Dovolím si výjimečně začít tématem pouhé zprávy na obálce. Souvisí však s některými myšlenkami, které zde připomínáme dlouhodobě, a proto považuji za nutné na ni upozornit a zaujmout stanovisko.
V dějinách některých méně konvenčních náboženských společností zejména ve Spojených státech se často opakuje jedno vývojové schéma: Nejprve do krve hájí nějakou myšlenku, například zákaz očkování, datum konce světa nebo dovolenost mnohoženství. Bojují proti hříšnému světu, který pod vlivem Ďábla jejich skvělou ideu neuznává, mají své mučedníky, trestají a vylučují vlastní členy, kteří o oné myšlence pochybují. Pak pod hrozbou soudního procesu nebo někdy dokonce i na základě nahlédnutí, že myšlenka se stává už zhola neúnosnou, svůj názor změní. Dosavadní dogma je zapomenuto, knihy přepsány a najde se jiná velká myšlenka, která pravověrné jasně oddělí od hříšného zbytku světa. Jen členové vyloučení za odpor proti nyní zavrženému starému učení nejsou vzati na milost: jejich hlavním hříchem nebyl totiž odpor proti pochybné myšlence, ale neposlušnost církvi, a to se neodpouští. Jehovisté tomuto procesu říkají „nové světlo": jejich vedení prý dostane nové světlo, čímž dospěje k ještě lepšímu výkladu bible a zároveň znovu dokáže, že je ve stálém spojení se samotným Dárcem pravdy.
Zdá se, že nyní dostal nové světlo i papež. Dříve Vatikán šmahem démonizoval užívání kondomů - dospělo to až tak daleko, že tyto drobné pomůcky prý někteří výrobci opatřovali portrétem římského velekněze. Nyní Benedikt XVI. v rozhovoru připustil, že za určitých okolností mohou být kondomy menším zlem, aby se předešlo šíření infekce. Konečně. Cítíme sice odér náboženského Divokého západu, ale tak jako v případě jehovistů a jejich očkování je i zde třeba nové světlo rozhodně přivítat, protože může ušetřit lidské životy. A snad usnadní i normální věcnou debatu o některých důležitých mravních otázkách kolem sexuality, která je zhola nemožná v situaci, kdy jedna strana kondom nekriticky zatracuje a druhá nekriticky vynáší do nebe jako údajný všelék na nemoci světa. Přejme si tedy mnoho dalšího nového světla z Říma.
A co najedete v tomto 222. čísle Getseman? Předně upozorňuji na úvahu Jiřího G. Kohla o tom, co všechno může znamenat „věřící". Slůvko „věřící" se používá snadno a jako by všichni věděli, co znamená - ale jaká šířka filozofických, teologických i sociologických možností se v něm skrývá!
Dále mimo jiné přinášíme úryvek z prvních kapitol nové knihy našeho předsedy redakční rady, biskupa Jana Konzala. Líčí v něm počátky své pastýřské cesty. Kniha Duch a nevěsta je velice zajímavá, z mého hlediska by ovšem k jejímu titulu bylo potřeba ještě přidat slova „a spory o uznání biskupského úřadu". Janova duchovní nevěsta církev se mu totiž odvděčila dlouholetými tahanicemi o to, zda jeho svěcení platí a k jaké službě opravňuje. Bohužel se to projevuje i v knize: ačkoli Jan není klerikál, velkou část místa v knize zaujímají tahanice kleriků kolem kanonického práva...