zprávy

autor: 

Vybavení kostelů likvidovali faráři

Jako ilustrativní ukázka současné situace "liturgického dědictví" (viz otevřený dopis Z. B. Bouše) převzato z novin Region Bruntál, 23.5.2000.

HEŘMANOVICE, DĚTŘICHOVICE (vr) Památkáři považují likvidaci vybavení kostelů v Heřmanovicích a Dětřichovicích za velmi podezřelou a barbarskou, nicméně církev, která je majitelem ztracených sakrálních předmětů, se necítí poškozena. Biskupství se postavilo za faráře Karla Macků a Petra Chovance, kteří zařízení svých kostelů označili za bezcenné a zčásti je nechali zlikvidovat a zčásti přenechali starožitníkům. Policii se nepodařilo prokázat, že by se faráři dopustili něčeho nezákonného.

Dětřichovický kostel svatého Michala navštívila pracovnice Památkového ústavu Ľubica Mezerová v roce 1993, aby zhodnotila stav vnitřního vybavení a pořídila fotodokumentaci. "Na základě této revize jsem navrhla provedení restaurátorských prací a oprav, které podpořil okresní úřad. Při další návštěvě v roce 1997 jsem zjistila, že v kostele nezbylo nic. Kněz Petr Chovanec nechal zlikvidovat hlavní i boční oltáře, kazatelnu, lavice, mobiliář i varhany. Zachránily se jen dva obrazy, socha a dva andělé, které si včas odvezl farář do sousední farnosti. Když se případ řešil přes biskupství, pan Chovanec se hájil fakturou od zlatohorského překupníka, který mu za všechno zaplatil směšnou částku dva tisíce korun," popisuje podivné okolnosti dětřichovského případu památkářka Ľubica Mezerová.

Zlatohorský překupník obratem vše obratem prodal firmě z Chrudimska, která vybavení kostela demontovala a odvezla. "Zařízení nám prodal podnikatel, který jej legálně odkoupil od farního úřadu. Část věcí bude restaurována a znovu využita a zbytek poslouží při výrobě replik historického nábytku. Každý si myslí, že devastu-jeme kostel nebo že na tom neuvěřitelně zbohatneme. Ani jedno není pravda, spíš zachraňujeme poslední zbytky, které ještě mají nějakou cenu," uvedl v roce 1997 zástupce firmy, který odmítl uvést své jméno i částku, kterou zaplatil překupníkovi.

Podobný přístup k památkám projevil v heřmanovickém kostele kněz Karel Mac-ků. V době, kdy už měl prokazatelně v kapse dekret o svém přeložení do Sedliště, zmizela z kostela sv. Ondřeje část oltáře vysoká tři a půl metru, velký olej na plátně s výjevem ukřižování a deset svícnů. Původní obhajobu faráře, že oltář byl shnilý, a proto ho nechal spálit, vyvrátilo svědectví místního občana, který nafotografoval ná-vštěvu překupníka a fotografie s dalšími důkazy předal policii.

V průběhu vyšetřování překupník dobrovolně vydal policistům torzo oltáře i obraz. "Nepodařilo se nám vyvrátit tvrzení faráře, že vše bylo znehodnocené a bezcen-né. Je sice proti zdravému rozumu zbavovat se památek takovým způsobem, ale majitel, kterým je církev, se necítí být poškozen. Za této situace nemáme své podezření o co opřít, takže není možno zahájit trestní stíhání," vysvětlil velitel albrechtické policie Jiří Písař, podle kterého budou zadržené předměty vráceny církvi.

"Pokud se kněží z neznalosti nebo ze zištných důvodů dopustí takového barbarství, většinou se za ně biskupství postaví, aby pochybení jedince nevrhlo špatné světlo na církev jako celek. S těmito praktikami nesouhlasím, ale vzhledem ke svému postavení duchovního je nemohu kritizovat veřejně," dodal farář, který si z pochopitelných důvodů nepřál zveřejnit své jméno. V žertu dodal, že pokud "spálený" heřmanovický oltář povstal z popela a objevil se u překupníka, měly by to církevní kruhy začít zkoumat jako zázrak.

Nové testy Turínského plátna?

VATIKÁN - Je pravděpodobné, že římskokatolická církev povolí nové testy tzv. turínské roušky, které by měly poodhalit záhadu obestírající jednu z nejzajímavějších křesťanských relikvií. Zažloutlé plátno o rozměrech 4,4 na 1,2 metru, do něhož bylo údajně zahaleno tělo Ježíše Krista po jeho ukřižování a na němž je obtisknuta jeho podoba, bylo zkoumáno již několikrát. (3. strana obálky)

Poslední analýzy, které v roce 1988 provedli britští vědci z Oxfordské univerzity, naznačily, že látka pochází z období mezi léty 1260 až 1390 a že by tedy mohlo jít o středověký falzifikát. Nikdo však nebyl schopen vysvětlit, jak se mohla podoba mu-že s dlouhými vlasy na plátno dostat. Vědci rovněž potvrdili, že tato turínská rouška, která přežila povodně i požáry, nese stopy mužské krve skupiny AB. "Víme, že poslední slovo k této záhadné relikvii musí říci nikoli víra, ale věda," řekl ve Vatikánu arcibiskup Severino Poletto. Toto poslední slovo podle něho ještě zdaleka nebylo řečeno a celá záležitost vyžaduje další důkladné prozkoumání. Arcibiskupovo stanovisko je velkým obratem v uvažování vysokých vatikánských duchovních, protože ještě Polettův předchůdce, kardinál Giovanni Saldarini v roce 1998 vyloučil, že by se rouška ještě někdy mohla dostat do rukou vědcům. Oficiální Vatikán zachovává vůči této památce rezervovaný postoj. Netvrdí, že je autentická, ale zároveň s ní nakládá jako s důležitým předmětem křesťanské víry. Rouška má být letos znovu vystavena veřejnosti v italském Turíně mezi 12. srpnem a 22. říjnem jako součást vatikánských oslav Svatého roku.

Internetová brána ke křesťanství

Na adrese http://www.christnet.cz zahájil provoz nový ctižádostivý internetový projekt. ChristNet by chtěl zpřístupnit veškeré české zdroje o křesťanství a navíc sám být prakticky nepřetržitě obměňovaným a doplňovaným křesťanským médiem. Zatím je těžké posoudit, jak se mu bude dařit, ale zatím se jeví, že jeho zakladatelé věc berou vážně a přistupují k ní profesionálně (až na ty zbytečně dlouhé doby načí-tání stránek u počítačů s pomalým připojením k síti).

Z našeho hlediska je zajímavé, že se jedná o nepřímého potomka internetového časopisu Getsemany, který kromě jména a křesťanského ducha neměl s naším časopisem nic společného. Možná proto bude namístě kvůli vyjasnění možných omylů (a jako reklamu novému projektu) ocitovat vlastní historii Christ-Netu, jak ji jeho zakladatelé vystavili na svých webových stránkách:

"Na jaře 1996 založil David Petrla první český křesťanský internetový magazín (tzv. ezine) Getsemany a první český křesťanský rozcestník ChristNet. Hostování bylo laskavě sponzorsky poskytnuto firmou Clavis CZ. Oba dva projekty spravoval David Petrla ve svém volném čase. Getsemany i ChristNet si rychle vybudovali výborné renomé v okruhu svých návštěvníků. Getsemany přinášely teologické rozbory, svědectví, pohledy na problémy, články o duchovním životě, historii církve, vtipy, poezii atd. Byly naprosto nezávislé, po celou dobu své existence fungovaly bez darů, dotací či reklam.

Na podzim 1997 se David Petrla seznámil s Robertem Němcem, který započal s přípravou vydávání e-zinů Katolík a Evangelista. Katolík měl být zaměřen pastoračně a Evangelista evangelizačně. Spojili své síly a od jara 1998 začal Robert Němec pracovat pro Getsemany. S jeho příchodem se změnila dynamika Getseman. Kromě starých témat začal Robert Němec připravovat rozhovory, reportáže, investigativní žurnalistiku či zpravodajství. Časem se k této dvojici připojil ještě Martin Moštěk, který zajišťoval rychlé pracovní překlady církevních dokumentů a děl světových klasiků.

V roce 1998 vznikla i touto skupinou spravovaná Neoficiální stránka Plenárního sněmu Katolické církve v ČR. Plenární sněm je aktivitou, která má přiblížit církev v naší zemi lidem. Pro tuto stránku byly napsány dosud jediné Často kladené otázky (FAQ) týkající se Plenárního sněmu a stránka vůbec přinášela informace, které nebyly nikde jinde přístupné.

Na podzim 1998 byly Getsemany zaregistrovány u služby Na vrcholu, kde v sekci Náboženství a církve soutěžily o první místo s Esoterikou. V roce 1998 se také začal řešit problém s názvem. Titul Getsemany nese totiž i papírový časopis nakladatelství Síť. Jak se zjistilo, název Getsemany užívají již z dob disentu. Úvahy o změně názvu postupně postoupily k záměru přepracovat celou koncepci Getseman, ChristNetu i Neoficiální stránky Plenárního sněmu do jednoho projektu, který by byl technicky mnohem pokročilejší. Po dlouhé a otevřené diskusi byl přijat pro celý projekt název ChristNet.cz a byla zaregistrována doména stejného jména. Do doby uvedení projektu ChristNet.cz začaly Getsemany užívat název ChristNet-Getsemany a později Magazín Getsemany.

Na jaře 1999 započal Magazín Getsemany s profesionalizací. V souvislosti s válkou v Jugoslávii vytvořil vlastní síť zahraničních zpravodajů (tři v samotné Jugoslávii, jeden přímo v Kosovu, po jednom z Moskvy, Washingtonu a maďarsko-jugoslávských hranic, dva v Itálii a jeden ve Slovinsku), kteří dodávali nejčerstvější tiskové i obrazové zprávy. Magazín Getsemany byl aktualizován až čtyřikrát denně a zaznamenal rekord v návštěvnosti: 775 přístupů za den (dle údajů služby Na vrcholu). Na konci léta změnil David Petrla zaměstnání a začal být naprosto pracovně vytížený. Vzhledem k tomu již nemohl připravovat další aktualizace Magazínu Getsemany, ChristNetu, ani Neoficiální stránky Plenárního sněmu. Odliv návštěvníků byl překvapivě postupný a ne totální.

V říjnu 1999 iniciovaly Getsemany-ChristNet setkání správců křesťanských www serverů. Na tomto setkání bylo dohodnuto, že se ChristNet.cz stane neoficiální "oficiální" bránou (portálem) do českého křesťanského internetu. Podle plánu se měla ještě vytvořit komise nezávislých osobností s vhledem do křesťanství, která měla pravidelně hodnotit jednotlivé křesťanské stránky a servery. Smyslem bylo nabídnout všem kvalitní a pravdivé křesťanské stránky a servery a jasně říct, které jsou skutečně pochybné. K této dohodě, která byla později rozpracovávána na soukromé e-mailové konferenci, se přidali správci všech velkých křesťanských serverů v Čes-ku a jeden i ze Slovenska, kromě správce Oficiální stránky Katolické církve v ČR. Ostatní oficiální katolické servery, jako Abeceda víry na internetu či Misie na internetu, se ale k dohodě připojily. Dohodu podpořily i servery BIBLENET.CZ, Katolík.cz, Evangelická církev a.v. on-line, WebImpulz, Slovo života on-line, Křesťanská stránka atd. Díky BIBLENETu.CZ byl vypracován skript, který umožňuje ratingovaní stránek a serverů v Odkazech ChristNet.cz.

V prosinci 1999 se vedení projektu ChristNet.cz ujal Robert Němec. Jedním z jeho prvních kroků v nové pozici bylo spojení Katolíka (nyní Katolík.cz) a projektu ChristNet.cz do jednoho sdružení. Byla započata úspěšná personální kampaň, které projektu zajistila dostatek spolupracovníků. V lednu 2000 se započalo s výstavbou projektu ChristNet.cz. V únoru 2000 bylo po více než měsíčním průtahu na Ministerstvu vnitra zaregistrováno sdružení ChristNet.cz. 29. února 2000 spatřil ChristNet.cz světlo světa."

Takže, ChristNete, hodně štěstí.

-JaS-