Jste zde

Miroslav Zvelebil

Duch svatý u Hildegardy z Bingenu

Cílem této práce je představit pojetí Ducha svatého v díle Hildegardy z Bingenu, jedné z hlavních protagonistek tzv. renesance 12. století v Evropě. Budu se věnovat vztahu Ducha svatého ke stvoření,1 neboť toto téma hraje v Hildegardině životě a díle důležitou roli vzhledem k tomu, že Hildegarda ve své době působila nejen jako vizionářka, přírodovědkyně a léčitelka, ale také jako skladatelka hudby a liturgických zpěvů.

Bernardus Silvestris (+ kol. 1160 )

Bernard pocházel z Toursu, kde se zdržoval téměř po celý život. Díky kosmologickým tématům, která ho zajímala, měl blízko k okruhu učenců spojovaných se školou v Chartres, aniž by zde kdy působil. Vzdělání získal na tourské katedrální škole, na níž později sám vyučoval a sepsal většinu svých prací. Nejvíce se věnoval filosofii a přírodovědě.

Alain z Lille

Alain z Lille (1128-1202), známý též jako Allanus ab Insulis, je theolog, básník a všestranný učenec; znalec antické kultury i hermetismu; požívá vysokou autoritu v dobové církvi a je zván „doctor universalis“.

Ansgar či Oskar z Corbie

Ansgar se narodil v roce 801 v Corbii na řece Sommě v severní Francii, byl biskupem v Hamburku, apoštolem severu, a zvláště Dánska, zemřel Brémách 3. února 863. Byl označován jako foris apostolus, intus monacus, zvenčí apoštol, uvnitř mnich, protože v sobě nesl prvky obojího.

Valentin

„Valentin v jedné homilii píše: ,Od počátku jste nesmrtelní, jste děti věčného života…´“ (Kléméns Alexandrijský, Strómateis IV,13,89).

Hildegarda z Bingenu: Antifony věnované Církvi

V následujícím textu přináším komentovaný překlad textů čtyř antifon Hildegardy z Bingenu (1098 - 17. 9. 1179), které tato benediktinská abatyše z mohučské arcidiecéze věnovala Církvi ve své sbírce Harmonická symfonie nebeských zjevení. Text i hudbu tato prorokyně složila z Boží inspirace pro liturgické potřeby svého kláštera na Rupertsbergu na Rýně a jeho dceřiného konventu v Eibingenu u Rüdesheimu na Rýně. Jednalo se o sloužení mší a liturgii tzv. hodinek, během nichž řeholnice tyto duchovní písně zpívaly.

Řehoř Divotvůrce

Řehoř se původně jmenoval Theodor; pocházel z přední pohanské rodiny. Jeho narození se odhaduje na dobu kolem roku 210. Křesťanství poznal jako čtrnáctiletý hoch; změna jména se spojuje s přijetím křtu. Měl v úmyslu studovat právo, a proto chtěl nastoupit spolu s mladším bratrem Athenodorem, jehož životní dráha byla podobná, na proslulou právnickou školu v Berytu.

Kléméns Alexandrijský

Kléméns (kolem 150 - před 215) patří mezi nejvýznamnější myslitele své doby, a to nejen mezi křesťany. Navíc vyjádřil specifickou podobu křesťanství, která pak byla sice zdrojem řecké theologie, ale současně byla i záměrně retušována a opomíjena jako neshodná s pozdější církevní orthodoxií.

Ulrich Zwingli (1484-1531)

Narodil se jako třetí syn z osmi dětí poměrně zámožného sedláka ve Wildhansu v kantonu St. Gallen. Už od mládí byl určen k církevní dráze. Studoval v Bernu, Basileji a na univerzitě ve Vídni. V letech 1502-1506 opět v Basileji. Poté se jako farář v Glaru věnoval kázaní a studiu biblických textů.

Synesios z Kyrény

Synesios se narodil v Kyréně kolem roku 370 n. l. ve staré, vážené rodině. Studoval v Athénách a v Alexandrii; tam byla jeho učitelkou novoplatonička Hypatia, a pokud nebyl už dřív uchvácen novoplatonismem, stalo se tak jejím vlivem. Roku 399 se vypravil jako vyslanec spoluobčanů ke dvoru císaře Arkadia s žádostí o úlevy na daních.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Miroslav Zvelebil