Komentáře ke káhirské konferenci se většinou točily kolem antikoncepce. Za samozřejmost se jaksi považuje, že národy 3. světa nemají nárok na naši životní úroveň. Co by se však stalo, kdyby tři miliardy Asiatů dosáhly naší životní úrovně? Není to vůbec jen fantazie, Čínu čeká i bez konzervativně liberální ideologie v nejbližších letech prudký hospodářský růst, a tradiční výroba kol se už letos dostala do odbytové krize. 400 milionů aut čeká tuto zemi počátkem příštího tisíciletí - a s nimi ekologické důsledky strašlivých rozměrů nejen pro Čínu. A to už nyní jsou celá území zamořena kysličníkem siřičitým, řeky otrávené, půda zamořená. Připojí-li se další rozvojové země, vzroste spotřeba surovin na světě 200 násobně. Dobrá rada pro Číňany: Ať se poučí z našich chyb! Jenže my jsme ti poslední, kdo jim má právo kázat - my se své životní úrovně také vzdát nechceme - a navíc potřebujeme nutně Čínu jako odbytiště pro naše auta. . . A tak se ze svých zkušeností zřejmě budeme muset nejprve poučit zde v Evropě a názorně předvést druhým, že to, co jsme dosud dělali, považujeme opravdu za bezperspektivní.
(Zpracováno podle Salzburger Nachrichten 10. 9. 1994)