Martin Šály

Lze být církví i bez finančního zabezpečení?

Otázka „Lze být církví i bez finančního zabezpečení?“ zní jasně, nicméně její obtíž myslím ani neleží v tom „finančním zabezpečení“, ale spíše v tom, že – jak se domnívám – nemusí být jasné, co se myslí slovem církev. Rád bych tedy uvedl tři východiska týkající se porozumění onoho pojmu „církev“ a z nich hledat odpovědi o onom finančním zabezpečení. Co je tedy církev, jak ji rozumíme?1

První východisko

Ve dnech 27. – 29. března 2014 jsem se zúčastnil konference „In pluribus unitas – Jednota v mnohosti“. Jednalo se o již třetí ročník teologické konference pro doktorandy a mladé vědecké pracovníky, po dvou předchozích ročnících na Slovensku tentokrát konané na půdě CMTF v Olomouci.

V oblasti rodinné etiky křesťanům sluší přiměřený konzervativismus. Je jistě na místě, aby křesťané hájili záměr vázat se v manželství ke svému partnerovi na celý život¹ jako jednomu ze znamení víry, že Bůh je nám také věrný natrvalo. Rodina jako taková pak má být pro křesťany významnou hodnotou, hájenou vůči tlakům dnešní společnosti, které spíše směřují k rozvolnění institucionálních i věcných závazků s rodinou spojených. Důraz na věrnou stálost manželů i význam rodiny lze z Nového zákona dobře doložit.

Občas slyšíme, jak někteří křesťané hlasitě hájí tu či onu „křesťanskou hodnotu“.  Může se to týkat oblasti potratů, homosexuality, regulace sexuálních kontaktů nebo i konkrétních politických postojů. Tento příspěvek má být pomůckou k úvahám, zda skutečně mohou existovat nějaké specifické křesťanské hodnoty či etika ve smyslu souboru mravních norem a pravidel, které musí křesťan hájit a v jejím rámci jednat.