Normální situace církve

V souvislosti s řešením současného statutu ES se často říká: situace církve u nás je nyní normální, na rozdíl od situace před listopadem '89. Slovem normální se vůbec nevyjadřuje, zda je nyní situace lepší nebo horší než před listopadem '89. Pouze to, že odpovídá normě, totiž Kodexu kanonického práva. Nejvýrazněji se to projevuje tím, že jsou obsazeny biskupské stolce. Z pozice příslušníků ES je situace jiná. Normální byla již před listopadem '89. Existovaly zde zákonné autority, kněží ani věřící nebyli bez pastýřů. Tito pastýři riskovali své životy za stádo jim svěřené. (V jednom případě dokonce byl život položen, jiní byli vězněni.) Přitom si autoritu získávali příkladem (viz 1 P 5,3), nikoli mocí. Žili v blízkých vztazích se svými kněžími. Nyní jsou od svého stáda oddělováni, oficiální činitelé se tváří, jako kdyby zde žádné autority ES nebyly. Prý mají konsekrace některých z nich "pochybnou platnost". Nejsem kompetentní posuzovat závažnost takových pochyb. Nicméně: každá pochybnost má rub i líc: Nepodařilo se prokázat neplatnost. Co když se jim tedy křivdí? V každém případě tu jsou - byť s pochybností těch nevěřících, kteří nemohli vložit prst do jejich konsekrace - a je křesťansky neomluvitelné ignorovat tato - byť pochybná - svátostná svěcení. Se svátostí manželství "in dubio" by tak nikdo nenakládal! Oficiální činitelé žádají ordinované služebníky ES, aby se podrobili jejich autoritě, a tak je vlastně vyzývají k neposlušnosti jejich zákonných autorit. Kam tento stav povede? Co je vlastně normální?

Pavel