Liturgie 39. mezinárodní konference IEF v Rumunsku

Cluj-Napoca 27.7. - 3.8. 2009

Do Rumunska jsem odjížděl s očekáváním poznat blíže pravoslaví v zemi kde je většinovým náboženstvím, v zemi, která s námi sdílí základní civilizační hodnoty (člen NATO a nově i EU). Poznání bylo navíc usnadněno ekumenicky i národnostně vstřícným prostředím Mezinárodního ekumenického sdružení. Z liturgie lze poměrně přesně vyčíst obraz slavícího shromáždění, vytvořit si názor na víru jeho jednotlivých členů. V pravoslaví to platí dvojnásobně, neboť liturgie je zde zcela dominantním projevem života církve.

Mezinárodní konference IEF probíhala v nové univerzitní budově s posluchárnami a jídelnou umístěné na svahu v parkové části města. V blízkosti se nacházel nově postavený dřevěný kostelík. Takových staveb bylo ve městě více - některé univerzitní kliniky i některé studentské koleje měly své kostely. Zmíněný kostelík byl denně naplněn mladšími „domorodci", často rodinami s menšími dětmi, kteří zde slavili večerní modlitbu, někdy liturgii, měli společné večeře, bazar oblečení, přátelské rozhovory jak v kostele, tak na prostranství před ním. Navštívil jsem však i večerní modlitbu níže ve městě, které se účastnili 3 lidé včetně kněze. Velmi pestré byly i liturgie připravené pro nás v rámci konference.

Během společného týdne jsme nějakou liturgii slavili každý den. Nejprve budu charakterizovat liturgie pravoslavné a poté nepravoslavné.

Panychida

Panychidu, vzpomínku na členy IEF, kteří zemřeli v poslední době, jsme slavili v romantickém prostředí kláštera Râmeţ. Klášter se nachází v údolí říčky Geoagiu v pohoří Trascau. Místo mi připomínalo sv. Jana pod Skalou v Českém krasu s tím, že klášter je mnohem rozlehlejší a skála nad ním je hora asi desetkrát vyšší. Vznikl ve 14. stol. na nepřístupném místě. Posledních 9 km vedlo v těsné blízkosti horské říčky, která se musela 22x brodit. Až N. Ceausescu nechal postavit silnici, ale za cenu, že klášter zabral a vytvořil v něm rekreační zařízení. Nyní v klášteře žije a pracuje 95 mnišek a sester. Původní kostelík se vlivem povodní a sesuvů půdy dostal 2m pod úroveň terénu. Dnes je vyzdvižen do původní výše a pod ním se čerpá „svatá voda". Nový, velký kostel dedikovaný sv. Petru a Pavlu, ve kterém jsme panychidu slavili, byl konsekrován v r. 1992, dva a půl roku po popravě komunistického diktátora.

V průběhu relativně krátké slavnosti jsem se příliš neorientoval. Probíhala v rumunštině a texty, které jsme v angličtině dostali, mi panychidu nepřipomínaly. Postrádal jsem žalmy 91 a 51, které jsou její součástí. Teprve po návratu domů jsem porovnáním s českým textem1 zjistil, že se jednalo pouze o závěrečnou část panychidy - vroucí ektenii s předcházejícími tropary (tématickými zpěvy). Zato se však opakovala 3x (přednášena vždy jiným knězem).

Prezidenti jednotlivých regionů četli jména svých zesnulých členů a předsedající je vložili do závěrečné modlitby ektenie. Při zpěvu Věčná paměť, věčná paměť... sloužící kněží (členové rumunského regionu IEF) za pomoci ostatních přítomných zvedali podnos se svícemi vzhůru. Navíc jedna z mnišek přinesla další koš se svící a naznačila zdvíhání až se toho okolí chopilo.

Myslím, že tato modlitba za zemřelé mohla představovat pro protestanty menší problém, ale v IEF je tolerantní prostředí a navíc to ještě nebylo nic proti tomu, co nás mělo ještě potkat...

Euchelaion

Euchelaion, neboli tajina (svátost) žehnání (svěcení) oleje odpovídá západní svátosti pomazání nemocných. Zatímco západní svátost nemocných prošla těžkou krizí (byla chápána jako „poslední pomazání"; slavena vždy individuálně, ačkoli se jedná o svátost, která je svou povahou událostí sociální), ze které se těžko vzpamatovává, Východ uchoval tuto tajinu v čistější podobě. Je na ní sympatický komplexnější přístup ke zdraví. Nejde pouze o uzdravení tělesné (či přijetí nemoci), ale i o uzdravení duše člověka. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že tato východní tajina v sobě obsahuje jak tématiku západní svátosti nemocných, tak svátosti smíření.

Sympatický je i liturgický důraz je položený na (velké) eulogické modlitby, obsahující dobrořečení Hospodinu a prosby za nemocné, více než na vlastní pomazání.

Jiným následováníhodným rysem je společné slavení. Slaví se zpravidla ve středu Velkého (Svatého) týdne, ale i o jiných příležitostech. (Existují krajové rozdíly ve frekvenci slavení i struktuře slavnosti, ovšem to podstatné zůstává v celém pravoslaví stejné.) Sjednocení je vyjádřeno i tím, že klasicky euchelaion slaví 7 kněží spolu s celým shromážděním.

Na konferencích IEF bývá jeden večer věnován bohoslužbě uzdravení, při které se skupiny služebníků modlí za přicházející jednotlivce. Rumuni zařadili na toto místo právě Euchelaion. Ačkoli někteří členové IEF nebyli slavností nadšeni (byla dlouhá, v nočních hodinách, neorientovali se), myslím, že to byla dobrá volba. A to přesto, že kvalitní liturgie byla doprovázena úsměvným folklórem. Ze strany pravoslavných se jednalo o velmi vstřícný krok. Byli jsme „připuštěni" k plné účasti na svátostném slavení. Členové IEF četli biblická čtení, přednášeli prosby v rámci ektenií (vyhrazené diákonům), západní kněz (ve východním liturgickém oblečení) v rámci slavnosti kázal. Velkou výhodou této slavnosti je, že jsme slyšeli (na rozdíl od eucharistické liturgie) plné texty modliteb, které nebyly překryté zpěvy, takže bylo možné se v dlouhém obřadu orientovat (byť ve světle svíce). Zpěvy místních mnišek, přestože jim nebylo rozumět, byly krásné.

Slavnost se uskutečnila v klášteře „Položení ctěného pásu přesvaté Bohorodice" ve Floresti, pod širým nebem, za tmy od 22 hod. Zúčastnilo se několik set místních lidí a 180 členů IEF. Lidé ke slavnosti přinášejí lahve s olejem a pytlíky s moukou (některé otevřené s vloženou svící), které kladou na dlouhý stůl před pódiem, takže bohoslužebný prostor připomíná regály velké samoobsluhy.

Plné texty slavnosti je možné najít na i na českých pravoslavných stránkách.2 Struktura je následující:

- Začátek obvyklý (soubor několika modliteb, kterými začíná libovolná služba)

- Žalmy 143 a 51

- Kánon - tj. sada 9 písní, každá má svůj irmos - předzpěv (uzavřený exapostiliářem, stichary a bohorodičenem)

- Opět začátek obvyklý

- Ektenie

- Příprava oleje (např. mísení s vínem)

- Malá eulogie, mezitím tropary

- Sada 7 dvojic čtení (epištola a evangelium), spojená vždy s malou ektenií a velkou eulogií. Čtení se užívají následující:

Jk 5, 10-16 Pomazání nemocných olejem na uzdravení a odpuštění hříchů

L 10, 25-37 Milosrdný Samařan pomazal rány olejem a vínem

Ř 15, 1-7 Stejné smýšlení a přijetí v Kristu

L 19, 1-11 Zacheus

1 K 12, 13-27 Jedno tělo složené z mnoha údů

Mt 10, 1-8 Poslání Dvanácti - „... nemocné uzdravujte"

2 K 6,16 - 7,1 Očištění od všeliké poskvrny těla i Ducha

Mt 8, 14-23 Uzdravení Petrovy tchýně

2 K 1, 8-11 Kristus vytrhuje ze smrti

Mt 25, 1-13 Moudré panny nakoupily olej

Ga 5, 22-26 Ovoce Ducha

Mt 15, 21-28 Uzdravení dcery kananejské ženy

1 Te 5, 14-23 „ ... ujímejte se nemocných ..."

Mt 9, 9-13 Povolání Matouše, „... lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní ..."

- Osmá eulogie s evangeliářem nad hlavami nemocných

- Mazání olejem na čelo, bradu, obě líce a dlaně z obou stran

Sloužilo celkem 9 kněží. Střídali se při čtení evangelia. Ten, který četl evangelium, přednášel i následující velkou eulogii. Texty eulogií jsou hodnotné, žádné fráze. Obsahují množství biblických obrazů. Nikterak však nesouvisí s předchozími texty. S užší tematizací si pravoslaví hlavu neláme. Předloží množství biblických textů a ještě větší množství biblických obrazů, které se nějakým způsobem váží k vícevrstevnému tématu euchelaiononu. Během eulogie odcházelo 7 kněží mezi lidi. Stáli v postoji oranta obklopeni velkým chumlem lidí, kteří se jich dotýkali. Kdo se nevešel, položil ruku na rameno toho, kdo stál před ním. Tento akt je velmi působivý. Ne nadarmo se slavnost nazývá slovansky „soborovanije", vzájemnost, církevnost.

Poněkud s rozpaky jsem přijímal vlastní pomazání olejem. Snažil jsem se soustředit, hlavou se mi točila témata jako „ke komplexnímu zdraví si sami nepomůžeme, potřebujeme druhé, potřebujeme církev"; byl jsem Hospodinu vděčný, že ekumena přece jen krůček za krůčkem postupuje. Musel jsem odpovídat dotazy týkající se obřadu, ale nějak mne to nerozptýlilo. Ač jsem věděl, že mazání se provádí velmi rychle a říkal jsem to i druhým, aby stačili otočit dlaně, to, co jsem zažil, bylo drsné. Kněz stačil pomazat štětcem osm míst na těle snad za 2 sekundy a ještě se přitom s někým bavil... Přes tento zážitek hodnotím euchelaion jako nejlepší slavnost konference.

Orthodoxní liturgie

(Eucharistická) liturgie sv. Jana Zlatoústého byla slavena v neděli dopoledne v katedrále. Možná jsem měl velká očekávání, ale byl jsem zklamán. Tak klerikální podobu liturgie sv. Jana Zlatoústého jsem ještě nezažil. Lidé jsou zcela pasívní. Po tisících přicházejí do chrámu, políbí ikonu, před kostelem zapálí svíci a jdou domů. Během dvou a půl hodiny se fronta před ikonou nevyčerpala... Přesto mnoho lidí na liturgii zůstává. Velký chrám byl zaplněn. Vlevo ženy, vpravo muži (pokud budeme posuzovat strany ikonograficky, pak je to právě obráceně...). Všiml jsem si toho po chvíli, kdy jsem se dopracoval do blízkosti ikonostasu. Říkal jsem si to je divné, že sem chodí samé ženské...

Veškeré zpěvy jsou svěřeny sboru, který je vzadu na chóru. Tím, že z modliteb je slyšet pouze závěrečná ekfoneze, na kterou sbor odpovídá aklamací, zatímco se kněz modlí další modlitbu, je liturgie nepřehledná, jednotvárná. Všiml jsem si, že i žena rumunského pravoslavného duchovního ukazovala v anglické předloze chybně místo, kde se liturgie právě nalézá. (A nebyl to problém jazyka, anglicky uměla velmi dobře.) I části, které přinášejí nějaký pohyb, jako je malý a velký vchod, byly velmi redukovány. Během krátké doby služebníci vyšli z ikonostasu a zase vešli, aniž si toho většina lidí z IEF všimla. Mnoho členů IEF liturgii vzdalo a seděli venku v parku. Sám jsem se šel během kázání napít, protože jsem nemohl ve velkém vedru tak dlouho vydržet a nechtěl jsem pohoršovat pitím v chrámu. Nejenže nemám východního ducha, ale nemám ani východní tělo...

Přijímaly desítky, možná stovky lidí, odhadem asi 10 % lidí v kostele. Pozváni k přijímání jsme nebyli a tím, že jsme ráno dostali snídani, bychom ani přijímat nemohli. (Přijímající musí od půlnoci dodržet přísný půst od jídla i pití.) Po liturgii jsme byli pozváni na oběd do luxusního hotelu. Všeho bylo nadbytek, zejména alkoholických nápojů. Pravoslaví se dovede postit, ale také nepostit. Jako aperitiv nalévali číšníci deci! slivovice. Poté výborné víno v neomezeném množství. Seděli jsme u stolu mj. s jedním polským knězem, který této nabídky náležitě využil a začal cosi vykřikovat. Museli jsme veškerý alkohol uklidit z jeho dosahu. Na to, aby si pro něj došel, už neměl sil...

Anglikánská liturgie

Neorthodoxní liturgie se v Rumunsku nepovedly. Z nich nejlépe připravená (britským regionem) byla anglikánská liturgie. Byla slavena v angličtině a i jinojazyčné mutace sešitů obsahovaly odpovědi a společně recitované části anglicky, aby se celé shromáždění mohlo účastnit. (To by mělo být pravidlem, avšak v jiných liturgiích tomu tak nebylo.) Dobře vybrané byly texty i zpěvy. Liturgii jsme slavili v hlavním sále, který umožňoval uspořádat prostor podle potřeby. Toho bohužel nebylo využito, takže zůstalo uspořádání posluchárny. Jako provizórium působilo použití běžného nádobí z kuchyně, nebyl k disposici ani kalich, ale jakási miska. Kontrastovalo to se slavnostní skladbou liturgie, která měla zařazeno snad maximální možné množství skladebných prvků. Kázání vycházelo z jiného textu, než se četl v liturgii (tento nešvar, jak se ukázalo, nás provázel celý týden).

Neobvyklé bylo umístění chleba a vína od začátku na stole Páně - přinášení darů se redukovalo na přinesení vody. Lámání chleba se dělo pro všechny, ovšem služebníci přijímali jako první...

Připomněl jsem si slova svého učitele: „Nejhorších výsledků dosáhneme, když svěříme anglikánskou liturgii Angličanům, luterskou Němcům a římskokatolickou Římanům..."

Reformovaná liturgie

Předesílám, že to bylo to nejhorší, co jsem dosud v IEF zažil. Nedbale připravená předloha obsahovala pouze pořadí jednotlivých částí, nikoli jejich úplný obsah, chyběly jak zpěvy, tak biblická čtení. Ti kteří liturgii připravovali (reformovaní faráři maďarského a rumunského regionu) zřejmě oxeroxovali pár stránek agendy a nechali ji přeložit do několika jazyků. Nepodařilo se mi zjistit, o jakou agendu se jednalo, procházel jsem c. k. Agendy z r. 1869 a 1881, ale o ty se nejednalo. Zřejmě šlo o mladší tvar.

Jednalo se o mechanicky složené dvě bohoslužby - kázání a večeře Páně, takže jsme absolvovali dvě série čtení - jednu před kázáním a druhou k večeři Páně; rovněž obsažná pokání byla dvě: v úvodu a těsně před přijímáním.

Vzhledem k tomu, že improvizované části liturgie se přednášely většinou v maďarštině, nemohu, ani přibližně, posoudit jejich obsah. V předloze chyběl jakýkoli náznak epikléze i anamnéze, prvků, které křesťanskou liturgii konstitují. Předsedající při následných rozhovorech nejprve netušil v čem je problém, pak přišel druhý den s tím, že to bylo součástí improvizovaných modliteb, kterým jsme nerozuměli.

Místní reformovaný kostel, ve kterém se liturgie slavila, byl pěkný, tři lodi směřovaly ze tří stran ke stolu Páně. Stůl Páně byl přístupný ze všech čtyř stran. Je paradoxní, že to, co je na kalvínském prostoru hodnotné, nebylo využito: Účastníci si většinou sedli do prostřední lodi, ačkoli pokud by obsadili přední lavice všech lodí, by byli blíže sobě i stolu Páně.

Na poměrně malý stůl Páně byla postavena jakási jeskyně vytvořená ze svařených ocelových profilů potažených krajkovým ubrusem. Zde byly schovány „živly" chléb a víno. V rámci instituce byly ukázány a opět schovány do jeskyně...

Podávání přijímání patřilo k nejchaotičtějším částem liturgie - seskupení kolem stolu Páně nebylo využito, podávající zmateně pobíhali z místa na místo a přijímající vytvářeli fronty. Z mnoha důvodů jsem měl problém při této bohoslužbě přijímat. Nakonec jsem přijímal s vírou, že Duch je ten, který je dárce plodů eucharistie, nikoli lidské nepovedené obřady, i se zkušeností mnoha jiných reformovaných liturgií, které vyjadřovaly stejnou víru, jako je má vlastní. Z této liturgie jsem odcházel s rozpaky, co jsme vlastně slavili.

Římskokatolická liturgie

Liturgie byla nedbale připravená. Sešity pro tuto liturgii měly řadu nedokonalostí, které znesnadňovaly či přímo bránily aktivní účasti shromáždění. Často nebylo uvedeno, co se zpívá (ani slova zpěvů, ani odkaz na zpěvník) - výsledkem bylo, že skoro nikdo nezpíval. Dialogy nebyly uvedeny v jazyku, ve kterém byly pronášeny. Výsledkem bylo, že málokdo odpovídal.

Byla porušována liturgická subsidiarita. Např. 1. čtení četl jeden z koncelebrujících kněží, ačkoli bylo k disposici množství jiných čtenářů, nebo verš před evangeliem přednášel předsedající, ačkoli byla řada jiných možností.

Recitace responsoriálního žalmu a alelujového verše, částí, které jsou primárně určeny ke zpěvu, působila jako narychlo připravené provizórium.

Před lámáním chleba byl přinesen eucharistický chléb ze zásoby - to je rozporu s liturgickými předpisy, navíc je takováto praxe ekumenicky nekorektní.

Přijímalo se pod jednou způsobou, ačkoli se jednalo o slavnostní liturgii. Tuto ekumenicky nekorektní praxi jsme zažili v IEF poprvé.

Přes tyto a další nedostatky (předsedajícímu zasíláme celou stránku připomínek) se jednalo o pokoncilní liturgii. Důležité bylo, že protestanti nebyli odmítnuti od komunia, jako se stalo v IEF již dvakrát, na konferencích v Polsku a Maďarsku.

Po konferenci mi zůstalo více otázek, než před ní. Mohu si dovolit na takové liturgie někoho pozvat? Neodradí jej to od ekumeny? Směřuje IEF ještě vůbec někam? V IEF zůstaly velmi dobré osobní vztahy. To je ale velmi málo, chybí-li cíl.

1 http://www.pravoslavi.cz/download/bohosluzby/panychpl.pdf

2 http://www.pravoslavi.cz/download/bohosluzby/soborovanije-w.pdf