My křesťané

autor: 

Charta Oecumenica, Ekumenická charta, „Směrnice pro růst spolupráce mezi církvemi v Evropě", byla po tříleté přípravě podepsána 22. dubna 2001 ve Štrasburku. Společný dokument Konference evropských církví (KEK) a katolické Rady biskupských konferencí v Evropě (CCEE) není dogmatický ani právní text, sám sebe chápe spíše prakticky jako směrnici a závazek, který by na sebe měly vzít evropské církve přiznávající se k ekumenickému hnutí. Zabývá se jak vztahy mezi církvemi navzájem, tak i vztahem ke společnosti a k nekřesťanským náboženstvím. Dokument lze v českém překladu na internetu najít na stránkách Ekumenické rady církví (www.ekumenickarada.cz/wpimages/other/ChartaOecumenica.rtf) a je zajíma­vé, že za katolickou stranu Chartu podepsal kardinál Vlk, tehdy předsedající CCEE.

Z hlediska naplňování této Charty na tom v České republice nejsme nejhůř. Existuje řada společných projektů, například služba duchovních v armádě a ve věznicích je u nás pojata příkladně ekumenicky. Na druhou stranu však jsou stále hluboké rezervy: „Zavazujeme se, že budeme překonávat pocit vlastní soběstačnosti a odstraňovat předsudky, vyhledávat společná setkání, být jeden pro druhého; podporovat ekumenickou otevřenost a spolupráci při křesťanské výchově, teologickou formaci na všech úrovních, jakož i vědecké bádání; že budeme na všech úrovních křesťanského života společně konat tam, kde jsou k tomu dány podmínky a kde tomu nebrání jiné důvody - víra či důležitější cíle." To je program na dlouhé roky, na úrovni církví i měst, regionů, obcí. Reinhard Frieling píše v článku Charta Oecumenica - závazek, nebo doporučení? o recepci dokumentu, o nadšení i zklamání, které přinesl, o nárocích, které na evropské církve klade. Kéž bychom mohli psát více o konkrétních projektech, o tom, jak se daří ducha dokumentu uvádět do praxe. Ekumenismus v deklaracích a teologických rozhovorech je dobrá věc. Ale dokud se nenaučíme více říkat MY KŘESŤANÉ namísto NAŠE CÍRKEV, dokud se nenaučíme podle toho jednat, tak ekumenismus bude pořád zůstávat více na papíře než v realitě.

Další text o ekumenismu, referát Jürgena Dudecka Zkušenosti s ekumenou v Sasku - Ekumenická tradice v Sasku a její důsledky pojednává o blízkém regionu bývalého Východního Německa. Na předchozí článek navazuje právě popisem zmíněných konkrétních ekumenických činů. Berme ho ne jako historický přehled, ale jako inspiraci.

A konečně text Vztah k nekřesťanským náboženstvím Vladimíra Kočandrleho je z oblasti mezináboženských vztahů - na základě textů vybraných křesťanských myslitelů popisuje vztah jednotlivých velkých církevních tradic k východním náboženstvím. Nejsem si jen jist, zda autor neklade křesťanským myslitelům trochu nemístnou otázku, když je hodnotí podle toho, jak daleko je podle nich „možno se vzdálit od absolutního nároku na vlastní pravdu". Zdá se mi totiž, že by těžko mohli zůstat křesťany, kdyby došli k závěru, že pravda všech jiných náboženství je úplně na stejné úrovni jako pravda jejich...

Na závěr pak ještě upozorňuji na dvě vzpomínky na zesnulého Václava Dvořáka, muže mimořádných zásluh v „podzemní" i „veřejné" církvi.