Maria, bojová zástava i projekční plátno

autor: 

Maria, matka Ježíšova, má snad nejrozporuplnější hodnocení mezi všemi velkými osobnostmi křesťanských dějin. Na jednu stranu vynášena doslova do nebes, obdařována tituly jako „Bohorodička" a „Spoluvykupitelka", opřádána zbožnými legendami. Na druhou stranu záměrně opomíjena, považována za pouhou „katolickou modlu", dokonce urážena. Je to možná známka toho, že více než o její vlastní život - o kterém toho mnoho s jistotou nevíme - se křesťané zajímají o Marii jako o cíl svých projekcí nebo jako o jakýsi prapor, který je sám o sobě vcelku prázdný, a jejich ideologie ho tedy může něčím popsat a použít pak jako bojovou zástavu.

Máme v tomto čísle dva články, které se dotýkají obou těchto aspektů Marie. Susan A. Rossová v textu „Maria - bytost lidská, ženská, božská?" se zabývá spíše ideologickou rolí Panny, tentokrát nikoli v kontextu boje mezi konfesemi, ale v kontextu jak feminismu, tak proti-feministického tažení konzervativních teologů. Snaží se najít odlišnou pozici a brát v úvahu roli Marie zejména v lidové zbožnosti; snaží se překročit jak tendenci některých feministických teoložek sundat Marii z piedestalu a učinit z ní „jen" model silné ženy, tak i snahu Říma Matku Páně teologicky povýšit do nebetyčných výšek a přitom v jejím lidství vidět „jen" příklad dokonalého následování a lásky vždy obrácené k druhému, který by měl být vzorem ženství pro všechny ženy.

Druhý mariánský článek, „Panna Maria Lurdská - víra a komerce v mariánském poutním místě" od Suzanne K. Kaufmanové se naopak týká spíše „projektivní" stránky mariánské víry: na příkladu lurdské pouti ukazuje provázanost lidové zbožnosti, církví organizovaného poutnictví a komerce zaměřené na produkci náboženských předmětů a náboženských zážitků. Vyznění je nečekaně smířlivé pro komerci - dokonce i pro ony sádrové figuríny, nad nimiž zapláče srdce každého znalce umění, dokonce i pro cukrové pastilky s obsahem kapky lurdské vody, jež umožňují „přivézt přátelům a příbuzným doma naprosto autentické vzpomínky na pouť, jíž zúčastnit se bylo dopřáno toliko privilegovaným". Neboť, jak soudí autorka, „komerční charakter Lurd nebyl nikdy příznakem povrchnosti nebo zániku autentické spirituality. Materiální stránka poutní praxe slouží i dnes uspokojování náboženských potřeb - a to způsobem, který má co říct moderní společnosti."

Tak či onak to, co by nemělo zapadnout za složitými teologicko-ideologickými spory ani za tovární velkoprodukcí sádrových sošek v modrém plášti, je to málo, co o Marii s jistotou víme: Její „fiat", její „ano" k Bohu a k Ježíšovi. Nikoli krátká odpověď nebeskému poslu s liliovou snítkou v ruce zalitému paprsky Ducha, jak scénu rádi malovali renesanční malíři - to je jen teologické zhuštění, mytologizací zabarvené shrnutí. Ale ono velké „ano", ke kterému se celý život dopracovávala přes pochybnosti, ba nepochopení poslání kazatele Ježíše, přes bolest a osamocení Ježíšovy smrti, přes zmatek a nejistotu prázdného Ježíšova hrobu. Prostá židovská dívka Marjam, která musela až do konce projít cestu utrpení svou vlastní, svého národa, svého ženství i celého lidstva, a která touto cestou prošla s vírou v Hospodina, jenž zachraňuje: To je skutečný důvod, proč o ní my křesťané můžeme mluvit jako o své Hvězdě mořské, která nám ukazuje správný směr, směr Kristův. Bez modlářské pověrčivosti, bez senzacechtivosti obchodníků se zázraky, bez ostnů ideologických polemik. Příběh Marie je pašijový příběh, může být správně chápán jen ve stínu kříže a ústí v jasu Vzkříšení.