Autor byl a je hybnou silou časopisu od jeho počátků podnes. U příležitosti stého čísla rekapituloval historii Getseman. Pavel Hradilek ostatně sám vymyslel (a proti vůli dnešního šéfredaktora prosadil) i sám název Getsemany. Inspiroval se církevním vtipem, podle něhož stav kanovnický ustanovil sám Kristus, a to v zahradě Getsemanské slovy „Spěte tedy". Název proto nepřipomíná pouze mystickou úzkost Páně, ale především prozaické selhání učedníků. Prorocké nazření v roce 1990, kdy se zdálo, že české křesťanstvo procitá.
Počátky (1990-1992)
První číslo Getseman, jako interního časopisu pražské obce ES („Mlčící církve", římskokatolického podzemního hnutí), vyšlo v adventu 1990 v nákladu 50 výtisků. Hlavním obsahem byly nedělní homilie, které tehdy zpracovávala Jana Stojánková z pozůstalosti ThLic. Miloslava Máši, a které jsem nabídl novému pastoračnímu referentovi pražské arcidiecéze Aleši Opatrnému, který hledal, jaké texty začít zasílat kněžím jako inspiraci v jejich působení. Aleš Opatrný o texty zájem neměl, nicméně když jsme je začali šířit sami formou časopisu, získával pro ně čtenáře. Dílo výrazně podpořil Václav Dvořák, generální vikář českobudějovické diecéze. Rok před revolucí nám ze zahraniční obstaral počítač s tiskárnou (přišlo diplomatickou cestou) a krátce před revolucí i kopírku. Zařízení sloužila zejména pro přípravu studijních materiálů teologických kursů, ale usnadnila i vydávání časopisu. Václav Dvořák také časopis doporučoval kněžím své diecéze, z nichž mnozí jej odebírají dodnes. Homilie M. Máši jsme pak vydali v roce 1996 i knižně ve třech dílech.
K homiliím jsme od začátku přidávali příspěvky ze dvou základních okruhů: Jednak se někteří z nás v euforii porevoluční doby začali angažovat v různých farních, diecézních i celocírkevních aktivitách. Zde vznikaly různé zprávy, ale i podněty biskupské konferenci či jejím grémiím. Když na podněty nebylo reagováno (což bylo devět z deseti případů), zveřejňovali jsme je v Getsemanech. To asi za dva roky ustalo. Sám jsem měl zkušenost s dobrou funkční autoritou biskupů ES a trvalo chvíli, než jsem si uvědomil, že i ten, kdo je dobrý člověk, nebo třeba i dobrý farář, nemusí být automaticky dobrým biskupem schopným převzít širší odpovědnost. Druhým okruhem, kterého jsme si zpočátku všímali, byla problematika Ecclesia silentiae - mlčící církve. Drželi jsme slovo, které autority ES daly kardinálu Ratzingerovi, že se záležitost uchová v tajnosti, a pouze jsme komentovali podněty přišlé zvenčí. Většinu tohoto materiálu jsme později shromáždili v ročence Getseman „Církev v podzemí", která vyšla r. 1995. Je otázka, zda bylo správné počátkem devadesátých let mlčet. Sporné také je, zda by to změnilo situaci.[1]
1993 - 1996
V průběhu prvních let se časopis rozšířil přes hranice pražské obce ES i celé ES a nebylo ho možné nadále množit kopírováním. Tři z nás spolu se Starokatolickou církví založili nakladatelství Síť[2] a Getsemany jsme začali vydávat oficiálně. Jako cíl nakladatelství i časopisu jsme si dali podporu ekumenismu a důraz na eklesiologii. Pražská obec ES začala od té doby vydávat jiný svůj vlastní interní časopis Ratolesti.
Z okruhu několika spolupracovníků vznikla redakce, z těch, kteří věci fandili a byli ochotni poradit, redakční rada. Prvním šéfredaktorem se stal Václav Podskalský[3]. Ačkoli právě došlo k rozdělení federace, Getsemany začal tisknout Gabriel Toth v Bratislavě. Hranice byla v té době pro zboží ještě zcela propustná bez jakýchkoli formalit.
Počet čtenářů stále rostl, až se ustálil na počtu kolem 1000 (maximálně to bylo 1100). Zhruba 35 % čtenářů je v Praze, 30 % jinde v Čechách, 20 % na Moravě a 15 % v zahraničí (zejména na Slovensku). Asi 30 % čtenářů jsou ordinovaní služebníci a služebnice církví. Odhadem 60-70 % čtenářů má vysokoškolské vzdělání.
Veškerá redakční práce, sazba časopisu i jeho distribuce je dílo dobrovolníků, kteří nedostávají žádný honorář. Tato skutečnost spolu s přízní čtenářů způsobila, že časopis dosud přežil bez jakýchkoli dotací, přestože náklady na tisk a poštovné neustále rostou. Když se časopis ocitl ve finanční tísni, pomohli obětaví čtenáři.
Druhým šéfredaktorem byl v letech 1993-1996 Jaroslav Vokoun[4]. Časopisu věnoval velké úsilí a dal mu hodnotný ekumenický obsah. V době jeho vedení časopis neustále zápasil s nedostatkem místa. I když jsme sázeli malými písmenky, dávali stránky navíc, různé přílohy, stále jsme nemohli uplatnit vše, co J. Vokoun připravil. Někdy jsme měli v redakci pro dané číslo 300 % příspěvků.
Propojení počítačů členů redakce provedl všestranný psycholog Jeroným Klimeš. Uskutečnil propojení Prahy s Domažlicemi a později propojení všech s využitím internetu. J. Klimeš také jistou dobu časopis sázel.
1996 - 1999
Třetím šéfredaktorem (1996 - dosud) je Jan Spousta[5]. Během jeho vedení došlo k úzké spolupráci Getseman a Institutu ekumenických studií v Praze. Institut poskytuje Getsemanům určité intelektuální a autorské zázemí. Píší nejen učitelé, ale Getsemany dávají prostor (prakticky v každém čísle) studentům - začínajícím teologům, kteří tak mohou své úspěšné seminární práce přepracovat do podoby článku a nabídnout je většímu počtu čtenářů. Studenti IES se podílejí i na redakční práci a sazbě časopisu.
Od začátku letošního roku mají Getsemany z rozhodnutí redakční rady novou obálku, jejímž autorem je čtenář, náš přední typograf Zdeněk Kočvar.
Distribuci (přípravu pro poštu) provádí již několik let Marie Klimešová, matka dvou malých dětí. Pomáhá jí celá rodina, zejména její babička Marie Rendlová, takže distribuce je dílem čtyř generací. Do některých větších měst se Getsemany posílají hromadně (České Budějovice, Pardubice, Olomouc) a distribuci zajišťují dobrovolní distributoři.
Plány do budoucna
Getsemany zůstanou amatérským ekumenickým časopisem, na jehož tvorbě se budou nezanedbatelnou měrou podílet studenti a učitelé Institutu ekumenických studií.
Budeme pokračovat v homiletických přípravách podle perikopálního cyklu ekumenického lekcionáře, který je užíván z iniciativy kanadské anglikánské církve v Severní Americe, abychom podpořili jeho rozšíření v naší zemi.
Rádi dáváme prostor pokusům o obnovu církví, jako je v současné době iniciativa Kairos. Domníváme se, že je třeba vést dialog mezi církví a společností, mezi církvemi, v církvích i mezi členy a představenými církví. Nedomníváme se, že je správné si nevšímat představitelů církví. Postoj „ať se věnují své církvi a svým svátostem, nepletou se nám do sexu a nechají nás žít" nesdílíme, neboť je to také naše církev a naše svátosti. I v naší zemi se musí představitelé církví naučit vést dialog.
Připravujeme vydání 100 čísel Getseman na CD nosiči. Čtenářský dotazník ukázal, že zájem není zanedbatelný. Redakce rozhodla, že všechna čísla musí projít jazykovou úpravou. Pracuje se na ní, ale nějaký čas to potrvá. Rozsah je asi 3 500 stran.
V r. 2000 připravujeme vstup na internet. Na internetu se již vyskytuje stránka s názvem Getsemany, zřízená soukromou osobou, také náboženského obsahu, ale jiného zaměření. O zřízení naší stránky a její adresy vás budeme včas informovat.
[1] Během počátku devadesátých let se tvořily tzv. Normae, které si všímají pouze malé části mlčící církve - ordinovaných služebníků, a to ještě pouze právní stránky jejich existence. Komplexnější reflexe jsme se od viditelných autorit nedočkali. Celá záležitost jakoby přesahovala jejich obzor. Zjednodušeně řečeno řekli: „Děkujeme za vše, co jste udělali. Teď ale váš experiment končí, jsme zde my s naší potridentskou církví, a do té se vejdete, jen pokud vše opustíte a dáte se do našich služeb. Jistě chápete, že řada věcí není již za normální situace možná." Ordinovaní služebníci ES na to reagovali velmi různě. Někteří se vůbec nepřihlásili a pracují dále, jiní se stáhli, aby nedělali nikomu problémy. Jiní se přihlásili a opět dále reagovali různě. Jedni se nechali podmíněně znovu vysvětit, reordinovat (ženatí do východního obřadu), druzí reordinaci jako odporující svědomí odmítli.
[2] Název Síť vznikl náhodou a z nouze. Dušan Hejbal, starokatolický biskup (v té době zvolený, ale nekonsekrovaný) navrhl název nového nakladatelství s ohledem na jeho ekumenické zaměření Una (jedna - církev). S návrhem jsme všichni souhlasili. Několik dní poté jsem šel po smíchovském nádraží a vidím nápis Una - Unie naturistů Čech a Moravy. A tak z návrhu sešlo. . . Hledali jsme pak v bibli pojem, který má svůj obsah a je používaný i v profánním světě. Těch Getseman, Bethanií, Emauz, Nazaretů apod. už bylo dost. Název Síť s.r.o. kupodivu nebyl ještě obsazený. Internet tehdy ještě u nás nebyl. Síť nejen že je pojem ekumenický (viz J 21, 11), ale představuje perspektivní eklesiologický model: jednotlivé buňky církve jsou schopny v době informačních technologií komunikovat mezi sebou navzájem bez potřeby velkého aparátu úřadů.
[3] Vlastním jménem ThDr. Václav Ventura (*1951), katolický teolog, řeckokatolický kněz, přednáší patristiku na CMTF UP v Olomouci.
[4] Mgr. Jaroslav Vokoun (*1956), evangelický teolog, vikář ČCE působící v Domažlicích, přednáší na TF JU v Českých Budějovicích.
[5] Mgr. Ing. Jan Spousta (*1966), vystudoval matematiku a sociologii, katolík, přednáší sociologii náboženství v Institutu ekumenických studií, mluvčí iniciativy Kairos 98.