Prázdninové dvojčíslo Getseman přináší především mezináboženskou a ekumenickou tematiku. Začínáme přednáškou Ivana Štampacha Je sdílená náboženská identita synkretismem? Známý český religionista ukazuje, jak složité mohou být vztahy mezi náboženstvími, i uvnitř jediného člověka. Skutečný synkretismus podle autora existuje hlavně tam, kde se tvoří koalice z pragmatických, třeba ekonomických důvodů - to ostatní lze většinou chápat spíš jako vzájemné obohacení a výzvu. Pro konkrétní příklad se s Marcello Barrosem v článku Kde bydlí vítr na cestách lidí: Teologie hierodiverzity vypravíme až do Jižní Ameriky, kde se mísí barvitý jižanský katolicismus, letniční misie z USA i afroamerické kulty duchů candomblé. Barrosova teologická reflexe se opírá o novotvar hierodiverzita, analogický k biodiverzitě, zdravé a prospěšné druhové různosti v přírodě: „Žádná skupina se neobejde bez spolužití s jinými. Tento vztah má spirituální dimenzi, dimenzi, v níž se kultura nedomnívá, že si dostačuje sama, nýbrž definuje sama sebe skrze spojení s jinými. Náboženství může sloužit jako metoda, jak nás udělat lidštějšími. Lze patřit k určité víře, a přitom v ní nebýt uzavřen."
Doufám, že zažijeme mnoho krásných slunných dní, ale kdyby pršelo, lze si přečíst dlouhou a trochu suchou, avšak obsažnou a informovanou analýzu Zpráva o stavu ekumeny 2006 z pera ředitele německého Evangelického svazu a vedoucího Institutu pro výzkum konfesí v Bensheimu, prof. Michaela Plathowa. Článek obsahuje podrobný přehled postojů všech hlavních církví a registruje významné ekumenické události poslední doby; zde vyberu jedinou shrnující pasáž: „Žijeme v nepřehledném a nesynchronním mezidobí, v němž dochází ke kontroverzím a konfliktům mezi ekumenou konsensu a ekumenou diferencí a hledají se nové metody a cesty. Požadavkem doby je vytrvalost, a ta je, jak známo, darem Ducha svatého. Jde o vytrvalost, která - při všech diskrepancích - signalizuje vášnivé zaujetí pro ekumenickou budoucnost." Přeloženo z učeného jazyka to znamená, že cestu ven z té ekumenické horké kaše skoro nevidí už ani samotní odborníci, ale je potřeba se za to tím více modlit.
Podobným německy učeným přehledovým textem je článek Konvergence a jejich konsekvence: 25 let od Limských prohlášení od Waltera Fleischmann-Bistena. Lima byla hvězdná hodina ekumeny a místo velkých nadějí: „Rozkol kvůli chlebu, vínu přestane, vždyť jsme kato-orto-luter-křesťané / Všechno bude zase prima, rozdělené spojí Lima," cituje autor dobovou báseň nazvanou Lima-klima. Dnes jsme již vystřízlivěli, Lima však zůstává jak výzvou k plné realizaci a dalšímu rozvíjení, tak důkazem, že věci jdou při dobré vůli sice pomalu, ale přece jen dopředu.
Vedle ekumenismu a dialogu náboženství je dalším tématem spiritualita. Josef Zvěřina napsal vedle slavné Odvahy být církví i krátký text Radost být církví. Nejen že všechno bude zase prima, naznačuje, ale v jistém smyslu už všechno je prima teď, vždyť „bez radosti jsme polokřesťany, Církev účelovým spolkem, víra ideologií." Psal to v neradostné době, měli bychom tedy jeho slova brát velmi, velmi - radostně.
Vojtěch Knězů napsal text Mužská spiritualita v pojetí Richarda Rohra. Dílo amerického františkána Rohra je už u nás celkem dobře známé, vedle hlasitého feminismu si ale nezaškodí připomenout, že i my muži máme své specifické problémy, svá témata, své duchovní výzvy.
A ještě zmiňme schmemannovský text Ivany Macháčkové. Ruský myslitel u nás moc znám není, ale možná bychom to měli změnit. Přeji vám radostné léto.