Minulá desetiletí, kdy kněží viditelných struktur církve i věřící byli často dlouhá období bez svých pastýřů - biskupů, zanechala množství nevyřešených problémů. Patří mezi ně i oblast kázně svátostného života. Jednou z hlavních povinností kněží je být strážci svátostných tajemství - bdít nad tím, aby svátosti byly udělovány a přijímány pravdivě a s vírou. Mnozí kněží zvádli tento úkol výborně, nerozpakovali se raději udělení svátosti odložit, než ji udělit nevhodně. Někteří však tento úkol nezvládli a dosud nezvládají. Příčinou je patrně jejich izolovanost, chatrné teologické vzdělání v pokoncilním duchu, někde i autoritářství a pohodlnost. Takoví kněží pak přisluhují svátostmi povrchně, bez náležité (vzdělávací i duchovní) přípravy přijímajících.
Proto nás potěšilo jasné stanovisko k této problematice, jež bylo uveřejněno dne 13.10.1990 v oběžníku Arcibiskupství pražského. Citujeme některé úseky:
... Úkon bez dobré přípravy není "zásadním rozhodnutím" (actus fundamentalis), je povrchním úkonem bez patřičné hloubky. Svátost může být dokonce zcela neúčinná, když chybí minimum...
... Křest dospělých musí být opravdu zásadním rozhodnutím, proto i nové obřady žádají katechumenát. Ten by měl trvat aspoň rok, snad výjimečně by se mohl zkrátit na půl roku. Nelze se vymlouvat na zamýšlený sňatek v blízké době! Raději požádat o dispens, než uspěchaně křtít! Katechumen musí už před křtem projevit život křesťanský po jistou dobu modlitbou, účastí na mši svaté a pod. Z těchto zásad nelze slevit!...
... Nelze připustit, aby se lidé obraceli se křtem na duchovního správce, který křtí bez přípravy!!!...
Poslední komentáře