Hildegarda z Bingenu: Mariánské liturgické zpěvy

V tomto článku přináším své a starší české překlady mariánských liturgických zpěvů, které složila magistra benediktinského kláštera Rupertsberg (Bingen na soutoku Rýna a Nahe) Hildegarda z Bingenu (1098–1179). Hildegardiny písně oslavují mystérium, kterým se Bůh stal člověkem v Mariině dítěti. Podle ní Bůh na počátku stvořil nebesa a zemi, tj. andělské a lidské bytosti, ale ve své věčné moudrosti už předvídal vtělení Slova.¹ Hildegarda si na Marii všímá jejího panenství, božského mateřství a srovnání s Evou. S Mariiným panenstvím Hildegarda spojuje biblické obrazy růstu, svěží zeleně a rozkvětu. Mariina čistota a poslušnost zvrátila zkaženost a neposlušnost Evy, a tak vykoupila všechny ženy. Jako je Kristus Adamem, tak je Eva Marií, a tak se padlí Adam a Eva sjednocují s vykoupeným lidstvem.² Tato pokroková „feministická“ a „ekologická“ vlna v Hildegardině tvorbě zrcadlí reformní proudy v církvi a společnosti v západní Evropě, které byly označeny za tzv. renesanci 12. století. Po překladech Oldřicha Novotného,³ Běly Dlouhé⁴ a Bedřicha Konaříka⁵ následuje můj překlad s komentářem.

Quia ergo femina (Antifona na Pannu Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.⁶

Ježto žena tedy smrt přivodila, jasná Panna ji zatlačila a proto nejvyšší požehnání jest ve tvaru ženy přede vším stvořením, neboť Bůh člověkem učiněn byl v přesladké a blahoslavené Panně.

Tedy protože žena / Přeložil Miroslav Zvelebil.⁷

smrt postavila,

čistá panna ji zbořila.

A proto tkví v ženské podobě

před každým tvorem

nejvyšší požehnání,

neboť Bůh se stal člověkem

v panně přesladké a blažené.

Komentář: Hildegarda považuje starozákonní Evu za strůjkyni smrti, zapříčiněnou hříšnou sexualitou, kterou překonává novozákonní panna Marie početím z Ducha svatého, aby porodila Spasitele. Žena má přede vším stvořením výsostné postavení, neboť pád a spása lidského rodu spočívá v jejím jednání. Barbara Newmanová uvádí, že „ženská podoba“ (feminea forma) je jedním z Hildegardiných leitmotivů, který označuje jak platónskou ideu, tak fyzickou krásu ženy.⁸ Dynamiku protikladů zde vidím ve stavění a bourání smrti dvěma odlišnými ženskými typy, dále v kontrastu lidské ženy jakožto slabého pohlaví, jemuž je dáno nejvyšší požehnání od Boha.⁹

Cum processit factura (Antifona na Pannu Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.¹⁰

Když vešel tvor prstu Božího utvořený k Boha obrazu při početí ze smíšené krve pro zbloudění a pád, počaly u živlů radosti života, ó chvály hodná Maria, a nebesa růžově se blýskají a ony ve chválách o Tobě zpívají.

Když dospěl výtvor Božího prstu, / Přeložil Miroslav Zvelebil.¹¹

stvořený k obrazu Božímu,

po cestě Adamova pádu

k narození z krve smíšené,

tehdy se živly radovaly

v tobě, ó chvályhodná Marie,

když nebe zčervenalo

a chválami zaznělo.

Komentář: Barbara Newmanová uvádí, že „výtvor Božího prstu“ je člověk ve svém padlém stavu, protože se narodil „z krve smíšené“, tedy z pohlavního styku.¹² Aluze na stvoření člověka k obrazu Božímu a pád Adama ve starozákonní knize Genesis jsou následovány motivy živelné radosti a nebeské chvály při narození Ježíše z panny Marie. Člověk Ježíš je obrazem Božím, který putováním (per peregrinationem) přes Adamův pád a hříšnou sexualitu dospěl k synovství Božímu. Hildegarda velebí Mariinu čistotu a ukazuje na kosmický rozměr člověka, jenž putuje od svého stvoření a pád k pozvednutí svého rodu.¹³

Cum erubuerint (Antifona na Pannu Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.¹⁴

A když zarděli se ubozí potomstvem svým postupujíce v bloudění a pádu, tehdy Ty křičíš jasným hlasem, pozdvihujíc oním voláním lidstvo ze zlovolného jeho klesnutí.

Když se studem zardívají, / Přeložil Miroslav Zvelebil.¹⁵

nešťastní ze svých potomků,

po cestě pádu putujících,

tehdy voláš hlasem jasným,

pozvedajíc tak lidi

z toho pádu zlomyslného.

Komentář: Setkáváme se zde s nevyjádřenými podměty, které Barbara Newmanová identifikuje nejprve s Adamem a Evou v případě stydících se rodičů, poté s pannou Marií pozvedající lidi z jejich pádu.¹⁶ Text této antifony navazuje na text antifony předešlé motivem putování lidského pokolení po Adamově pádu a svým významem i pozvedáním z pádu. Vyznačuje se vysokou koncentrací citových hnutí jako je stud, červenání, trápení a volání, které svědčí o Hildegardině silném zaujetí pro vyjadřování lidských emocí. Bibličtí prarodiče a Marie jsou postavení do jakési aktuální současnosti, či spíše nadčasové věčnosti, která vyjadřuje univerzální poselství Hildegardiny tvorby.¹⁷

O quam magnum miraculum (Antifona k Panně Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.¹⁸

Ó jak velikým je zázrakem, že v podřízený ženy tvar všel král! To Bůh učinil, ježto pokora nad všechno vystupuje. Ó jak veliké jest blaženství v tom tvaru, neboť zlobu, která ze ženy vytryskla, naposled žena setřela a vytýčila vůni veškeru nejlíbeznější ctností a nebe vykrášlila víc, nežli ona dřív zachmuřila zemi.

Ó, jak veliký je zázrak, / Přeložil Miroslav Zvelebil.¹⁹

že v podřízenou

podobu ženskou

vstoupil král;

toto učinil Bůh,

neboť nade vše

stoupá pokora;

a jak veliká je blaženost

v této podobě,

neboť špatnost,

jež z ženy plynula,

žena potom smyla

a všechnu libou vůni

ctností vytvořila

a nebe víc vyzdobila,

než zemi předtím znetvořila.

Komentář: Hildegarda oslavuje vtělení krále Ježíše Krista v Mariině lůně jako Boží zázrak. Barbara Newmanová mluví o oslavě Mariiny a vůbec ženské pokory,²⁰ jež je v Hildegardině vnímání královnou ctností, ženských duchovních sil, které libě voní. V ženské pokoře tak můžeme spatřovat sjednocení protikladů mezi vysokým a nízkým, ale i důstojný protipól vůči ďábelskému zlu. Podle Newmanové je výjimečným znakem této antifony zdánlivá identifikace mezi Evou a Marií; gramaticky je to tatáž žena (femina), jež vyzdobila nebe víc, než předtím znetvořila zemi.²¹ Mariina blaženost smývá Evinu špatnost, což je femininní verze motivu „šťastné viny“ (felix culpa), augustinovského učení o tom, že lidstvo je nyní šťastnější kvůli Adamovu pádu, protože „si zasloužilo tak velikého Vykupitele“.²²

Ave generosa (Hymnus na Pannu Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.²³

Zdrávas, vznešená, plná slávy a nedotčená dívko, Ty zřítelnice čistoty, Ty látko svatosti, v níž Bůh si zalíbil! Neb v Tobě byla vlita milost nejvyšší, z níž svrchované Slovo v Tobě se odělo tělem. Ty bělostkvoucí lilie, na níž vzhlédl Bůh před veškerým tvorstvem. Ó překrásná a přesladká, jak příliš Bůh si v Tobě liboval, když objetím Svého žáru v Tobě způsobil, že jeho Syn byl tebou kojen. Tvůj život měl radost s nebešťany všemi, jímavá píseň zvučela z Tebe, ježto Ty, panna, Božího Syna jsi nosila, když čistota Tvá u Boha se zastkvěla. Tvé útroby radostí chvěly se jako drn, na nějž napadala rosa a vlila mu svěžest, jako se stalo i v Tobě, ó Matko vší radosti…A ani veškerá Církev v radosti neustává se růžově blýštiti a opěvovati souhlasnými písněmi přesladkou Pannu a chvály hodnou Marii, bohorodičku. Amen.

Buď zdráva, šlechetná, / Přeložil Miroslav Zvelebil.²⁴

slavná a nedotčená dívko,

jsi zřítelnice čistoty,

látka svatosti,

již si Bůh oblíbil.

 

Neboť tento vliv nejvyšší

tebe tak naplnil,

že Slovo nejvyšší

v tobě tělo obléklo.

Jsi bělostná lilie,

na niž Bůh pohlížel

přede vším stvořením.

Nejkrásnější a nejsladší,

jak moc se Bůh v tobě těšil,

když v tebe vložil

teplo svého obejmutí,

takže jeho Syn

byl tebou kojený!

Neboť tvé lůno se radovalo,

když z tebe zněla

celá nebeská symfonie,

neboť jako panna

Syna Božího jsi nosila,

když tvá cudnost

v Bohu zářila.

Tvé nitro se radovalo

jako tráva, na niž padá rosa,

když ji svěží zelení naplnila,

jako i v tobě učinila,

matko veškeré radosti!

Nyní se celá Církvi

červenej v radosti

a zvuč v symfonii

pro nejsladší Pannu,

chvályhodnou Marii,

Boží Rodičku!

Amen.

Komentář: Hildegarda zprvu neoslovuje pannu Marii jménem (činí tak až na konci hymnu), ale oslavuje její niternou a tělesnou čistotu, s níž nalezla milost u Boha. Bůh v Marii působí jako vlité duchovní Slovo, které v ní obléká tělo, vtěluje se do jejího syna Ježíše. Marie k tomu byla předurčena podle Hildegardiny nauky o absolutní predestinaci Kristova vtělení, podle níž Bůh zamýšlel vykoupit člověka před tím, než stvořil svět. Barbara Newmanová píše, že hymnus je strukturován tak, aby se strofy uctívající Mariinu čistotu střídaly s těmi, které popisují její spojení s Bohem v početí jejich Syna. Je to sám Kristus, Nová Píseň, která se rozvijí v Marii, takže její lůno v podstatě obsahuje kompletní soubor nebeské hudby.²⁵ Rosa, která plní Marii zelení, je Hildegardiným odkazem na Ducha svatého. Hildegarda klade důraz na Mariinu krásu a radost z těhotenství, a vyzývá zosobněnou církev, ženskou Ekklésii, aby chválila Marii svou radostí a písní.²⁶

O virga mediatrix (Aleluja versikul k Panně Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.²⁷

Ó ratolesti prostřednice, Tvé svaté útroby smrt přemohly a život Tvůj osvítil všechna stvoření krásným květem, který z přelíbezné neporušenosti Tvé čistoty všemu uzamčené vypučel.

Aleluja, ó ratolesti, prostřednice, / Přeložil Miroslav Zvelebil.²⁸

tvé svaté nitro zvítězilo nad smrtí

a tvé lůno osvítilo všechna stvoření

v krásném květu z lahodné neporušenosti

v závoře tvé počestnosti.

Komentář: V této mini sekvenci, která předcházela čtení evangelia při mši, si Hildegarda hraje se slovem panna (virgo) a ratolest (virga). Tato hra spojuje Pannu Marii se stromem života,²⁹ rozkvetlou Áronovou holí (Nu 17,16–26) a proutkem z pařezu Jišajova u proroka Izajáše (Iz 11,1).³⁰ Panna Marie je ženskou prostřednicí mezi člověkem a Bohem, protože dala světu Spasitele, čímž „feministicky“ reinterpretuje a rozšiřuje Augustinovo chápání Ježíše Krista jako jediného prostředníka mezi lidmi a jejich Stvořitelem.³¹ Ježíš je krásným květem, jehož původ sahá k Jišajovi, otci židovského krále Davida. Hildegarda při vyjádření Mariiny niternosti používá přírodní motivy, spjaté s vědomím živé a krásné přirozenosti.³² Příroda a panenství se navzájem prostupují.³³

O viridissima virga (Píseň na Pannu Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.³⁴

Ó nejsvěžejší větvi, zdrávas Ty, jež rašila jsi v dutí bouřného zvídání svatých, až nadešel čas, kdy rozkvetla jsi v ratolestech svých! Ó zdrávas, zdrávas Ty, v niž slunce žár se řinul jako vůně balsamu. Na Tobě rozekvetl krásný květ, jenž vůni vtryskal aromatům všem. Ta byla uschlá, ale zjevila se ihned v opojivé zeleni. A na drn rosu dštila nebesa a země rozjásala radostí, neb z útrob vzklíčilo jí obilí a ptáci nebeští si stavěli svá hnízda na ní. Lidem podán chléb a rozkoš těch, již hodovali z něj nesmírná byla. Panno líbezná, vždyť v Tobě není konce radosti. Vším tímto zhrdla Eva. Ale teď buď chvála Nejvyššímu!

Vítej, ó ratolesti nejzelenější, / Přeložil Miroslav Zvelebil.³⁵

jež vystoupila jsi ve větrném vanu

dotazování svatých.

 

Když přišel čas,

vykvetla jsi ve svých větvích.

Vítej, vítej,

neboť teplo slunce se v tobě zvlhčilo

jako vůně balzámu.

Neboť v tobě vykvetl květ krásný,

jenž dal aróma všem vůním,

které vyschly.

A všechny vůně se ukázaly

v plné svěžesti.

Proto nebesa vydala vláhu trávě

a všechna země byla obšťastněna,

neboť její útroby

zrodily obilí

a nebeští ptáci si v ní

zřídili svá hnízda.

Dále bylo připraveno jídlo pro lidi

a veliké veselí na hostinách.

Proto, milá Panno,

v tobě neschází žádná radost.

Tímto vším Eva pohrdla.

Nyní však buď pochválen Nejvyšší.

Komentář: V prvních dvou strofách Hildegarda označuje Pannu Marii za ratolest Jišajova stromu, který se vyskytuje v rukopisných iluminacích a na oknech katedrál, kde představuje Kristovu genealogii. Rodinný strom Mesiáše vyrůstá z beder spícího Jišaje, zatímco proroci a Ježíšovi předci jsou usazeni ve větvích a ukazuji na Pannu Marii, trůnící v koruně stromu.³⁶ K vůni balzámu se přirovnává Boží Moudrost (Sir 24,15), ale toto přirovnání lze vztáhnout i na Pannu Marii.³⁷ Ježíš je krásným květem, který přišel oživit vůně, které vyschly.³⁸ Obraz stromu je obohacen biblickými ozvěnami na Kristova slova o zeleném a suchém stromu (L 23,31), adventní antifonu žádající rosu z nebes (Iz 45,8) a velký strom nebeského království, v němž si ptáci stavějí svá hnízda (Mt 13,32).³⁹ Jídlem má Hildegarda na mysli eucharistii a hostinami odkazuje na nebeskou svatbu Beránkovu.⁴⁰ V závěru je oslavena Mariina niterná radost oproti Evině pohrdání.⁴¹

O virga ac diadema (Sekvence k Panně Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.⁴²

Ó radosti a diademe purpuru králova, tvá zahrada jest jako pevnost.

Ty rašíc vykvetla jsi v hloubce prozřetelnosti, kterouž měl Adam provázeti všechen lidský rod.

Zdrávas, zdrávas, ze života tvého vyšel nový život, z něhož Adam vysvlekl syny své.

Ó květe, ty nevypučevší z rosy, ani z krůpějí deště, aniž svrchu tě ovívaly vánky, ale božská Jasnost na nejpovýšenější větvi tě vytýčila.

Ó ratolesti, rok tvých květů předvídal Bůh za prvého úsvitu svého tvorstva a ze slova svého, ó panno přeslavná, stvořil hmotu zlatou.

Ó, jak velký jest ve svých silách bok muže, z něhož Bůh vyvedl postavu ženy, kterouž učinil zrcadlem vší své výzdoby a náplní všeho tvorstva svého.

Proto, ó Spasitelná, kteráž nové světlo lidskému pokolení jsi přinesla, shrň údy syna svého k nebeské harmonii.

Ó panno a diadéme purpuru krále, / Přeložila Běla Dlouhá.⁴³

jež jsi v samotě své jako pancíř;

rašíc, rozkvetla jsi v onom ponížení,

které Adam všemu pokolení lidstva přivodil.

Zdrávas, zdrávas, z tvého lůna vzešel nový život,

o nějž Adam své děti připravil.

Ó Květe, ty jsi nevzklíčil vláhou rosy či kapek deště,

ani se nad tebou neklenula vzdušná báň,

nýbrž jas Boží tě na nejvznešenějším prutu zplodil…

Proto, ó Zachranitelko, jež jsi zrodila

nové světlo lidskému pokolení,

spoj údy Syna svého v nebeskou harmonii.

 

Ratolesti a čelenko / Přeložil Miroslav Zvelebil.⁴⁴

Komentář: Tuto píseň si podle svědectví svých sester zpívala Hildegarda, když procházela klášterem, osvícena Duchem svatým.⁴⁵ Panna Marie je v úvodu oslovena jako královna, jejíž početí z Ducha svatého kontrastuje s dědičným hříchem Adama a Evy. Hildegarda si opět hraje s obrazem Marie jakožto ratolesti Jišajova stromu, jejíž růst Bůh předurčil pro vtělení svého Slova (J 1,14), Ježíše Krista. Marie je srovnávána s Evou a je evokován pojem šťastné viny.⁴⁶ Hildegarda chválí stvoření Evy z Adamova žebra (Gn 2,21n), je to „podoba ženy“, již Bůh požehnal v Evě i v Marii, učiniv ji středem kosmu.⁴⁷ V závěrečných strofách je Marie nazvána jitřenkou (aurora) a Spasitelkou (Salvatrix), což jsou tituly, které Hildegarda jinde užívá pro Ježíše, jenž zde narozením vychází jako nové slunce (novus sol) a nové světlo (novum lumen) pro lidské pokolení. Křesťané jsou chápáni jako části mystického Kristova těla, které na pozemské úrovni zrcadlí harmonii nebes.⁴⁸

O tu suavissima virga (Responsorium na Pannu Marii) / Přeložil Oldřich Novotný.⁴⁹

Ó ratolesti sladce rozkošná pučící z pokolení Jesse! Ó jak veliká je ctnost, když Božství pohlédlo na svoji dceru nejlíbeznější jak orel do slunce. V ní oko své vložilo, když Otec nebeský jasnotu panny uzřel roztoužen, by Slovo Jeho v ní se vtělilo. Neboť když osvíceno bylo mystickým tajemstvím Boha srdce panenské, květ divuplně jasný z té Panny vykvetl.

Ó ratolesti nejmilejší, / Přeložil Miroslav Zvelebil.⁵⁰

z kmene Jišajova rostoucí,

ó jak veliká je ctnost,

že božství pohlédlo

na dceru nejkrásnější,

tak jako orel

hledí do slunce:

 

Když Otec nebeský

spatřil jasnost Panny,

přál si v ní vtělit

své Slovo.

Neboť v mystickém Božím tajemství

zázračně z této Panny

vypučel květ jasný,

myslí Panny osvícený.

 

Když Otec nebeský

spatřil jasnost Panny,

přál si v ní vtělit

své Slovo.

Sláva Otci a Synu

a Duchu svatému

jako byla na počátku.

Komentář: Hildegarda opět pracuje s tématem Jišajova stromu. Ctností má Hildegarda na mysli sílu, totiž jasnost (claritatem), která přitahuje Boha dívat se na Pannu Marii tak, jako hledí orel do slunce, což je oblíbený motiv středověkých bestiářů, kde ovšem orel symbolizuje lidskou duši kontemplující Boha.⁵¹ Hildegarda tedy obrací směr tohoto přirovnání tak, že Mariina jasnost magneticky přitahuje Boží pohled z nebes na zemi.⁵² Refrén proto připomíná sestupnou teologii vtělení Božího Slova z Evangelia podle Jana. Ježíš je pak přirovnán k jasnému květu, jenž zázračně vyrostl z Marie, panenské ratolesti Jišajova stromu. Za zmínku stojí i motiv osvícené Mariiny mysli, neboť tu Hildegarda přisuzuje každému člověku, když v hymnu na Ducha svatého říká, že mysl (mens) je uzdou lidské vůle a tužeb.⁵³

O quam preciosa (Responsorium na Pannu Marii) / Přeložil Bedřich Konařík.⁵⁴

Ó jak drahocenné jest panenství této Panny, jež jest (pro svět) branou uzavřenou a do jejíhož nitra svaté Božství svým žárem se vlilo, takže v ní květ vyrostl a Syn Boží jejím tajuplným nitrem vyšel jako červánky. Načež sladký potomek, jenž jejím Synem jest, uzávěrou srdce jejího ráj (světu) opět otevřel. A je (to) Syn Boží.

Ó kterak převzácné / Přeložil Oldřich Novotný.⁵⁵

Ó kterak převzácné jest panenství této Panny, jejíž brána jest zamčená. Její život svaté Božství prolilo žárem svým, tak že květ v ní vypučel a Boží Syn nitrem jejím plným tajemstvím vyšel jak jitřenka. Proto sladký prut, jenž Synem jejím jest, pro zamčení jejího srdce ráj otevřel.

Ó, jak drahocenné je panenství / Přeložil Miroslav Zvelebil.⁵⁶

Komentář: Hildegarda oslavuje tajemství těhotné panny Marie, jež počala z Ducha svatého. Ježíš Kristus je nazván květem, a dále je jeho narození přirovnáno k východu první ranní hvězdy. Ježíš je syn Marie a zároveň Syn Boží, jenž má na rozdíl od pasivní Marie aktivní roli, kterou přejímá od Boha. Mariino lůno je přirovnáno ke klauzuře, jež má konotace s bezpečností a cudností. Klauzura je taky termín pro uzavření řeholnic v klášteře.⁵⁷ Intimní motivy lůna a zárodku vyvažují exoterní obrazy jitřenky a brány, a jsou zdůrazněny náboženským kontextem božství a ráje.⁵⁸