3. Nedělní bohoslužba
Církve mající původ v kalvínské reformaci musí při obnově svých liturgií řešit nelehký problém. Dosavadní forma jejich liturgie je natolik vzdálená pramenům prvního křesťanského tisíciletí, které jsou dnes v celé ekuméně normativní, že je velmi obtížné ji opravit. Navíc každá změna liturgie se dotýká naší víry, vnímání Boha, celého našeho nitra a je třeba postupovat velice obezřele. Liturgie má lidi sjednocovat, ne rozdělovat. Mnohé církve to vyřešili tak, že ve svých agendách mají dva způsoby slavení – jeden upravený podle současného poznání pramenů, podle již proběhlého vývoje v sesterských církvích. Druhý je ponechán dosavadní způsob s tím, že je např. převeden do současného jazyka a jsou odstraněny největší nedostatky. Předpokládá se, že první způsob nakonec převáží. Presbyteriánská církev USA to odvážně vyřešila tak, že vytvořila zcela nový řád slavení, ve které ale umožňuje, v některých případech, zachovat stávající zvyklosti. Kalvínská specifika, jako např. kvalitní zpěv celého shromáždění ve stoje, důraz na kázání, možnost osobního se přihlášení ke Kristu, možnost vyznat víru helvétskou konfesí, zůstala zachována.
Řád nedělní liturgie se vyznačuje svobodným přístupem jak k celkovému uspořádání tak i velkou variabilitou nabízených dílčích prvků. Standardní formou je liturgie obsahující večeři Páně, je ale možné některé neděle ji i vynechat. Bohoslužba má dnes již na Západě obvyklou makrostrukturu: Bloku slova a bloku eucharistie předchází kratší úvodní obřady a liturgie končí kratšími závěrečnými obřady. Pokud je třeba zařadit další blok (např. křest), tak je umístěn mezi bloky slova a eucharistie.
Struktura nedělní liturgie
Úvod shromáždění
Dialogické pozvání k bohoslužbě
Denní (úvodní) modlitba
Hymnus chvály, žalm či spirituál
Vyznání a zvěstování odpuštění
Pozdrav pokoje
Kantikum, žalm, hymnus či spirituál
Blok slova
Prosba o osvícení
První (SZ) čtení
Žalm
Druhé (NZ) čtení
Antifona, hymnus, žalm, kantikum nebo spirituál
Evangelium
Kázání
Pozvání k osobnímu přihlášení se ke Kristu
Hymnus, kantikum, žalm či spirituál
Vyznání víry
(možnost vložení bloku křtu, svatby, ordinace atd.)
Modlitba věřících
(možnost pozdravení pokoje)
Blok eucharistie
Obětování
Pozvání k Pánovu stolu
Velké díkůčinění (eucharistická modlitba)
Modlitba Páně
Lámání chleba
Přijímání
Závěr
Hymnus, spirituál, kantikum či žalm
Poslání a požehnání
Aktéři liturgie
Hlavním aktérem každé liturgie je Kristus, mám na mysli lidské aktéry. Je to především celé shromáždění spolu s předsedajícím. Českého kalvína asi překvapí množství dialogů, které liturgicky modelují dialog Hospodina s jeho lidem. Jsou zapojeny i další služby: starší a diakoni přednáší přímluvy, podílejí se na distribuci eucharistického chleba a vína přijímajícím. Sbor podporuje zpěv shromáždění. Všichni tito služebníci mohou na začátku liturgie přicházet a na konci odcházet průvodem. Sbor má své místo, na které celé shromáždění vidí. Praxe, kdy sbor přichází při každém účinkování z lavic na pódium a potom zpět není obvyklá.
Některé prvky liturgie
Ticho
Na několika místech liturgie je vhodné zachovat chvíli ticha. Je to např. po výzvě Modleme se před předsednickou modlitbou dne; v rámci aktu pokání (který je zařazen až po denní modlitbě a zpěvu hymnu); před modlitbou na začátku bloku slova, po každém biblickém čtení, po kázání.
Akt pokání
V klasické kalvínské liturgii tvoří pokání významnou část slavení večeře Páně. Zde je společné vyznání a zvěstování odpuštění možné zařadit buď do úvodní části („pozvání k bohoslužbě“) nebo po přímluvách na rozhraní bloku slova a eucharistie. Je zmíněno, že má být pouze na jednom z těchto míst.
Pozdravení pokoje
Je zařazeno jednou během liturgie a může být na třech místech: po aktu pokání v rámci úvodu, po aktu pokání následujícího po přímluvách či po modlitbě Páně před lámáním chleba.
Přímluvy
Přímluvy jsou vsazeny buď mezi blok slova eucharistie, nebo v rámci eucharistické modlitby po epiklesi, před závěrečnou doxologii. Mají obsahovat prosby za všeobecnou církev, za národy světa a náš národ, za jeho autority, za místní sbor, za osoby v těžkých situacích, za ty, kteří mají speciální potřeby.
Instituce
Instituce (slova ustanovení) je integrální součástí eucharistické modlitby. Je však umožněno ji předřadit i v rámci pozvání k večeři Páně nebo dodat v rámci lámání chleba. Pak není součástí eucharistické modlitby. Komu se to zdá divné, ať se podívá na anaforu Addaie a Mariho, kde rovněž instituce schází.
Příprava darů
Chléb a víno je při přípravě darů na stůl Páně přinášeno, nebo může být již na místě a pouze odkryto.
Přijímání
Po nalámání chleba přijímá nejprve předsedající a spolusloužící a potom se eucharistický chléb a víno podává ostatním. Tento způsob považuji za nejslabší část liturgie. Přednostní přijímání předsedajícím je těžko teologicky zdůvodnitelné.