Jan Rybář

Sacer = latinsky: posvátný, ale také kletý... Rád bych viděl seznam kněží, které dala Praha církvi ve 20. století. Roku 1947 se ptal papež pražských bohoslovců při audienci, kde se narodili. Když téměř každý druhý řekl, že v Praze, papež se podivil: „So eine liberale Stadt?

Ježíš inkognito mezi chátrou (evangelium 1. neděle v mezidobí)

Biskup bez kolárku mezi homosexuály a rozvedenými (Mons. Gaillot)

Prezident v pivovarské hospodě (Havel v Trutnově)

Arcibiskup ve svetru v pivnici (kdy?, kde?)

V lednu se modlíme za jednotu křesťanů. Před 2. vatikánským koncilem se to jmenovalo „unionismus", tj. římskokatolická církev je jedinou cestou ke spáse. Všichni ostatní žijí v bludu, mají odložit své falešné mylné náboženství a podrobit se papeži. Koncil však nastolil „ekumenismus".

Nevím, zda v životopisu blahoslaveného Moraváka Otce Trčky se píše o jeho smrti pravda, že totiž jeho posledním přáním bylo, aby mu u lůžka kokrhal Jano Dieška. Trčka se cítil jako doma na dvorku rodné chalupy a přitom umřel. Ani nás nenapadne, že se tato „idyla" odehrávala v nejtěžší věznici Slovenska.

Okolo úmrtí emeritního arcibiskupa Otčenáška vyšlo několik článků i oslavných řečí. On se ale nestal biskupem proto, aby ho zavřeli, ale aby konal: biřmoval a světil kněze. On nežil jako biskup jen po roce 1989. V té době byl už 40 let biskupem, byť režimem neuznávaným a pronásledovaným. Ani v knize jeho životopisu není zmínka o tom, že v té těžké době tajně uděloval svátosti, a to samozřejmě s rizikem dalších možných postihů. Už jsme jen dva žijící, kteří mu můžeme děkovat za splnění našeho životního cíle, za dar kněžství.

Stěžoval si mně starý člověk: když jsem byl žáčkem, stával jsem za trest před celou třídou. Teď musím stát skoro hodinu kvůli liturgickým předpisům. Zazní zvonek u sakristie, vypluje pan farář, povstaneme a zpíváme 2-3 sloky písně. A stojíme pak dál a dál... Děkoval mi, že chodím k oltáři, až se dozpívá úvodní píseň. A že vyzývám lidi, co mají berličky, aby klidně seděli a nestyděli se proto. Mnozí jdou do kostela z daleka nebo už posloužili svému dobytku a jsou unaveni. Starým lidem se všude nabízí židle, jen naši liturgici jsou neoblomní.