Vztah Evropské unie k Turecku

Stanovisko Konferenceevropských církví

Vztah Evropské uniek Turecku je pro Unii velmi důležitým tématem. Možný vstup Tureckado EU ovlivní nejen politické uspořádání Unie a Evropu samotnou, ale takéživotní podmínky mnoha občanů EU a lidí žijících na evropském kontinentě. To jedůvod, proč Konference Evropských Církví (KEC) sdružující církve anglikánské,starokatolické, pravoslavné a protestantské tradice z celé Evropy cítí,prostřednictvím své Komise pro Církev a společnost, potřebu vyjádřitpostoj k tomuto tématu.

Po rozsáhlých konzultacích,kterých se účastnily členské církve KEC, prohlašujeme, že pro církvev Evropě není otázka odlišného náboženství překážkou nejen pro pokračujícízlepšování vztahů mezi Tureckem a EU, ale ani pro případné členství Tureckav EU. Jinými slovy, pro církve není vstup Turecka do EU otázkounáboženských rozdílů. Eventuální členství Turecka v Unii může mít dokoncepříznivý efekt na pozitivní rozvoj mezináboženských amezikulturních vztahů v Evropě a můžepoložit základy k vybudování mostu mezi křesťanským a muslimským světem.

EU je, ve své vlastní definici,která koresponduje i s pohledem církví, prostorem jednoty, a odlišností,demonstrované na různých úrovních, kde se mohou setkávat lidé různýchnárodností, ras a náboženství. EU je multikulturní společenství lidía společností, ve kterém křesťané, muslimové, židé a lidé jinýchnáboženství žijí spolu ve vzájemné toleranci. K této skutečnosti církvepřispívají nemalým dílem. V Chartě Oecumenice,dokumentu, který byl podepsán společně presidenty KEC a CCEE (RadaŘímsko-katolických biskupských konferencí Evropy) v roce 2001, se křesťanév Evropě zavazují k prohlubování dialogu s jinými náboženstvími,k zachovávání respektu k jiným náboženstvím a k společné práci naotázkách, které jsou nám společné (Charta OecumenicaIII/10,11). Mezináboženský dialog je pro církvedůležitým tématem.

Existence církví a dalšíchnáboženských společností je v Evropě uznána nejen na úrovni jednotlivýchčlenských státu EU, ale také Unií samotnou, jako specifická a nepopiratelnásoučást občanské společnosti. Zákonná ustanovení jsou jen jedním z aspektůtohoto uznání. Církve a náboženské společnosti přispívají k rozvojiobčanské společnosti prostřednictvím svých nejrůznějších aktivit, jako jsounapř.: diakonická a charitativní zařízení, práce na prosazování míru a smířeníve společnosti a mnohými dalšími činnostmi (srovnej např. EU Ústavnísmlouvu, Závěry vrcholné schůzky EU z prosince 2003 aj.). Církve anáboženské společnosti v Evropě jsou součástí veřejného života. Členskézemě EU sdílejí s církvemi a náboženskými společnostmi v EU společnou vizivzájemné tolerance mezi křesťanskými církvemi a ostatnímináboženstvími.

Očekáváme, že každýz budoucích členů EU bude tuto vizi sdílet stejným dílem a aktivně jivyjadřovat ve svých postojích vůči církvím a všem uznaným náboženským skupinámpůsobících na jeho území. Významným ukazatelem domácí situace, stability asociální snášenlivosti v členských i kandidátských státech Unie, je právě vztahmezi etnickými a náboženskými komunitami. Ačkoli bereme v úvahu podstatnézměny, které v Turecku v posledních letech probíhají, v tétosféře bohužel registrujeme stále mnoho obtíží. EU je společenstvím států anárodů, v němž hodnoty spravedlnosti a smíru, solidarity a pluralismu, usmířenía tolerance, svobody projevu a vzájemného respektu jsou vyjádřenyv dokumentech, k jejichž plnění se Unie zavázala. Zároveň Unie vyvíjísnahu, aby se tyto hodnoty staly nedílnou součástí každodenního života.V Turecku v současné době tyto hodnoty nenacházíme.

Při zprávách z Turecka sestále ještě setkáváme s informacemi o probíhajícím týrání ve věznicích, oproblémech s akceptováním svobody projevu a také o utlačování menšin.Čestné a upřímné zpracování historie, především té části, která se týká vztahůTurecka s jeho sousedy, a která by měla obsahovat doznání způsobenýchzranění, je podmínkou pro uzdravení vzpomínek a pro upřímné usmíření vespolečnosti. Toho ale ještě nebylo dosaženo. Nutnost ozdravění vztahuk arménské menšině je v tomto ohledu skutečností značného významu.

V současné době jsou známétaké zprávy dosvědčující značný rozdíl mezi dikcí některých přijatých zákonů ajejich uváděním do života. Přijatá pravidla musí být dodržovánav každodenním životě a úroveň jejich dodržování musí být udržena.Stabilita je jedním ze základních kritérií, které nesmí být podceňováno.V posuzování, zda jsou kandidátské země již připraveny na eventuálnízapočetí přijímacích rozhovorů, si EU stanovila nezbytné předpoklady, kterépřed započetím vstupních rozhovorů musí kandidátské země splňovat. Jestližechce být EU důsledná v zachovávání svých vlastních pravidel, musí sevyvarovat dvojích standardů v posuzování kandidátských zemí.

Křesťany v Evropěv tomto ohledu znepokojuje situace křesťanských menšin v Turecku. Přesveškeré sliby odpovědných orgánů Turecka musí křesťanské komunity stále bojovats problémy legálního uznání, vlastnických práv a také s problémemzasahování státu do vyučovacích osnov náboženství. Podle toho, co víme, tonejsou jen problémy právnické povahy. Co chybí, je otevřený a korektní přístupk tradičním náboženstvím a etnickým skupinám.

Na jedné straně chápeme, žepodle současného chápaní turecké vlády je stát garantem sekulárního státníhosystému a je nutné pokračovat v udržení státního dohledu nad náboženstvímis cílem eliminovat extremizmus jistých islámských skupin. Na druhé straně tentosystém zásadně omezuje život jiných náboženství, včetně křesťanských komunit.V našem chápaní je tato skutečnost příznakem vnitřní nestability aprojevem omezení náboženské svobody v zemi.

Unie samotná stojí před celouřadou svých vlastních úkolů. Jejím prvořadým úkolem je – po přijetí desetinových členů a po předpokládaném dalším rozšíření v následujících dvou letech –stabilita společenství samotného. Unie si tuto novou situaci musí plně uvědomita zvládnout jí. O její konečné podobě a vizi se musí vést důkladná diskuze.

Stejně důležitý úkol pro Uniileží v oblasti praktického uplatnění modelu sociální soudružnosti těch,kteří již na území Unie žijí. Sociální, politická a kulturní integraceimigrantů, kteří žijí na území Unie, je v tomto ohledu významným úkolem.Každodenní život ukazuje, že pouhé zlepšení finančního a materiálníhozabezpečení imigrantů zdaleka neřeší problém jejich kulturní a sociálníadaptace.

Rozhodnutí, zda započítpřístupové rozhovory s Tureckem, o jeho případném členství v EU, budemít pro další existenci Unie dalekosáhlé důsledky. Riziko přijetí závažnéhopolitického rozhodnutí bez dostatečné podpory ze strany občanů EU může vést kezvýšení odstupu mezi Unií a jejími občany. Rádi bychom v Unii podpořili úsilísměřující k intenzivnějším diskusím o podstatě evropské identity. Etnické,kulturní ale i náboženské faktory, na kterých jsou postaveny mezilidské vztahy,hrají ve vyváření identity klíčovou roli. Zapojení občanské společnosti, občanůEU a všech lidí, kteří v Evropě žijí, je důležitým momentem pro dosaženíúspěchu v této debatě. Církve v Evropě jsou připraveny hrát v tétodebatě svou roli.

Evropské církve touží po tom,aby hodnoty smíření, míru a solidarity mezi lidmi a národy, i smířeníuvnitř jednotlivých společností byly hlavními silami formujícími  budoucívývoj kontinentu. Prohlubování vztahu mezi Tureckem a EU je v tomto ohleduproces, ve kterém je nutná spolupráce všech.

Zdroj: http://www.cec-kek.org/index.shtml.
Z angličtiny přeložila Jitka Krausová