Text Iz 58, 1-12 je koncipován jako Boží řeč k lidu Izraele. Jeho tématem je skutečný půst, který je vymezen nejprve negativně (v. 5), tak jak se v průběhu času ritualizoval (pokoření, sklonění hlavy, popel a žínice). V kontrastu s tím následuje pozitivní vymezení (vv. 6-7), tedy aktivity, které by měly být podstatou postu (rozbití okovů svévole, osvobození, sycení hladových, oblékání nahých, přijetí běženců).
Text odráží palčivé problémy doby, byl sepsán v situaci, kdy lid Izraele zažíval nesvobodu; nejprve v exilu, poté již sice ve vlastní zemi, která však byla součástí perské říše. Nesvoboda byla pro nižší vrstvy umocněna i tím, že zde existovala vrstva majetnějších, a tedy i „rovnějších" a svobodnějších.
Bylo by tedy možné tento text číst jako výzvu k sociální revoluci? Takové pokusy se v dějinách jeho působení vyskytly. Byly to více či méně šťastné pokusy různých radikálních skupin. Autor proroctví neměl na mysli v první řadě změnu společenského řádu, ale jeho narovnání podle Božích kritérií. V tom smyslu je výzvou k angažovanosti a k řešení společenských problémů, protože ozdravení vzájemných vztahů je v úzké souvislosti s obnovou vztahu k Bohu samému. Bůh sám pak zaslibuje jako důsledek svou stálou přítomnost a ochranu. Odpověď „Tu jsem!" (v. 9) je přímým odkazem na vlastní Boží jméno (Ex 3,14), a tedy i na Boží podstatu - já jsem zde pro vás.