Ekumenický kongres v Salamance

Ve dnech 18.-25. srpna 1993 se konal ve španělské Salamance 26. kongres Mezinárodního ekumenického sdružení (IEF). O této organizaci jsme referovali v letošním květnovém čísle. Španělský region IEF uvítal regiony z Belgie, Francie, Německa, Velké Británie, Holandska, Spojených Států, Rakouska a Polska. Nechyběla ani zástupkyně ekumenické skupiny "Křesťané z Černošic". Starobylá papežská univerzita v Salamance (založená 1218), na které se kongres konal, má bohatou tradici kulturního centra země, centra evangelizace latinské Ameriky a v nové době i centra, které se otevřelo ekumenickému hnutí.

"Společné zvěstování Ježíše Krista v dnešním světě" bylo mottem setkání.  Hlavní důraz je kladen na semináře, při kterých probíhá vzájemné sdílení zkušeností praktického ekumenického života jednotlivých regionů uplynulého roku. Mohou si pohovořit lidé, kteří žijí sice daleko od sebe, ale poutá je již dlouhodobé přátelství, spojuje je silná touha po viditelné jednotě křesťanů a práce na ekumenickém díle. Atmosféra je proto bližší rodinnému setkání než kongresu. Semináře měly následující témata:

- Evropa, prostor pro evangelizaci

- Nová evangelizace

- Evangelizace a ekumenismus

- Možnosti veřejných evangelizací

- Těžkosti evangelizace

- Role žen při evangelizaci

- Spiritualita a evangelizace

- Evangelizace s pomocí hudby

- Umění v Salamance a evangelizace

- Tanec

Hlavní přednášky pronesli Španěl prof. Antonio Gonzales Delgado o nové evangelizaci v západních církvích a Rumun prof. Ion Bria o nové evangelizaci ve východních církvích.

Účastníci spolu postupně v jednotlivých dnech slavili anglikánsko-starokatolickou liturgii, reformovanou liturgii, římsko-katolickou liturgii (v mozarabském ritu), luterskou liturgii a liturgii rumunské pravoslavné církve. Jednotlivé církve tak nabízí ostatním to nejlepší ze svého duchovního bohatství.

Všimněme si blíže mozarabského ritu. Dnes je to jediný starý západní ritus, kromě římského, který se dochoval do dnešních dnů. Ještě v 11. století existovala pestrá škála ritů. Římský se slavil v Římě, ambrosiánský v Miláně, lyonský ve Francii, mozarabský (neboli španělský či vizigótský) ve Španělsku.  Na Východě pak byzantský, alexandrijský, antiochijský a arménský, které se zachovaly dodnes.

Existence mnoha ritů v církvi - jedné, svaté, apoštolské a všeobecné - je dokladem možnosti žít v jednotě, která není uniformní. Každá liturgie je víc než pouhý obřad, odráží život víry těch, kteří ji slaví. Bůh je oslavován způsobem, který odpovídá mentalitě, stavu teologického poznání i důrazům v duchovním životě.

Mozarabská liturgie byla obnovena v roce 1517 a v nové době prošla, stejně tak jako římská liturgie, po II. vatikánském koncilu revizí. Nová verze byla schválena Kongregací pro bohoslužbu v roce 1988. I když dnes nemá téměř žádný praktický význam (slaví se výjimečně v jedné kapli katedrály v Salamance), má obrovský význam ekumenický. Tím, že je stále možná i na Západě existence alespoň dvou katolických ritů, se otvírá možnost v budoucnu akceptovat i rity další v jediné všeobecné církvi.

Co je pro nás, současné .římany", na mozarabské liturgii zvláštní? Především úloha obce - shromážděného lidu. Projevuje se větším množstvím aklamací - odpovědí lidu. Předsedající a ostatní musí více "spolupracovat".  Obec hraje nezastupitelnou úlohu. Např. v centrální části liturgie, při eucharistické modlitbě, se donedávna v římském kánonu věřilo, že proměnění darů nastává v okamžiku, kdy kněz vysloví slova instituce. Zde v této mozarabské liturgii, neméně katolické, mají slova ustanovení pronášená předsedajícím svoji váhu, jsou-li stvrzena slavící obcí zvoláním Amen.  (Současné pojetí po II. vatikánském koncilu váže "proměnění" na celou eucharistickou modlitbu a předpokládá i při "soukromé" mši přítomnost alespoň jednoho přisluhujícího, který reprezentuje obec.) Zatímco v římské liturgii jsou proměnné části liturgie, které ji v daný den aktualizují, tvořeny oracemi a v eucharistické modlitbě prefací, v mozarabské liturgii jsou proměnné prvky zakomponovány v daleko větším rozsahu.  Jenom v uvedené ukázce, obsahující pouze centrální část liturgie - eucharistickou modlitbu, je apoštol Jakub, v jehož svátek účastníci kongresu liturgii slavili, vzpomínán na třech místech. Na západě nastal úplně odlišný vývoj než na Východě, kde liturgie mají velmi málo proměnných prvků a eucharistická modlitba téměř žádné.

Na jiném místě než v římské liturgii je umístěn úkon pokání - před začátkem eucharistické modlitby. Také ve východních liturgiích není úkon pokání zařazen na začátku, nýbrž po přinesení darů. Je inspirován slyšeným božím slovem, které je podstatným kritériem při sebehodnocení nitra. Hned po pokání následuje pozdravení pokoje. Vždyť smíření se netýká jen mého vztahu k Bohu, ale i vztahu k druhému. Pozdravem pokoje to dávám najevo.

Zatímco římská liturgie se obrací zpravidla k Otci, k Ježíši výjimečně, španělská se obrací k Synu či k Trojici daleko častěji. Díky střetu s ariánstvím bylo nutno zdůrazňovat Kristovo božství. V uvedené ukázce je možné si toho všimnout např. ve vstupním dialogu.

Přijímání po skončení eucharistické modlitby začíná způsobem pro nás zvláštním - vyznáním víry. Potom se modlí obec slavící mozarabskou liturgii modlitbu Páně. Předsedající se modlí jednotlivé věty a shromáždění na ně odpovídá Amen.

Nedostatkem této liturgie, pro Západ charakteristickým, je absence epikléze (prosby k Duchu svatému o proměnění darů). Jistý náznak představují slova při žehnání darů. Podobný charakter má i římský kánon. Epiklézi postrádají i z reformace vzešlé liturgie, pokud nebyly revidovány.

Ekumenická skupina "Křesťané z Černošic" se hodlá příštího 27. kongresu IEF, který bude v anglickém Durhamu od 25. 7. do 1. 8. 1994, zúčastnit ve větším počtu a zve další zájemce z České i Slovenské republiky, kterým leží na srdci znovusjednocení církve a kteří chtějí "již dnes žít církev budoucnosti", což je záměr IEF. Tématem konference je život v Trojici dnes. Případní zájemci, hlaste se již nyní na adresu redakce Getseman. V případě menšího zájmu se pokusíme domluvit na dopravě autobusem spolu s polským regionem, v případě většího zájmu vypravíme vlastní autobus. Máme přislíben příspěvek k hrazení pobytu (v jednoduchých podmínkách), platili bychom si dopravu.

Eucharistická modlitba mozarabské liturgie ke svátku apoštola Jakuba

Vstupní dialog

P (předsedající): Přicházím k božímu oltáři.

V (všichni): K BOHU NAŠÍ RADOSTI.

J (jáhen): Očekávejte Pána.

V: VŠECHNA NAŠE POZORNOST JE UPŘENA K PÁNU.

P: Vzhůru srdce.

V: MÁME JE U PÁNA.

P: Vzdávejme díky a chválu Bohu a našemu Pánu Ježíši Kristu, Synu božímu, který je v nebesích.

V: JE TO DŮSTOJNÉ A SPRAVEDLIVÉ.

Preface

P: Otče všemohoucí, věčně živý Bože, je dobré Ti vždycky a všude vzdávat díky skrze Ježíše Krista, Tvého Syna a našeho Pána. V jeho jménu Jakub, Tvůj vyvolený, když byl veden na smrt, uzdravil malomocného, který jej prosil, aby byl očištěn: tímto divem obrátil srdce svého soudce tak, že přijal svátosti víry a následoval jej ve slávě mučednictví. A tak pro vyznání víry v Tvého Syna byl sťat a dosáhl plného pokoje s tím, pro něhož zemřel.  Neboť On je Tvůj jednorozený Syn, který dal svůj život jako výkupné za všechny. Skrze něho Bůh, náš Otec, odpustil všechny naše hříchy. Proto tě všechen nebeský zástup nikdy nepřestává chválit:

Sanktus (je zpíván - první část latinsky, závěr řecky) V: SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ. SVATÝ PÁN BŮH ZÁSTUPŮ. NEBE I ZEMĚ JSOU PLNY TVÉ SLÁVY. HOSANA SYNU DAVIDOVU. POŽEHNANÝ, JENŽ PŘICHÁZÍ VE JMÉNU PÁNĚ. HOSANA NA VÝSOSTECH.  SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ. PÁN BŮH.

Post sanktus (ustanovení)

P: Tvůj Syn a náš Pán Ježíš Kristus je vpravdě požehnaný, Jakub, syn Zebedeův jej následoval tak oddaně, že vyvolený ve svém životě, čistý ve svém svědomí, věrný ve svém učení, milující jej odevzdaně, byl sťat. Věděl však, že svůj život dává za sebe i za všechny Kristu Pánu. Tomu, který v noci před svou smrtí vzal chléb, vzdal díky, vyslovil požehnání, lámal chléb, dával svým učedníkům a řekl:

Vezměte a jezte: toto je mé tělo, které se vydává za vás. Kdykoliv je budete jíst, čiňte to na mou památku.

V: AMEN.

P: Na konci večeře vzal kalich a řekl:

Toto je kalich nové smlouvy v mé krvi, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. Kdykoliv ji budete pít, čiňte to na mou památku.

V: AMEN.

P: Kdykoliv jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde v nebeské slávě.

V: TOTO JE NAŠE VÍRA, PÁN JEŽÍŠ.

Požehnání darů

P: Bereme na sebe, Pane, Tvé jho, které netlačí, a břemeno, které je lehké pro ty, kdo Tě milují. Dej, ať je neseno s takovou láskou, s jakou ti Jakub radostně nabídl svůj život v mučednické smrti. Posvěť tyto dary, které Ti přinášíme, a požehnej nás v přijetí naší oběti.

V: AMEN.

P: Svatý Pane, Ty jsi stvořil všechny tyto věci pro své nehodné služebníky a služebnice, naplň je svou dobrotou, svatostí a životem (učiní nad dary znamení kříže), požehnej je a dej nám je zpět požehnané Tebou, naším Bohem, na věky a na vždy.

V: AMEN.

Přeložila Ivana Dolejšová