Walter Kasper na Slovensku

Dojmy ze sympozia pořádaného Teofórem 4. - 5. 9. 1998 ve Svitu pod Tatrami

Sdružení Teofórum a Ústředí slovenské katolické inteligence pořádalo již 4. sympozium z cyklu „Evropští myslitelé", věnované tentokrát Walteru Kasperovi. Biskup a teolog Walter Kasper se celého programu osobně zúčastnil. Sympozium bylo pro nás, skupinu českých návštěvníků, velkým přínosem. Zakusili jsme mnoho kontrastů, které charakterizují současné Slovensko i katolickou církev. Walter Kasper ve své přednášce „Obraz církve podle Druhého vatikánského koncilu" charakterizoval komuniální model církve, ve kterém jde především o radikálně nový pohled na podstatu církve. Jako nejcennější plod koncilu uvedl snahu laiků převzít za církev odpovědnost. Naproti tomu sebekriticky zažertoval, když biskupskou mitru označil za „zhasínák Ducha svatého". Jako balzám na duši zněla biskupova slova v rámci diskuse, že „v církvi musí být demokracie". Ti biskupové, kteří prohlašují, že církev svoji podstatou není demokratická a ještě si na tom zakládají, nejsou naštěstí jedinými katolickými biskupy. . . Určitou rozpolcenost mezi rolí biskupa a teologa jsme zaznamenali v diskusi o interkomuniu. Biskup Kasper deklaroval veřejně nemožnost interkomunia s protestanty s klasickým zdůvodněním, že je třeba nést bolest rozdělení. Naproti tomu teolog Kasper při soukromém upřesnění připustil, že v řadě případů je takové interkomunio užitečné a přispívá k jednotě církve. Jeho odmítnutí by odporovalo bratrské lásce. O různých aspektech díla W. Kaspera zazněly čtyři přednášky. Členy Teofóra je několik mladších teologů, kteří mohli studovat v Německu či Rakousku. Jejich projev je po obsahové i formální stránce vynikající. Pokud budou moci přednášet na bohosloveckých učilištích, jsou pro Slovensko velkou nadějí. Pavol Mikluščák referoval o Kasperově christologii. Pro mne nejpůsobivější byla pasáž o Ježíšově vztahu k hříšníkům. Již tím, že s nimi zasedá k jednomu stolu, jim zpostředkovává kontakt s Bohem. Karol Moravčík podal celkový přehled teologické orientace W. Kaspera. Asi nejvyzráleji aplikoval Kasperovy pohledy na současnou slovenskou situaci. Poukázal na drama této postmoderní doby - rostoucí propast mezi církví a kulturou. Doložil, že církevní modely zahleděné do minulosti je již dnes nemožné aplikovat. O chápání Boha v konfrontaci s ateismem a nihilismem hovořil Peter Miščík. Upozornil na nutnost radikálně změnit způsob podávání křesťanské zvěsti v dnešním sekularizovaném světě. Pro mnohé je dnes řeč o Bohu zcela nesrozumitelná. Teologie musí počítat s dospělým, svobodným, kriticky smýšlejícím člověkem. Poslední přednáška Juraje Bohynika se týkala dějinného myšlení v teologii W. Kaspera. Poukázal na dějinnou podmíněnost biblického poselství, jeho závislost na jiných náboženstvích. Doložil dějinnou podmíněnost struktury církve. Statické uchopení Boha, církve vede k hledání neexistujících „jistot". Úkolem křesťanství však není dávat jistoty, ale naději. Walter Kasper s úsměvem komentoval téma přednášky jako, jak řekl, své „hříchy mládí". S přednášejícími „evropského střihu" ostře kontrastovali někteří nacionálněji ladění účastníci sympózia. Během večera, na který byla inzerována neformální diskuse, jsme byli svědky „vlasteckého" programu. Nemohu jej příliš hodnotit, neboť jsem brzy opustil sál. Nebyl jsem ovšem první. Předešla mě demokraticky smýšlející slovenská kolegyně. Ostatní z naší české výpravy se vytráceli postupně, nejotrlejší vydrželi až do písně „Kto za pravdu horí". . . Hodinu jsme pak chodili po městě, abychom se odreagovali. Možná jsme opravdu národ Švejků, kterému chybí pravé vlastenectví. Těžko posoudit, kde toto vlastenectví končí a kde začíná provincionalismus a nacionalismus. Sympozia se zúčastnil (nikoli poprvé) i banskobystrický biskup Rudolf Baláž, předseda Slovenské biskupské konference. Působí dojmem čestného člověka, jakéhosi osvíceného monarchy. Spolu s dalšími slovenskými biskupy (bohužel ne všemi) vydal nedávno prohlášení na podporu demokracie na Slovensku. Zřejmě i toto prohlášení pomohlo k volebnímu vítězství dosavadní opozice. Svěřil se, že dříve překládal kněze čistě administrativními prostředky. Dnes to již neudělá bez konzultace s těmi, kterých se to týká. S těmito postoji kontrastuje přístup metropolity, arcibiskupa Jána Sokola, orientovaného na Mečiarovo HZDS. Na konferenci jsem hovořil s mladými bohoslovci, kteří byli vyloučení ze semináře pro své kontakty s Teofórem, s jiným bohoslovcem vyloučeným mj. proto, že se mezi jeho věcmi byly nalezeny Getsemany. . . Hovořil jsem s mladým kaplanem, který navštěvuje akce Teofóra a byl během dvou let již čtyřikrát bezdůvodně přeložen. Naposledy do vesnice, kde žijí samí rodilí Madaři. On sám neumí maďarsky ani slovo. Kněží maďarské národnosti jsou naproti tomu dáváni do slovenských vesnic. Sokol údajně představuje i pro Vatikán vážný problém. Rádi by ho odstranili „povýšením", ovšem těžko se takové místo najde, protože neumí jinak, než slovensky. Jiný kontrast byl mezi velmi kvalitním odborným programem sympózia a programem duchovním. Nabízená „sv. omša vo farskom kostole" spíše připomínala velkolepou folklórní slavnost (1. pátek v měsíci), než setkání křesťanů kolem stolu Kristova slova a stolu eucharistického. Protože jsme se v Tatrách zdrželi ještě jeden den po konferenci (a tím dnem byla neděle), psychicky jsem se připravoval chrám ještě jednou navštívit. Manželka to však odmítla, a tak jsme se účastnili bohoslužby v nedaleko stojícím kostele luterském. Zde se bohoslužba mnohem více dotýkala křesťanské zvěsti, ovšem chyběla večeře Páně. Co mě nejvíce mrzelo na novostavbě katolického kostela, bylo vynaložení obrovského množství peněz na řešení, která nerespektuje základní zásady uspořádání liturgického prostoru dané Všeobecným úvodem k římskému misálu (např. umístění svatostánku, umístění instrumentalistů). Moderní architektura kopíruje pozdně středověké uspořádání liturgického prostoru odpovídající tehdejšímu pojetí církve. Myslím, že chyba není v architektovi, ale v chabém teologickém vzdělání zadavatele. Žádný z českých účastníků nelitoval, že se sympozia zúčastnil. Zdá se, že zájem o Teofórum poroste. Jeden z kolegů shrnul své dojmy takto: „Slyšeli jsme i z jiných úst přesně to, co nás již řadu let učí Jan Konzal a co jsem si myslel, že jsou tak trochu jeho vlastní názory."