Papež Benedikt portrétuje Ježíše

Pontifex píše proti historicko-kritické biblické exegezi

Kdo je Ježíš z Nazareta? Je to jen člověk? Je to Boží Syn? Tyto otázky se dotýkají kořenů křesťanské víry. Historicko-kritický rozum a víra nejsou v rozporu, říká Benedikt XVI. Pořad „aspekte" Druhé německé televize (ZDF) hovořil 16. 4. s Hermannem Häringem, emeritním profesorem dogmatické teologie, o nové, rozporně přijímané papežově knize.

Všichni mu leží u nohou. Papež je oslavován jako nějaká hvězda popu, protože zvedá hlas proti dnešní „diktatuře libovolnosti". Benedikt XVI. slibuje v nejistých časech oporu a orientaci.

Ježíšova dvojí přirozenost

A teď daroval světu nový ukazatel cesty: svoji dlouho očekávanou Ježíšovu biografii, o které se už předem mluvilo jako o senzaci. Ústřední výpověď knihy zní: Ježíš byl člověk - historický Ježíš existoval - a byl zároveň Bohem. Papež trvá bezvýhradně na dogmatu o dvojí Ježíšově přirozenosti. Avšak Benedikt se obává, že mnozí křesťané již tuto víru nesdílejí a v Ježíši vidí jen mimořádného člověka. Velké nebezpečí pro víru.

A proč tomu tak je? Je to vina teologů, píše Benedikt, přesněji vina „historicko-kritického bádání". Tato metoda výkladu bible podle papeže rozmlžila božskou přirozenost Ježíšovu, takže „postava Ježíše je stále méně zřetelná, její obrysy se stále více ztrácejí".

Zbožštěn teprve na koncilech

Na to reaguje jeden z napadených teologů, Hermann Häring. Tento emeritní profesor dogmatické teologie namítá, že teprve velké koncily konané několik století po Ježíšově smrti ho prohlásily za Boha: „Byla to shromáždění všech biskupů tehdejšího státního území Římsko-byzantské říše. Ti přijímali usnesení a po dlouhých diskuzích řekli: Takto budeme mluvit o Ježíši."

Kritické biblické bádání se snaží zjistit studiem pramenů, co můžeme o Ježíši vědět s jistotou. Jisté je jedno: Za svého života nebyl Ježíš uctíván jako Bůh. Ale o tom papež ve své knize nechce vědět. Do evangelií promítá představy koncipované dodatečně.

Ohlazený obraz Ježíše

Hermann Häring: „Jenomže on svým pojetím naznačuje, že celá tato víra v Boho-člověka je obsažena už v Novém zákoně. Zatímco historicko-kritická exegeze zde naléhavě varuje: Opatrně, tak daleko ještě nejsme. Podle běžných známých výroků Nového zákona Ježíš právě není Bůh, nýbrž Syn Boží. Syn Boží se totiž říkalo také prorokům, i králům."

Papež používá historické bádání, pokud odpovídá jeho dogmatu. Ignoruje je, pokud mu odporuje. Jde mu především o to, ospravedlnit římskou církev a úřad papeže. I když se jeho kniha vyznačuje podmanivou jasností a hlubokou religiozitou - obraz Ježíše je především ohlazený, harmonický a velmi niterný. Neukazuje trhliny ani nesrovnalosti. A už vůbec není Ježíš z pohledu papeže rebel, který protestuje proti pohoršující nespravedlnosti světa.

Teologicky viděno krok zpět  

Hermann Häring. „Jenže problém je, že obraz Ježíše jím vykreslený je tak zaokrouhlený a tak harmonický, že se ptáme: Cožpak Ježíš také neprošel vývojem, během něhož byl někdy i rozlícený a pochyboval i o svém obraze Boha?"

Teologicky viděno znamená Ratzingerova kniha o Ježíši krok zpět. Propadá se před stav současného biblického bádání. No a - dalo by se říct. Jenže papež používá svoji moc, aby proti odlišným obrazům Ježíše bojoval. Právě teď Řím veřejně pokáral latinskoamerického teologa osvobození Jona Sobrina za to, že nedostatečně zdůrazňuje Ježíšovu božskou podstatu.

Odmluva se netrpí

Je to zvláštní: Jako Joseph Ratzinger vyzývá autor knihy ke kritickým námitkám. Jako papež Benedikt nestrpí odmluvu. Ale k čemu je diskuze, která připouští jen dogma?

Přeložila Helena Medková