Jan Augusta (1500-1572) byl horlivým a výmluvným kazatelem, autorem mnoha duchovních písní a řady pamětních a obranných spisů i vášnivých a často nevybíravých polemik. V čele Jednoty usiloval celý život o její sblížení se světovou reformací i s českou církví tj. utrakvisty. Chtěl tak vyvést Jednotu z izolace a nelegálního postavení pronásledované sekty. Luterství získávající vliv jak v Jednotě, tak v české církvi tuto možnost usnadňovalo. Bohužel je třeba konstatovat, že jeho snaha končila v ostrých veřejných polemikách s kněžími podobojí, jež se uzavřely v letech 1543-4 souhrnným vylíčením sporu spisem Augustovým Pře Jana Augusty a kněžstva kališnického aodpovědí bývalého administrátora Martina Klatovského Rozsuzování upřímné.
Augusta se narodil v Praze jako syn utrakvistického kloboučníka. Vyučil se řemeslu svého otce. Kolemroku 1520 ho jeho četba prací českých reformátorů, zvláště Jana Husa a Tomáše Štítného, vedla k tomu, že opustil Prahu i utrakvismus. V roce 1524 vstoupil do Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi. O pět let později byl vysvěcen na jáhna, v roce 1531 na kněze1 a o rok později byl zvolen jedním z biskupů. Po svém zvolení přesídlil do Litomyšle2,kde se stal nástupcem B. Krasonického. Téhož roku byl zvolen do Úzké rady a stal se seniorem. V roce 1532 píše svoji první významnou teologickou práci Rozmlování jedneho učeného muže se sedlákem. Pod jeho vedením byla vypracována Bratrská konfese, jež byla r. 1535 předána králi Ferdinandu I., který ji ovšem odmítl. Od roku 1533 do r. 1542 Jednota pěstovala vztahy s Lutherem3. Výsledkem těchto kontaktů bylo v roce 1538 publikování latinského znění Bratrské konfese v Německu s Lutherovým úvodem. Aby byla více slučitelná s Lutherovým pohledem, musel Augusta revidovat původní verzi. Navzdory své spřízněnosti s Lutherem zůstával však Augusta loajální k teologii i praxi Jednoty bratrské. Německého reformátora si vážil jako člověka, který zdůrazňuje Bibli jako základní autoritu církve. V roce 1541 píše Zrcadlo kněžské, což byl překlad Lutherova překladu Antithesis verae et falsae ecclesiae od Antonia Corvina. Jistotou spasení se zabývá ve spise Knížka tato bez title jest o tomto: Jestli pravda by člověk jistotně věděti mohl, že spasen bude.
Jako biskup se Augusta marně snažil o toleranci Ferdinanda I. Jeho snahy o rozšíření kontaktů Bratří s jinými církvemi vedly k polemikám s utrakvisty, kterým vytýkal nedůslednost v jejich křesťanské praxi, i se členy Jednoty, kteří kritizovali Augustu za odchylky od jejich teologie, jak byla sumarizována Lukášem Pražským.
Po šmalkaldské válce v roce 1547, ve které hrála svou roli i bratrská šlechta, byla Jednota bratrská královským příkazem zakázána a členové byli nuceni připojit se k církvím, které byly dosud povolené. V této době pronásledování Jednoty bratrské se Jan Augusta skrýval ve sloupenských lesích. Zde byl rovněž 25. 4. 1548 zatčen4 spolu se svým pomocníkem, mladým knězem Jakubem Bílkem. Oba byli převezeni do Prahy a tam uvězněni a mučeni. Později byli převezeni na Křivoklát a tam vězněni dalších 16 let. Bílek později do detailu popsal jejich utrpení. Zvláště v prvních letech vězení Augusta psal teologická díla. Nejdůležitějším je učebnice praktické teologie Umění dílaP áně služebného, kterou napsal v roce 1550. Ve vězení také napsal svůj Sumovník a Smysl a úmysl Kristův jako vlastní svátosti večeře jeho (1562). Ač odtržen od života snažil se i nadále řídit činnost Jednoty5 a trpce nesl, nedbala-li jeho pokynů, zejména když si zvolila v letech 1553 a 1557 nové biskupy.
Po dobu jeho věznění se střídala období naprosté izolace s obdobími, kdy měl alespoň omezený styk s Jednotou. Problémy, jež tu vznikaly, měly asi základní příčinu v omezené komunikaci a informačních šumech, ale též v jistých autokratických rysech Augustovy povahy. Např. když r. 1551 zemřel B. Mach a z bratrských biskupů zbýval již jen Augusta, vzkazem zvězení bránil volbě nových seniorů, dokud se on nevrátí. Kdyby jej Bratří uposlechli, zůstala by Jednota v těžkých dobách 13 let bezvedení. Na synodu r. 1553 byli zvoleni seniory B. Černý (Nigranus) a B. Červenka a r. 1557 B. Izrael a B. Blahoslav; současně byl posílen kolegiální systém vedení Jednoty. Augusta se o těchto dvou volbách dověděl až r. 1559 a byl jimi nelibě dotčen a netajil se tím. Říčan zde píše: "Bratří mu vysvětlovali svůj postup nutnou potřebou i zásadami staré Jednoty, podle nichž přece mají být čtyři biskupové, z nichž žádný, ani sudí, nemá rozhodovat bez souhlasu svých druhů. Odpírali papežskému způsobu správy Jednoty skrze jediného muže, jaký on si osobil. Uvězněný biskup volal však pln rozčilení a nelibosti nové Starší ku pokání pro jejich domnělou svévoli. Napětí se stupňovalo neústupností muže, jenž ve svém utrpení viděl důvod pro to, aby jeho prvenství bylo tím více uznáváno."
V roce 1561 požádal krále o milost. Byld opraven do Prahy, kde se v disputaci utkal s jezuity a reprezentanty utrakvistů. Aby dosáhl propuštění, projevil Augusta souhlas s náboženskými praktikami obou církví. Nesouhlasil samozřejmě s tím, že se připojí k utrakvistům, nicméně v roce 1561 synoda Jednoty bratrské jeho lest odsoudila.
Bílek byl propuštěn z vězení po přijetí eucharistie z rukou utrakvistického kněze. Augusta přijímat odmítl a zůstal uvězněn do roku 1564, kdy byl po mnohaletém úsilí Jednoty propuštěn. Krátce potom se smířil s vůdci bratří na synodě v Lipníku. Je třeba ocenit, že do měsíce po Augustově propuštění zvězení byli on i Bílek vráceni svým úřadům. Augusta pokračoval ve snaze o spojení Bratří s novoutrakvisty, kdežto Blahoslav hájil vlastní cestu Jednoty.
Po několikerém odmrštění Augustova úsilí o dosažení jednoty mezi Jednotou bratří, českými neoutrakvisty a českými luterány (tj. snahy o vznik jednotné české protestantské církve), zkoušel Augusta pro své snahy získat podporu kongregací v Čechách, na Moravě a v Polsku. Své názory sepisuje již nemocný v Instituci k reformaci utrakvistické konzistoře (1571). Vtomto roce vážně onemocněl a ochrnul. Zemřel 13. ledna 1572 v Mladé Boleslavi, kde byl zpopelněn.
Krátce před svou smrtí přestal Augusta zastávat úřad sudího Jednoty jednak pro nemoc, jednak že narážel na děti, "které ho dorostly". Jeho přání spojit různé proudy české reformace byly částečně naplněny, i když pouze formálně, vytvořením České konfese (1575). Tomuto tématu se věnoval i Jan Ámos Komenský po porážce českých protestantů v bitvě na Bílé hoře v roce 1620.
Jan Augusta byl historiky Jednoty dlouho pokládán za vladaře, jenž chtěl Jednotu vést podle svého zdání k cílům, které by ukojily jeho ctižádost. Přes problémy a nesnáze, které Jan Augusta jednotě bratrské působil, patřil k jejím předním, ba legendárním představitelům.
Zdroje
Jan B. Lášek "Jan Augusta" in The Oxford Encyklopedia of the Reformation, Volume 1, Oxford University Press,New York 1996
Kronika křeťanství, kolektiv, Fortuna Print - Knižní klub, Praha 1998, 227
http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php
http://dejvice.evangnet.cz/sut1001.html
Internetové stránky obce Stropnice
1Pracoval v Benátkách nad Jizerou, na panství Jindřicha z Donínů,který podporoval Jednotu
2Patronem Jednoty zde byl Bohuslav Kostka z Postupic
3Doroku 1542 viděl Augusta Luthera alespoň třikrát.
4To připomíná pomník v lese v blízkosti silnice ze Sloupnice do Jehnědí.
5 Vroce 1570 začal Jan Augusta bez vědomí a proti vůli jednoty jednato jejím sloučení s utrakvisty a připravil jí svým svévolnýmjednáním další potíže.