Staré nohy

autor: 

Stěžoval si mně starý člověk: když jsem byl žáčkem, stával jsem za trest před celou třídou. Teď musím stát skoro hodinu kvůli liturgickým předpisům. Zazní zvonek u sakristie, vypluje pan farář, povstaneme a zpíváme 2-3 sloky písně. A stojíme pak dál a dál... Děkoval mi, že chodím k oltáři, až se dozpívá úvodní píseň. A že vyzývám lidi, co mají berličky, aby klidně seděli a nestyděli se proto. Mnozí jdou do kostela z daleka nebo už posloužili svému dobytku a jsou unaveni. Starým lidem se všude nabízí židle, jen naši liturgici jsou neoblomní. Nemyslím si, že při Poslední Večeři apoštolové stáli, i když bychom to dnes pochopili. Vždyť se našich bohoslužeb účastní většinou důchodci vysokého věku... Stát u hostiny je prazvláštní. Nebo je to audience?