Jádro černošické ekumény tvoří otevřená skupina "Křesťané z Černošic", která v současné době zahrnuje šest manželských párů "středního" věku - od 27 do 50 let. Dva jsou z Českobratrské církve evangelické, dva z Církve bratrské, jeden z Církve československé husitské a jeden z katolické církve. "Dějiny" této skupiny jsou krátké, ale sahají před rok 1989. Od té doby se skupina pravidelně jednou týdně schází ke společné modlitbě. Atmosféra modlitby a vzájemné důvěry umožňuje společně jednat a vzájemně se sdílet i v dosti "nepříjemných" oblastech. Zejména vhled do současných vnitřních problémů církví, jejich selhávání uvnitř i na veřejnosti, vede k nově objevované solidaritě.
Vědomí vlastní nedokonalosti a důvěra, která byla skupině darována, umožňuje se vyslovovat i kriticky k situaci v církvi mého bratra nebo sestry, aniž by se tím vyvolávalo nějaké pnutí. Důvěra koriguje různé postoje, které máme zafixovány tradicí té které církve. Ukazuje se, že .zvěstování čistého evangelia" může vést k fundamentalismu, .otevřenost světu" může vést k laxismu. Důvěra umožňuje přijmout, že v té či oné věci je má církev už dosti vzdálená ideálům evangelia bez ohledu na to, co oficiálně hlásá. Ale ani tato ekumenická skupina není prosta napětí, která jsou patrná téměř ve všech církvích, jako napětí mezi liberálním a fundamentalistickým pojetím teologie, mezi .tradičními" a .charismatickými" přístupy.
Mnozí členové skupiny měli již v minulosti ekumenické zkušenosti. Sám jsem vděčný za ekumenické studentské diskuze či spíše hádky před dvaceti lety, které mi umožnily poznat "odloučené" bratry a formovat si vlastní názor. Přinesly kromě jiného zkušenost, že věříme velmi podobně, ale máme dost různý slovník. Jsem vděčný za 10 let studia u Josefa Zvěřiny, které mělo silný ekumenický akcent. Často nás zkoušel tak, že se stavěl do role buď sympatizanta či příslušníka některé církve. Několikrát mi např. řekl:
"Takovýmto stanoviskem bys mě, luterána (reformovaného, ortodoxního), urazil, já věřím úplně jinak, mnohem poctivěji, než si myslíš, zkus to jinak." Učil nás toleranci. Učil nás, kde jsme "silní", kde můžeme do ekumény přinést něco, co ostatní nemají a schází jim to. Učil nás, kde máme raději mlčet, protože naše učení je neobhajitelné a máme se učit od druhých. Ekumenická skupina připravuje již pátý rok ekumenické semináře určené pro širší veřejnost. Konají se 1x měsíčně s výjimkou prázdnin. Začaly už na Vánoce 1989 na výzvu OF. Zpočátku jsme se domnívali, že "revoluční" shromáždění křesťanů vyústí v pravidelné ekumenické bohoslužby. Ukázalo se však, že téměř polovina účastníků setkání obvykle není bezprostředně zapojena v žádné církvi. Takové by bohoslužba asi odradila. Zato se nechají oslovit civilním prostředím, kde se setkání koná (postupně kulturní dům, hotel a nyní škola), a faktem, že křesťané různých církví mohou vystupovat společně. Koncepci seminářů jsme podřídili právě jim, i když podíl věřících na něm přece jen roste. Jednak někteří původně nevěřící uvěřili, jednak se začali v hojnější míře zúčastňovat katolíci.
Počáteční malý zájem katolických křesťanů byl ovlivněn i postojem jejich duchovních. Region spadá do působnosti dvou farností. Oba katoličtí duchovní patřili spíš ke konzervativnímu křídlu své církve, a proto považovali takové podnikání pro jistotu předem za nebezpečné, ačkoli má výslovnou podporu v koncilních dokumentech. V jednom případě tak dokonce duchovní zakazoval i vyvěšovat na kostelní nástěnku pozvánku na seminář. Během let se ukázalo, že jeho snahy jsou marné: jeho farníci prokázali katoličtějšího ducha než farář a zájemci začali sami na semináře přicházet. S nástupem nového duchovního na letošní Velikonoce se otevírají nové možnosti. V druhém případě se duchovní zpočátku pokoušel seminář pacifikovat shora, u svých nadřízených však dosáhl opaku: vedli jej k toleranci. Nyní seminář možná i upřímně mírně podporuje. Sám se zúčastnil za 5 let asi 4x, zejména byl-li hostem semináře katolický biskup. O nedělích, kdy se semináře konají, je však extrémně vytížen.
Duchovní ČCE je "otcem" celé ekumény. Velké většiny seminářů se osobně účastní a svůj sbor celá léta vede k ekuméně.
Místní stanice CB je do ekumény naplno zapojena, i když starší mateřského sboru upozorňovali jednoho člena naší skupiny: "Bratře, pozor tam s těmi katolíky, ať nesejdeš ze správné cesty!" Počet účastníků málokdy klesne pod 50. Pokud je hostem známá osobnost, bývá nás více než 100. (Černošice mají 4500 obyvatel.) Současně se seminářem připravujeme program pro malé děti, jejichž rodiče se tak mohou seminářů zúčastňovat. Pravidelně se o děti spolu s ostatními starají ekumenické asistentky Jana (ČCE, 18 let) a Klára (katol., 16 let). Není to jediný případ, kdy jsou aktivně do ekumény zapojeni mladí. O hudební stránku seminářů se stará soubor mládeže, svým složením rovněž ekumenický. Seminář obsahuje jedno či více biblických čtení, často s úvodem, který slouží přiblížení textu, aby byl poslouchán s větším užitkem. Krátké slovo hosta (15 - 20 min) vymezuje námět semináře. Ekumenická skupina, která sleduje určitou kontinuitu seminářů, předem hostovi zadá určité nezávazné teze, na kterých se předem sjednotí. Vlastní seminář trvá 45 - 60 minut. Při něm má každý možnost pokládat hostovi otázky, projevit svůj názor. Někdy dává host otázky účastníkům. Důležité místo připadá moderátorovi semináře. Moderátoři (z různých církví) se zatím po roce vždy střídali. Po uzavření rozpravy je čas k modlitbě. Zpočátku se jednotliví účastníci modlili svými slovy tak, jak je v některých církvích obvyklé. Ovšem s ohledem na jiné účastníky, kteří by byli tímto způsobem traumatizováni, jsme zvolili způsob, který ponechává individuální možnost projevu, ale je civilnější. Zájemci sdělují své náměty pro modlitbu (chvály, díky, prosby) ostatním vsedě, bez klopení očí a jiných projevů. Potom shromáždění povstane a některý z duchovních intence shrne v modlitbě, kterou všichni zakončujeme modlitbou Páně.
Všechny části setkání jsou proloženy zpěvy odpovídajícími svým charakterem tématu. Mnohdy najdou uplatnění zpěvy z Taizé. Hymnou seminářů se stala skladba Petra Ebena "Jeden Pán, jedna víra, jeden křest pojí nás. . ." V letošním školním roce probíhají semináře na téma "Desatero dnes". Zatímco dosud byla velká většina z několika desítek hostů z různých církví (katolické, českobratrské evangelické, bratrské, metodistické, starokatolické, husitské, pravoslavné) teology, nyní se snažíme, s ohledem na druhou desku dekalogu, zvát odborníky - věřící neteology. Proto jsme např. pozvali na problematiku vztahů mezi generacemi psychologa doc. Jaro Křivohlavého, na otázky výchovy pedagoga a filosofa prof. Radima Palouše, na téma "erotika a osobnost člověka" sexuologa dr. Antonína Brzka apod. Kromě seminářů se schází každý pátek s výjimkou prázdnin mládež s ekumenickou účastí a každou sobotu je otevřen "Klub dobré zprávy" pro dvě věkové skupiny dětí a jejich matky. Tato setkání se konají v soukromém domě v centru Černošic. Zde je také k dispozici svépomocný bazar ošacení i jiných potřeb nazývaný "Potrubí".
Všechny tyto aktivity a mnohé další by mohly být přesunuty do "ekumenického domu", který bychom rádi postavili. V současné době nemají církve v Černošicích žádné zázemí. Je zde pouze filiální katolický kostel a malá modlitebna (kapacita 30 míst) CB. Uvědomujeme si však, že mnohem důležitější je budovat živý dům než dům z cihel. Věříme, že budou-li si to místní křesťané přát, nebude-li to vadit spoluobčanům (v situaci kdy není zavedená voda, kanalizace atd.) a zejména bude-li to boží vůle, dům bude stát.
Domníváme se, že ekumenické úsilí v naší zemi má dnes ještě daleko k jednotě institucí. Jednota samotných věřících těchto církví se zdá reálnější. Není to ovšem tím, že by snad jednotlivci byli ve svém vyznání laxní anebo problémy odcizení církví nereflektovali dost odpovědně. Spíš je to tak, že tváří v tvář přátelství se nepreferuje ideologie, ale víra. Církevní instituce naopak ideologické rozdíly rády zdůrazňují, jedna každá jista sama sebou a svou pravdou. Zdá se, že nepudí-li je ke vzájemné vstřícnosti přání koncilu ani evangeliu vlastní touha po jednotě, brzy je donutí k většímu sblížení aspoň denodenní praxe. Brzy nahlédnou i ti dnes ještě nevšímaví, že už není únosné, aby se každá církev snažila všechno dělat jenom sama. Jednak na to většinou nemá dostatek sil, jednak výsledek není tak hodnotný, nepodaří-li se to společně. Ještě vážněji však naléhá na trvalé sjednocování sama Kristova zvěst: Ježíš se přece za jednotu svých věrných modlí s velikou naléhavostí, jednota je pro něho hodnotou prvořadou.
Čeká nás přehodnocení našich postojů, které většinou nejsou protiekumenické, pokud je ekuména jen jakousi nadstavbou. Měli bychom tedy všichni směřovat k tomu, aby ekuména byla integrální součástí života křesťanů. Ne aby ekumenická shromáždění byla něčím navíc, ale aby byla integrována do normálního plánu církví. Znamená to, že mnohá shromáždění je možné začít společně ihned - např. biblické hodiny (použijeme-li katolické terminologie, pak bohoslužby slova). Některá, jako např. večeře Páně (eucharistie), jsou možné dosud pouze mezi některými církvemi - ale i zde je možnost začít. Nedělní bohoslužby lze pro začátek konat společně alespoň jednou měsíčně. Oblast sociální a misijní služby je otevřená pro ekuménu bez jakéhokoli omezení.
Není vzdálená doba, kdy klasická duchovní správa libovolné církve bude muset být od základu změněna. Církev se bude strukturovat do menších, za sebe i svoji službu zodpovědných celků. Profesionální územní správa bude mít opodstatnění tehdy, bude-li ekumenická. Zkušenosti, většinou dobré, ale i varující, s takovouto správou již v zahraničí existují. V Černošicích se duchovním zatím daří pouze několikrát se sejít v týdnu modliteb za jednotu. Určitým problémem je, že máme tyto týdny dva - Evangelické aliance, který má mnohem úctyhodnější tradici (první týden v roce) a Světové rady církví spolu se Sekretariátem pro jednotu křesťanů (18.-25. ledna), který má zase širší záběr: účastní se ho skoro všechny církve Západu i Východu. Zdá se, že se zdaří konat společné biblické hodiny. Zatím se jich zúčastňují členové dvou evangelických církví.
Možná, že už brzy bude umění jednoty jedinou hodnotou klasického křesťanského repertoáru, kterou bude sekulární svět uznávat jako hodnotu společensky a mravně nespornou. Jednotu dlužíme sobě, svým přátelům, světu i Kristu. Je-li křesťanská církev Kristovou nevěstou, dáváme tomuto Kristu svým viditelným i méně viditelným štěpením jistě pramálo slavné vysvědčení. Jestliže odborně fundované rozdíly mezi naukami církví nelze zatím jednoduše překročit a bylo by zcestné je bagatelizovat, lze o to víc usilovat o sblížení lidské: lze se spolu modlit, spolu lze slavit bohoslužby, lze společně nést břemena dne tak, aby se ze sousedů opět stávali bližní. .Křesťané z Černošic" nechtějí být ve svém úsilí osamoceni, a naštěstí ani nejsou. Obdobná ekumenická shromáždění se konají např. i v Praze na Jižním městě. Odtud jsme byli inspirováni scházet se ve škole, když to jinde bylo komplikované. Na Jižním Městě se určité duchovní zázemí ekumény teprve tvoří, zato vedení ekumény se chopili duchovní - katolický farář Michael Slavík a evangelický Jiří Štorek. Shromáždění na Jižním Městě se zúčastňují takřka výhradně věřící, zatímco naše shromáždění mají více misijní charakter.
Víme, že i na jiných místech v naší zemi není ekuména mrtvou záležitostí. Rádi bychom navázali bližší kontakt i s ostatními. Snažíme se také o napojení na vhodnou zastřešující mezinárodní ekumenickou organizaci. Možná že jí bude IEF (Mezinárodní ekumenické sdružení). V sousedním Polsku již vznikl region této neformální instituce, která dosud zahrnovala pouze západoevropské země a americký region. Nedávno nás navštívil prezident této organizace - anglikánský duchovní Richard Hill. Naše názory z velké části rezonovaly, návštěva byla pro nás a snad i pro hosta velkým povzbuzením.
Školní rok 1990/91 Kulturní dům Černošice III - Vráž - moderátor Miloslav Misauer (katol.)
říjen Úvod k blahoslavenstvím Miroslav Heryán, ČCE, František Radkovský, katol.
listopad "chudí v duchu" Karel Sita, CB
prosinec shromáždění v souvislosti se setkáním mladých Taizé
leden "šiřitelé pokoje" Václav Konzal, katol.
únor "chudí v duchu" Jan Sokol, katol.
duben (zač.) "čistého srdce" Antonín Liška, katol.
duben (konec) "milosrdní" Daniela Čížkovská, ECM
květen „blaze tichým" Alfréd Kocáb, ČCE
Školní rok 1991/92 Hotel Kazín - Černošice I - moderátor František Šimek (CB)
říjen Smysl ekumenického hnutí Aleš Opatrný, katol., Miroslav Heryán, ČCE
listopad Smysl adventu Jan Klas, ČCE, Evžen Hlaváček, katol.
prosinec Smysl vánoc Noel Choux, Mission de France, Václav Ventura, katol.
leden Zjevení Pavel Javornický, CB, Alfréd Kocáb, ČCE
únor Víra Vilém Schneeberger, ECM, Jan Konzal, katol.
březen Smysl utrpení Zdeněk Susa, ČCE, Michael Slavík, katol.
duben Smysl Velikonoc Dušan Hejbal, starokatol., Mojmír Žalčík, pravosl.
květen Křesťan a politika Václav Konzal, katol., Miroslav Heryán, ČCE
Školní rok 92/93 Základní škola Černošice II - moderátor Pavel Hradilek (katol.)
zač. září Setkání s delegáty valného shromáždění KEK
kon. září Úvodní seminář Gabriel Tóth, Bratislava, katol.
říjen Naděje Jiří Hedánek, ECM
listopad Boží láska k lidem Václav Malý, katol.
leden Původ zla Alfréd Kocáb, CČE
únor Pokání a odpuštění Aleš Opatrný, katol.
březen Vykoupení, spása Michael Otřísal, CČE
duben Velikonoční radost Ivana Dolejšová, CČH
květen Poselství letnic Pavel Kuneš, katol., Miroslav Heryán, CČE
Školní rok 93/94 Základní škola Černošice II - moderátorka Ivana Dolejšová (husit.)
září Úvod k desateru Luděk Rejchrt, CČE
říjen Nezneužiješ jména Hospodina Daniel Heczko, CB
listopad Nezobrazíš si Boha . . . Tomáš Halík, katol.
leden Vztahy mezi generacemi Jaro Křivohlavý, CČE
únor Výchova Radim Palouš, katol.
březen Erotika a osobnost člověka Antonín Brzek, katol.
duben Etika podnikání Martin Šály, katol.,František Šimek, CB
květen Bytí v pravdě Václav Malý, katol.
V souvislosti s černošickou ekuménou dosud v Getsemanech vyšlo:
- Další rok ekumenické spolupráce v Černošicích č.10/září 1991
- Návštěvy č.5/květen 1993
- Ofenzivní křesťané č.10/říjen 1993
- Ekumenický kongres v Salamance č.11/listopad 1993