V Česku je mnoho lidí, kteří jsou rádi, že byl pražským arcibiskupem jmenován právě Dominik Jaroslav Duka, a nevidím důvod, proč s nimi nesouhlasit.
Proces volby byl poměrně zdlouhavý a probíhající ve skrytu, bylo tedy možné jen sbírat střípky informací a domýšlet peripetie. Zdá se, že terno (pořadí kandidátů, které sestavuje nuncius a které posílá Kongregaci pro biskupy) bylo stanoveno takto: 1. Duka, 2. Graubner, 3. Baxant.
Vše dále nasvědčuje tomu, že koncem léta 2009 bylo rozhodnuto pro Graubnera, protože kongregace nechala kandidáty posoudit expertovi kardinálu Meisnerovi, který Duku přeskočil. Ve hře mohly být obtížné vztahy mezi Meisnerem a kardinálem Vlkem, který naopak kandidaturu Duky podporoval.
Když zpráva „prosákla" do Čech, vyvolala horečné aktivity. Rozhodnutí se podařilo změnit a ve hře zůstali zbylí dva v pořadí: Duka a Baxant. O ostatních jménech se podle všeho neuvažovalo - to byly pouhé mediální bubliny. Kusé informace o tom, co se dělo dále v pozadí volby až do konečného rozhodnutí, jako by potvrzovaly to, co víme o církevních představitelích, církvi i sobě samých: to světlé se vždy a všude na této zemi mísí s tím temnějším.
Myslím, že výběr Dominika Duky byl ze třech kandidátů zdaleka nejšťastnější. Mezi jeho přednosti patří:
1. Čistá minulost. Dukův otec byl za první republiky armádním důstojníkem, který jako příslušník protektorátního vojska s celou svojí jednotkou dezertoval do Anglie a bojoval na straně spojenců. Odměnou mu byl komunistický žalář. Syn se také nikdy neohnul před bolševikem a také byl vězněn (např. spolu s Václavem Havlem). To mu dává pevnější pozici před kolegy z biskupské konference, kteří kolaborovali.
2. Teologické vzdělání. Zkušenost odborné i pedagogické teologické práce. To vše je využitelné např. pro stále nedokončenou obnovu pražské Katolické teologické fakulty.
3. Manažerské schopnosti. Uplatní se zejména při výběru klíčových spolupracovníků ve vedení arcidiecéze.
Jsou i oblasti, ve kterých bude dobré Jaroslava Duku více sledovat, eventuálně mu nabízet korektiv. Nejasnosti vyvolávají jeho dosavadní nevýrazné aktivity v oblasti ekumenismu a ne zcela jasné jsou i vztahy k některým spolupracovníkům, u nichž byla odhalena kolaborace s StB. Přátelství se současným prezidentem republiky může být jak kladem, tak ale i zátěží.
Uplatnění svých předností a podporu v ostatních oblastech bude nový pražský arcibiskup potřebovat, protože jeho úkoly nebudou malé. Dořešení majetkových poměrů církve nebo statut pražské katedrály budou mezi nimi patřit k těm jednodušším. V pastorační oblasti očekávají kněží pražské arcidiecéze změnu oproti tandemu Vlk-Slavík. Důležité bude také, jak dokáže nový arcibiskup reprezentovat církev a křesťanství vůči skeptické a převážně ateistické české společnosti, zda dokáže do médií více prosadit Krista a méně téma majetkových nároků.
Přejme novému arcibiskupovi vše dobré.