Křesťanští skauti a oddíly očima skautů nekřesťanských oddílů

Úvod

Následující práce je shrnutím kvalitativního sociologického výzkumu na téma „Křesťané očima nekřesťanů", který probíhal formou tří, zhruba hodinových, hloubkových rozhovorů.

Svůj výzkum jsem se rozhodl zacílit na problematiku vztahu křesťanství a skautingu, resp. hlavním zájmem zkoumání byl pohled členů křesťansky nezaměřených oddílů (v ČR většina) na křesťanské skauty, oddíly či celé organizace (v ČR menšina, v zahraničí zcela běžné), vnímání rozdílnosti situace v Čechách a zahraničí atp.

Podobně jako celá Česká republika, je i český skauting označován za jeden z nejateističtějších. Přesto se hlásí ke stejným ideovým základům jako zbytek skautského světa - třemi základními principy skautingu jsou: povinnost k sobě, povinnost k bližnímu a povinnost k Bohu. Vzhledem k tomu, že většinu českých skautů tvoří „nevěřící", nenalezneme např. v českém skautském slibu slovo Bůh (jak je tomu ve většině zahraničních variant), ale spojení „Nejvyšší Pravda a Láska". Do některých zahraničních skautských organizací nejsou dokonce „nevěřící" děti vůbec přijímány, což může být v místních poměrech pro mnohé zcela nepochopitelné. Otázka vztahu (českých) „nevěřících" skautů1 k Bohu, křesťanství (ve spojení se skautingem), věřícím skautům a jejich oddílům je tak jistě velice zajímavá.

1. Křesťanství a skauting - úvod do problematiky

Na úvod je dobré si uvědomit, že skauting (a jeho zásady) vznikal na počátku dvacátého století na území Velké Británie. Tedy v době, kdy byly náboženství a víra v Boha mnohem samozřejmější součástí každodenního života. Zakladatel skautingu sir Robert Baden-Powell uvádí v knize „Skauting pro chlapce":

Nikdo není dost dobrý, nevěří-li v Boha a nedodržuje-li Jeho zákony. Proto by každý skaut měl vyznávat své náboženství". Náboženství se jeví jako velice jednoduchá věc:

Zaprvé: Miluj Boha a služ mu. Zadruhé: Miluj a služ svému bližnímu.

Při plnění povinnosti k Bohu mu vždy buď vděčný. Kdykoli prožíváš nějakou radost nebo dobrou hru nebo se ti podaří vykonat něco dobrého, poděkuj za to Jemu, třebas jenom jedním či dvěma slovy, stejně jako vyslovíš dík při jídle. A je dobré pomodlit se za jiné. Například, při pohledu na odjíždějící vlak se pomodli k Bohu, aby požehnal všem, kdo v něm jedou."2

V knize „Vlče, skaut, rover" zase uvádí:

„Pro dosažení štěstí je nezbytné náboženství. Putujete-li skutečně za štěstím, nesmíte se nejen podílet na nenávistných ateistických kampaních, ale musíte postavit svůj život na náboženských základech.

To neznamená jenom chodit do kostela, znát biblické texty nebo rozumět teologii. Mnozí lidé jsou hluboce věřící, aniž o tom vědí a aniž by se kdy náboženství učili..."3

Člověk zakládající život na náboženství podle Baden-Powella usiluje o poznání toho, kdo a čím je Bůh a snaží se co nejlépe naložit se životem, který od Boha dostal, a dělat to, co On od něj očekává. Na podporu tohoto úsilí a vyhnutí se ateismu B.-P. doporučuje číst dvě knihy: Bibli a „knihu" přírody.

Z uvedených citací by se tedy mohlo zdát, že skauting se bez Boha a náboženství neobejde. S postupným rozšiřováním skautingu do celého světa se ale začaly objevovat různé odlišnosti v pojetí vztahu skautingu a náboženství (příp. křesťanství). Oproti ostatním státům se poměrně výrazně odlišovalo právě české pojetí. Tento fakt dobře ilustruje následující citace ze studie Rudolfa Plajnera o rozdílech mezi naším a britským pojetím skautingu vydaná v roce 1948:

„Skauting Baden-Powellův se opírá ve výchově mravně charakterové téměř výhradně o výchovu církevně náboženskou a jde dokonce tak daleko, že nepovažuje za skauting žádné hnutí, které nemá základ křesťanské nebo jiné náboženství. (...) Junáctví Svojsíkovo4 náboženského a zejména církevního podkladu nemělo, i když zakladatel, sám praktický katolík, byl si vědom toho, že pravá mravní hloubka se může projevit jedině ve spojení s náboženstvím. (...) Skauting anglický žádá od svých členů theistický názor světový, zatím co junáctví československé ponechává svému členstvu jeho vlastní metafysické podložení mravního řádu a žádá od něho toliko, aby bylo naprosto důsledné a čestné v životě podle svého světového názoru. Toto ryze československé řešení je pružnější, pokrokovější a dovoluje rozšířit dobrodiní junácké výchovy na všechny, kdož jsou tolerantní, mají úctu k přesvědčení svých spolubratří a sester a jejich světový názor je eticistický, gentlemanský."5

Ze stejných důvodů uvádějí jistou pokrokovost českého skautingu ve vztahu k náboženství i respondenti tohoto výzkumu.

Např. v USA je situace radikálně odlišná. Tamější skautská organizace Boy scouts of America (BSA) odmítá přijímat do svých řad děti členů skupin odmítajících víru v Boha (ateisté, agnostici, sekulární humanisté, skeptici, racionalisté, osvícenci, přívrženci naturalistického světonázoru...). Tyto skupiny v roce 1996 na protest založili „ateistický" letní tábor Camp Quest. Program tábora je, soudě podle programu a fotografií, přírodovědně a sportovně zaměřen. V rámci tábora je též přednášena (v kontrastu ke kreacionistické) Darwinova evoluční teorie. Odmítnutí víry v Boha bylo v historii již mnohokrát důvodem vyloučení řady členů BSA (a to i dětí do 15 let), což se stalo cílem široké kritiky.6

2. Témata a cíle rozhovorů

Vzhledem k tématu jsem se zaměřil na skupinu mladých skautů (cca 18-30 let), kteří jsou členy oddílů bez „rozšířené duchovní výchovy". Jako respondenty jsem nehledal úplné ateisty, jelikož to je ve skautingu vzhledem k jeho duchovní dimenzi minimálně velice obtížné (ne-li nemožné), ale alespoň lidi, kteří se neřadí k žádné křesťanské církvi. Klíčovou byla především příslušnost k nekřesťanskému oddílu.

Pomocí rozhovorů jsem zjišťoval především, jak respondenti vnímají:

  1. pozici křesťanských skautů a oddílů v rámci zbytku organizace - v ČR a ve světě,

  2. odlišnosti skautské výchovy, naplňování skautské metody a poslání v křesťanských a nekřesťanských oddílech,

  3. odmítání přijímání „nevěřících" dětí některými křesťanskými oddíly či organizacemi,

  4. vliv křesťanských skautů na utváření duchovního programu a směřování celé organizace.

3. Výsledky rozhovorů

3.1. Anamnéza, vztah respondentů ke křesťanství a skautingu

Všichni tři respondenti, se kterými jsem dělal hloubkový rozhovor, jsou studenti vysokých škol, v Junáku jsou od dětství - respondent A především díky tradici v rodině, zbylí dva se ke skautingu dostali přes kamarády či prostě „náhodou". Všichni se shodují na tom, že skauting jim poskytuje jistou míru seberealizace, hodnotná přátelství i možnost pomoci jiným. První dva jsou „řadovými členy", třetí vůdcem roverského kmenu.

První účastník rozhovoru (A) sám sebe charakterizuje jako křesťana bez konkrétní církevní příslušnosti. Otec je pokřtěný katolík, ale nepraktikující, matka praktikující členka Církve československé husitské. V otázce víry pociťuje ovlivnění výchovou, která však byla dostatečně svobodná, což hodnotí kladně.

Druhou dotazovanou byla žena (B) pocházející z nevěřící rodiny, ve které nebyla ke křesťanství nijak vedena, sama tedy říká, že o křesťanství není příliš informována a ač věří v „něco nad námi" není schopna to blíže charakterizovat a neztotožňuje to nutně s křesťanským bohem. Blízko má i k východní filozofii, cvičení atd. Nepociťuje nějaké výrazné ovlivnění evropské kultury křesťanstvím - obecné morální zásady považuje za logické (neústící primárně z křesťanství), stejně tak jako některá církevní nařízení za ryze praktického charakteru (odpočívání v neděli apod.).

Třetí respondent (C) mluví o tom, že je mu křesťanství poměrně blízké. Vychováván však v žádné víře nebyl (pouze se o to krátce pokoušela babička) - otec nevěřící, matka pokřtěná, ale nepraktikující katolička. K duchovnu si našel cestu sám, možná i díky skautingu. Věří v „něco" nás přesahující, co neumí blíže charakterizovat, je si též vědom potřeby dodržovat jisté (morální a etické) zásady. Myslí si, že k víře není nutná příslušnost k církvi.

Respondenti A i C považují křesťanství za základ evropské kultury. Všechny tři dotazované však spojuje jistá antipatie k církvi (církvím) - většinou uvádějí znechucení historickými událostmi, B přidává nesouhlas s některými „dogmaty" a názory (jako příklad udává pro ni nepochopitelné odmítání potratů).

3.2. Kontakt s křesťany - přátelé, skauti

Respondenti příliš nevnímají rozdílnost lidí ve svém okolí ve smyslu křesťan versus nekřesťan. C zmiňuje určitou jistotu, pokud se má setkat s křesťanem; považuje to do jisté míry za záruku morality atd. Jako příklad svého styku s církví uvádějí vánoční půlnoční mši (A a C), C mluví o nepříjemných vzpomínkách na církevní pohřby apod. (zima...). Vyjadřují též víceméně sympatie k poselství hlavních křesťanských svátků, B si myslí, že již pouze doznívají. Styk s křesťany považují za vzájemně obohacující, promluvy duchovních, přednášky apod. za inspiraci, ze které si vždy vezmou to, co jim přijde zajímavé.

Co se týče křesťanských skautů A jmenuje jeden oddíl z domovského města, který ale příliš nezná; přijde mu poněkud mimo ostatní oddíly v rámci střediska. Zná též např. křesťanský čekatelský lesní kurz Corda, který hodnotí kladně, pouze příliš nechápe odmítání koedukace, které považuje za nejspíše spojené právě s křesťanským zaměřením. Při dotazu na věřící členy vlastního oddílu (kmenu) dlouze pátrá v paměti s tím, že to není otázka, na kterou by někdy přišla řeč.

B má několik přátel v křesťanském oddílu (o jeho zaměření se dozvěděla až při své účasti na táboře tohoto oddílu, kde byla v neděli součástí programu bohoslužba).7 Zná i některé další křesťanské oddíly, jeden i mimo Junáka - z organizace YMCA.8 Jeden člen kmenu „chodí do kostela", ale B si myslí, že „k tomu má jen tak trochu vztah". S křesťany se též setkala na česko-slovenském skautském kurzu, kde Slováci byli převážně věřícími.

Členy roverského kmene respondenta C jsou rovněž tři věřící. Ten nevidí žádné odlišnosti od ostatních členů, pouze se stává, že tito tři prosí o ukončení víkendových akcí tak, aby mohli navštívit nedělní bohoslužbu. V sousedním městě funguje celé křesťansky zaměřené středisko, jeden oddíl tohoto střediska působí i v jejich městě. Na žádost tamějšího vedoucího zde dokonce zmínění věřící roveři vypomáhali nějaký čas jako rádcové družin.

3.3. Křesťanství a skauting, rozdílnost „křesťanského a nekřesťanského skautingu"

A pociťuje určitou spjatost křesťanství a skautingu - za mnohem více patrné to považuje u zahraničního skautingu. Respondentka B na vlastním příkladu ukazuje nezávislost skautingu na jakémkoli náboženství, dokonce v jistém slova smyslu považuje skauting pro sebe za jakousi náhražku náboženství. Nicméně ve shodě s ostatními cítí větší spjatost skautingu a křesťanství v zahraničí. Spojení Nejvyšší Pravda a Láska pro ni představuje širší pojem než slovo Bůh. Oproti tomu respondent C by se nebránil i v českém slibu pojmu Bůh, který by se dal interpretovat ještě šířeji než Nejvyšší Pravda a Láska. Snad by se tak dařilo i předcházet časté averzi vůči křesťanům z neznalosti či nepochopení.

Rozdíly ve fungování, metodice, programové náplni, ale i problémech apod. mezi křesťansky zaměřenými a nezaměřenými oddíly považují všichni dotazovaní za minimální. Pouze očekávají zařazování o něco více duchovně zaměřených programů, případně společnou účast na bohoslužbě na táborech. Druzí dva respondenti se též shodují na tom, že u dětí (cca do 15 let) nelze nejspíš mluvit o víře jako skutečném základu života (spíše o „automatické součásti života přejaté od rodičů"), a proto nepředpokládají jakékoli rozdíly v chování či atmosféře uvnitř oddílů.

3.4 Postavení a vliv křesťanských skautů, spolupráce

Nějakého odstupu či vyčleňování křesťanských oddílů si dotazovaní nevšímají, pokud ano, tak ze strany těchto oddílů. Při případné spolupráci mezi jinak zaměřenými oddíly očekávají přínos spíše pro nekřesťanský oddíl, kde prý duchovně zaměřený program může často chybět. Apriorní odmítání nevěřících nováčků křesťanskými oddíly považují za nešťastné (nemyslí si navíc, že by si to v dnešní situaci mohl některý oddíl vzhledem k nedostatku členů dovolit), rozhodnutí zda vstoupit do takového oddílu by mělo záležet primárně na uchazeči, který přece ví, do jakého oddílu chce vstoupit (příp. na rodičích). Praxi v USA, kde je odmítání „ateistických" nováčků běžné, hodnotí jako „přitaženou za vlasy". Některé toto zjištění poměrně překvapuje, zároveň hovoří o povrchnosti víry v USA - myslí si, že je tam brána jako jakýsi folklór, pouze formálně.

Na zařazování křesťanských programů (bohoslužby, přednášky, workshopy atd.) na velkých skautských akcích se všichni účastníci výzkumu dívají velice pozitivně, zásadní význam přikládají dobrovolnosti účasti na takových programech a nabídce paralelních alternativních programů.

Vliv křesťanů na utváření nových programů a na celkové směřování hnutí nikdo z tázaných nevnímá, (příliš) neznají ani orgány jako Odbor duchovní výchovy a jejich činnost, natož zastoupení křesťanů v nich či v jiných ústředních orgánech.

4. Závěr

Těžko lze ze tří rozhovorů vytvářet nějaké obecné závěry, to ani není cílem této práce. Zajímavá je shoda respondentů v odpovědích na několik otázek:

Prvně, že český skauting je svou tolerancí v oblasti víry a náboženství svým způsobem pokrokový. Křesťanským skautům tak podle nich u nás ani nepřísluší nějaké privilegované postavení, ani nejsou nijak „utlačováni". Někdy se ovšem sami poněkud straní. V zahraničí cítí vyšší spjatost skautingu s křesťanstvím (či náboženstvím obecně).

Za jedinou odlišnost oddílů s rozšířenou duchovní výchovou považují větší podíl duchovně zaměřeného programu, příp. zařazování bohoslužeb. Rozdíly v ostatní programové náplni, metodice, atmosféře, problémech apod. hodnotí jako minimální. Právě duchovní rozměr a programy označují za oblast, ve které by tyto oddíly mohly obohatit ostatní při vzájemné spolupráci.

K odmítání přijímání nevěřících dětí se staví záporně a upozorňují na nemožnost mluvit o skutečně uvědomělé víře i u „věřících" dětí.

Ani jeden z dotazovaných si není vědom nějakého vlivu křesťanských skautů na směřování organizace, vytváření nového programu atd. Odbor duchovní výchovy je pro ně takřka neznámým pojmem.

Seznam literatury

Lord Robert Baden-Powell of Gilwell, Skauting pro chlapce, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2007, ISBN 978-80-86825-21-3

Lord Robert Baden-Powell of Gilwell, Vlče, skaut, rover, Skauting, Liberec 1993, ISBN 80-85421-06-2

Rudolf Plajner, České pojetí skautingu, časopis Skauting listopad-prosinec 2008, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2008, ISSN 1210-9827

Velen Fanderlik, České pojetí skautingu, časopis Skauting leden-únor 2009, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2009, ISSN 1210-9827

1 Ale i „věřících" skautů z nekřesťanských oddílů.

2 Lord Robert Baden-Powell of Gilwell, Skauting pro chlapce, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2007, ISBN 978-80-86825-21-3

3 Lord Robert Baden-Powell of Gilwell, Vlče, skaut, rover, Skauting, Liberec 1993, ISBN 80 85421-06-2

4 A.B. Svojsík je považován za zakladatele českého skautingu.

5 Rudolf Plajner, České pojetí skautingu, časopis Skauting listopad-prosinec, 2008, Tiskové a distribuční centrum Junáka, Praha 2008, ISSN 1210-9827.

Podobně situaci popisuje ve své studii z roku 1948 i Velen Fanderlik: „(...) Druhým problémem byl závazek povinnosti k Bohu, tak jak je v prvním bodu anglického slibu obsažen, jednak v prvním zákoně. Tehdejší kulturně politická situace a heslo: ‘Pryč od Říma', jakož i silné hnutí mezi českou inteligencí proti všemu církevně náboženskému nepřipouštělo převzít anglický slib. (...) Volnomyšlenkářská duše českého Junáka si najde duchovní podklad pro skautskou mravouku i jinde, nežli v jednoznačném vyjádření stanoviska náboženského kterékoliv církve." - citováno podle Velen Fanderlik, České pojetí skautingu, časopis Skauting, leden-únor 2009

6 Viz např. www.bsa-discrimination.org, www.religioustolerance.org a další.

7 Z rozhovoru vyplynulo, že jinou odlišnost než onu nedělní bohoslužbu oproti jiným oddílům nevnímala.

8 V tomto konkrétním oddílu (z organizace YMCA) je prý i poměrně velká část Romů. Respondentka jejich integraci považuje za zdařilou a fungující - uvažuje o možné souvislosti s křesťanským zaměřením.