V závěru zimního semestru 1997/8 v rámci studia liturgiky prováděli studenti Vyšší sociálně pedagogické a teologické školy Jabok průzkum stavu liturgické reformy katolické církve. Využívali dotazník s otázkami směřujícími k 34 částem eucharistické bohoslužby. Otázky se týkaly vnějších jevů, které lze jednoznačně posloucháním a pozorováním identifikovat. Je třeba upozornit na mnoho nedokonalostí, které dotazník měl, zejména na nemožnost postihnout „kvalitu" liturgie pouze podle vnějších znaků. Rovněž někteří studenti nestihli vyplnit všechny odpovědi. Přesto se zdá, že výsledky o něčem vypovídají. Každý ze studentů obdržel 3 formuláře. Místa pro vyplnění dvou mu byly určeny, zpravidla v Praze. Třetí místo si mohl student zvolit. Obvykle bylo zvoleno místo bydliště, které je u většiny studentů mimopražské. Většina hodnocených bohoslužeb byla nedělních a svátečních.
Vnitřní rozpory v dotaznících byly řešeny individuálními pohovory se zpracovateli. Tam, kde se nepodařilo rozpory vysvětlit, byly dotazníky z dalšího zpracování vyřazeny. Zpravidla se jednalo o studenty, kteří mají s katolickou bohoslužbou malé zkušenosti a obtížně se v ní orientovali. Do vyhodnocení bylo zařazeno 85 dotazníků.
Často není respektován odstavec 28 liturgické konstituce Sacrosanctum concilium:
.. . .každý služebník církve i každý věřící má v rámci své funkce konat jenom to, ale i všechno to, co mu přísluší. . ." Předsedající pronáší části, které mu nepřísluší, ačkoli jsou přítomni služebníci k tomu určení. Vede to k nemístné klerikalizaci bohoslužby a k zastření smyslu reformy. Např. přednášení jednotlivých proseb modlitby věřících nepřísluší předsedajícímu, nýbrž věřícím. V 23 případech přednášel jednotlivé prosby výhradně předsedající. Převládají přímluvy čtené z předloh pochybné kvality. Autoři předloh zaměnili 4 doporučené skupiny přímluv za 4 přímluvy. Tak se stalo, že z významné části liturgie, při které se má uplatnit obecné kněžství shromážděných, se stalo ubohé torzo.
Průzkum zaznamenal případy, kdy velmi aktuální a podnětné přímluvy, v danou chvíli improvizované, měly formální vadu - přednes předsedajícím. Smyslu reformy by více odpovídaly přímluvy třeba ne tak vybroušené, ale přednášené shromážděním. To bylo zaznamenáno pouze v 5 případech - přímluvy byly buď přímo přednášeny, nebo předem sestaveny a přečteny. Jiný příklad porušení subsidiarity se ukázal při zahajování zpěvu Gloria.
Přísluší schole či zpěvákovi (jsou-li přítomni), a je zahajováno předsedajícím. Je smutné, že se tato vada objevila i při liturgiích, kterým předsedal biskup či biskupský vikář.
Průzkum si všímal detailněji ticha při úkonu kajícnosti, ticha po výzvě Modleme se na úvod vstupní modlitby, ticha po homilii a ticha po přijímání. Četnost odpovědí uvádí následující tabulka.
Ticho: Prakticky chybí - Náznakem několik sekund - Delší než 20 sekund
Před úkonem kajícnosti: 23 - 42 - 20
Před vstupní modlitbou: 51 - 26 - 5
Po homilii: 38 - 24 - 19
Po přijímání: 21 - 26 - 37
Kromě toho bylo možno zaškrtnout kolonku ticho na ostatních místech, které Všeobecný úvod k římskému misálu uvažuje: vstupního zpěvu (1 případ), mezizpěvu (2 případy), zpěvu před evangeliem (4 případy), odpovědi v přímluvách (žádný případ), zpěvu při přípravě darů (6 případů) a závěru bohoslužby (1 případ).
Není jistě nutné dodržovat vždy všechna „ticha". Ovšem alarmující je, že pouze velmi málo se vyskytovalo delší ticho, které může mít nějaký smysl. Argument, že je málo času, neobstojí, neboť v těch případech, kdy ticho nebylo žádné, docházelo např. ke zdvojení některých částí (např. vstupní zpěv formou lidové písně a ještě recitace textu). Pouze v jednom (!) případě bylo využito možnosti čistit liturgické nádoby až po skončení bohoslužby, aby tím účastníci nebyli zdržováni.
Ačkoli přijímat chleba užitý při dané slavnosti předpokládá samotná liturgická konstituce (SC 55), jedná se tedy o důležité pravidlo, ve 13 sledovaných případech se přijímalo výhradně ze zásoby. V 17 případech se vyskytl jakýsi kompromis, kdy se částečně přijímá se zásoby, částečně „čerstvý" eucharistický chléb. Je to způsob praktický, dogmaticky nelze mít námitek, ovšem liturgicky je matoucí, a neměl by mít v římskokatolické eucharistické slavnosti místo. (Do tohoto způsobu není zahrnuta situace, kdy se už eucharistického chleba nepředvídaně nedostává a zásoba je logicky užita jako náhrada.)
Pouze ve 14 případech ze sledovaného souboru přijímali všichni zájemci pod obojí. V 18 případech byla možnost přijímat pod obojí nabídnuta pouze některým (zpravidla pomocníkům podávajícím eucharistii). Nevím, zda tento jev lze interpretovat jako první krůček ke všeobecnému přijímání všech, či jako nemístnou klerikalizaci laiků. Co do způsobu přijímání bylo využito v 10 případech pití z kalicha, v 15 případech namáčení, ve zbytku případů kombinace těchto způsobů.
Zcela převládá způsob (74 případů), kdy přijímající přicházejí k podávajícímu. Tento bufetová forma přijímání se vyskytuje i tam, kde je dostatek prostoru, či lze prostor jednoduše přizpůsobit jiné formě, liturgicky vhodnější. Pozitivní a nezanedbatelné je, že ve 37 případech podávali eucharistii pomocníci.
Čtení obstarávají ve velké většině případů příslušní služebníci. Výjimečné případy byly vesměs odůvodněné (např. jáhen nečetl evangelium, neboť vedl souběžnou bohoslužbu pro děti). Zaráží však malá četnost využití úvodu k bohoslužbě slova (pouze 10 případů). Připočteme-li k tomu, že zhruba ve čtvrtině případů homilie buď chyběla, nebo se ani formálně nedotýkala biblických či liturgických textů, je co dohánět.
Převládá užití 2. eucharistické modlitby (40 případů). 3. eucharistická modlitba byla použita v 26 případech, první v jedenácti případech, čtvrtá nebyla užita ani jednou. Zbylé případy buď nebyly identifikovány, nebo bylo užito jiných eucharistických modliteb.
Z velkého množství výsledků jsou komentovány pouze některé. Počítáme s tím, že dotazník bude upraven a znovu použit s cílem získat větší a reprezentativnější množství dat. Již nyní bylo možné vysledovat některé kuriózní situace. Např. v průvodu s dary byl ve třech případech přinášen pouze chléb, zatímco víno se dostalo na oltář jinou cestou. Někde si nedělají velké starosti s respektem k charakteru jednotlivých částí bohoslužby. Ve 4 případech byl např. responsoriální žalm určený svým charakterem ke zpěvu čten, a současně modlitba Otčenáš, vhodná spíše k recitaci, byla zpívána.