kterým neleží na srdci dobro Církve, nebo i papež nebyl dobrý, přece se v dějínách nikdy nestalo, aby oficiálně vyhlasil nauku nebo proticírkevní nařízení"
Mohli by sme povedat, ze sa tazko dokazuje, ze boli vyhlasne nejake dokumenty ex cathedra, ktore by neboli spravne. I ked si myslim, ze v pripade I. vatikanu by sa nad tym dalo uvazovat. Tieto liturgicke predpisy vsak nie su ani neomylne ani nemaju casovo neobmedzenu platnost (tomu neodporuje ani fakt, ze su v sucasnosti zavazne). Cirkev vydala mnozstvo spornych aj protichodnych, ba aj vyslovene nespravnych vyhlaseni pocas svojej historie, nema ani zmysel to nejak vypocitavat, existuje na to obrovske mnozstvo prikladov. A to moze byt pripad aj sucasnej aktivity spominanej Kongregacie. Netvrdim, ze je to tak urcite, ale moze to tak byt.