Jste zde

Církev jako obec

autor: 

Od 28. září do 1. října se konala na Oxford University ekumenická interdisciplinární konference „Church as Politeaia: The Political Self-Understanding of Christianity“ („Církev jako obec: Politické sebeporozumění křesťanství“) pořádané Becket Institute a společenstvím sedmi evropských universit Europaeum. Tématem konference měl být především historický pohled na politický rozměr eklesiologie. Celkem zaznělo 15 referátů od historiků, politologů, právníků, teologů a jedné teoložky z Británie, Německa a Švýcarska, členů a členky církví anglikánské, římskokatolické, lutherských a reformovaných; jednacími jazyky byly jak angličtina, tak němčina.

Některé referáty se bohužel s tématem konference minuly – čistě historické přednášky o Karlu Velikém a o vývoji kanonického práva v prvním tisíciletí křesťanských dějin, referát o Erasmovi a především přednáška Gilese Gasperse o interpretacích Anselmovy eklesiologie v 19. století – ta dokonce uspala dva z přítomných ctihodných profesorů. Jiní přednášející dali přednost tématu sice blízkému, leč přesto odlišnému: problému vztahů církve/církví a státu – například Eberhard Schockenhoff poměru světské a duchovní moci v díle Tomáše Akvinského, Heinrich de Wall v přednášce o raně novověkých právních teoriích týkajících se vztahů církve a státu či Christoph Stumpf, který referoval o theopolitických koncepcích Richarda Hookera a Hugo Grootia.

Vyhlášenému tématu se věnovala pouze necelá polovina přednášejících: zazněly přednášky o Janu Zlatoústém a Augustinovi, o eklesiologicko-politickém myšlení reformace a protireformace, hlavní pořadatel Holger Zaborowski referoval o politické eklesiologii německého idealismu a Eilert Herms a Albert-Peter Rethmann se věnovali problémům politického rozměru eklesiologie ve 20. století.

Mezi nejpozoruhodnější patřily přednášky Bernda Wannenwetsche a Olivera O’Donovana. Bernd Wannenwetsch z Oxford University věnoval svou přednášku „Liturgický původ křesťanské obce“ politickému rozměru liturgie. Už samotná řecká terminologie ukazuje, že liturgie v sobě obsahuje podstatný politický rozměr: řecké slovo pro církev „ekklesia“ označovalo politické shromáždění obyvatel městského státu, také slovo „leitourgia“ mělo politický obsah. Křesťanské politické myšlení si však v pozdějších staletích jen zřídka bylo politického charakteru liturgie vědomo. Jedním z nejdůležitějších důsledků křesťanské bohoslužby je podle Wannewetsche de-totalisace politiky: v liturgii oslavujeme skutečnost, že svět existuje nikoli díky politické činnosti, nýbrž díky činnosti Boží. Liturgie také rozbíjí všechny přehrady vystavěné politikou: slavící společenství zahrnuje všechny obyvatele a obyvatelky obce, i ty vyloučené ze společenství politického: ženy, děti, otroky.

Oliver O’Donovan ve své přednášce „Augustin a politika Božího města“ přesně pojmenoval jeden ze základních problémů křesťanského politického myšlení: Jaké místo má odpuštění ve světském systému spravedlnosti? Nebo obecněji: jaký je vztah Boží moci (jež může být metaforicky nazvána právě mocí odpuštění) a světské politické moci? Oxfordskému profesoru theologie O’Donovanovi se bohužel nepodařilo naznačit řešení – především proto, jak zaznělo v diskusi, že se mu nepovedlo důsledně rozlišit politickou instituci amnestie od křesťanského odpuštění.

Konference jako celek poněkud utrpěla organizačními nedostatky: do poslední chvíle nebylo jasné, že proběhne dvojjazyčně, což znemožnilo plnohodnotnou participaci několika zúčastněným. Téměř všichni přednášející také překračovali časový limit stanovený pro jednotlivé příspěvky, což téměř znemožnilo diskusi – ta se pak přenášela do oxfordských hospůdek a protahovala dlouho do noci. Navzdory těmto vadám na kráse však konference splnila jeden ze svých cílů: otevřít interdisciplinární a ekumenický rozhovor o politickém rozměru křesťanství – a porozumění tomuto rozměru se pro nás ve světě, kde je politická moc jedním z rozhodujících faktorů lidského života, už dávno stalo nezbytným.

Petr Pabián