Barbora

Za dob císaře Maximiána žil v Nikomédii jeden pohan vznešeného původu a nesmírně bohatý. Jmenoval se Dioskurus a měl překrásnou dceru Barboru. Protože vynikala tělesnou krásou, otec ji nade všechno miloval a uzavřel ji do převysoké věže, kterou dal pro ni vystavět, aby ji nespatřil žádný muž. (…) Tehdy přišla do Nikomédie slavná zvěst o tom, že v Alexandrii bude nejmoudřejší z lidí, Origenes, který svou výmluvností zaplavil celou zemi, který dává podle pravých znamení poznat pravého Boha a který odhaluje falešnost model. Když to svatá Barbora uslyšela, velmi se zaradovala a začala horlivě uvažovat, jak se k němu dostat. Její otec byl urozený a velmi mocný, jemu své tajemství nechtěla odhalit. Protože neměla žádného prostředníka, rozhodla se, že moudrému Origenovi pošle dopis a v něm své tajemství odhalí. Napsala mu: „Origenovi v Alexandrii, muži široko daleko proslulému vznešeností ducha, posílá Barbora z Nikomédie, tvá služebnice, pozdrav. Jsi pro mě žádoucí chloubou a slávou jakožto zvěstovatel pravého Boha, od prvního záblesku svého ducha jsem celým srdcem toužila dospět k poznání pravého Boha, protože jsem poznala, že ve dřevě a v kamenech žádný bůh není, vždyť modly jsou dílem lidského umění, nemají cit a nemohou ani mluvit, ani naslouchat. Proto jsem si vždycky myslela, že bohové jsou falešní a že bohy nemohou být lidé, protože člověk začne být a být přestane. Bůh však byl přede všemi časy. Nemohla jsem tedy nikdy věřit, že bohy jsou ti, které jsem poznala jako smrtelné lidi. Prožila jsem mnoho zmatků, ale vždycky jsem si myslela, že bezpochyby existuje nám neznámý Bůh, který sám všechno stvořil, a vždycky jsem ho milovala. Navždy jsem se zaslíbila tomu, díky jemuž jsem, co jsem, pokud se nemýlím v úsudku, jehož dechem se cítím oživována, a neustanu, dokud k němu nedospěju. Tvá slavná pověst mě hluboce zasáhla, ctihodný otče, a usoudila jsem, že udělám nejlépe, budu-li hledat jenom onoho Boha, kterého, jak jsem poznala, znáš ty. A proto, jestli ta pověst nelže, snažně tě prosím, abys ráčil zahnat od své služebnice noc nevědomosti a zmatek nejistoty a dal pro ni vzejít slunci spravedlnosti a světlu pochopení. Toužím totiž poznat pravého Boha, který stvořil věci viditelné i neviditelné, a dozvědět se, zda je opravdu jeden, jak jsem si už dávno sama vyvodila“ atd. Tento list poslala knězi Origenovi do Alexandrie. (…) Origenes přijal Barbořin list s velkou radostí a děkoval Bohu, že dal vzklíčit takovému semínku a koná takové věci. A slavný učitel spěšně vyplnil Barbořino přání a odepsal ji: „Origenes, kněz pravého Boha a z jeho vůle jeho zvěstovatel až dodnes, nyní v Alexandrii, přeje Barboře z barbarského rodu přijetí mezi děti Boží a pravou spásu Ježíše Krista. Píšeš, že chceš znát, jaký je pravý Bůh. Musíš tedy vědět, že pravý Bůh je jeden ve své podstatě a trojí v osobách, totiž Otec a Syn a Duch svatý. Kdokoli v toto vše věří, je zcela disponován, aby k němu dospěl. Pochop to, a až pochopíš, uvěř v to, a jestli tvé přání nebude splněno úplně, ptej se posla, který tě vzdělá ve svatém zákonu a bude ti číst knihy, které odnáší s sebou. Ale nepochybuj o tom, že budeš pro Kristovo jméno podrobena velkému trápení, vždyť on sám říká v evangeliu: ,Kdo ztratí svou duši v tomto světě kvůli mně, uchová si ji pro život věčný.´“ Origenes poslal jednoho z mnoha svých kněží s Barbořiným poslem k Barboře, aby její velké touze poznat dokonale Boha vyšel vstříc. Barbořin posel ho předešel a ohlásil, nechal ho čekat venku, než zjistil, zda se hodí, aby vešel. Barbora ho dala zavolat, on vstoupil a v Kristu ji pozdravil, ona s úklonou pozdrav přijala a vzdala úctu jak jménu Božímu, tak svému hostu. Přišel ji však navštívit její otec, a když uviděl neznámého muže, s obavami se zeptal: „Kdo je ten člověk a proč tu je?“ Ona odpověděla: „Je z Alexandrie a vyzná se v lékařství, má prý v Alexandrii učitele, který proti zvyku lékařů léčí také duši.“ Když to otec uslyšel, na odchodu jí dovolil, aby s ním rozmlouvala. Nato si kněz Valentinus a Barbora vzájemně vyměnili své tajemství. Barbora přečetla Origenův list a poučila se z něho, a co v listu nenašla, na to se vyptala posla, aby její touha byla naplněna, a vskutku naplněna byla. (…) Rychle dospěla k milosti křtu a byla týmž knězem Valentinem, kterého jí Origenes poslal, pokřtěna ve věži, kde ji usadil otec. Ještě víc hledala, co je Boží a co je nad námi, bedlivě a dychtivě četla knihy, které jí Origenes poslal, a i bez učitele dosáhla vysokého stupně znalosti věcí Božích a moudrosti.

podle Zlaté legendy