Nejdříve dvě brožury z edice Quaestiones quodlibetales brněnského nakladatelství CDK.
Martin Jabůrek prací Eschatologický existencialismus Nikolaje Berďajeva (22. svazek edice) předkládá první českou knižní monografii věnovanou ruskému mysliteli. Součástí práce je i poměrně podrobná Berďajevova biografie, zařazená jako první kapitola. Klíčová část práce rozebírá jedno z Berďajevových hlavních témat, svobodu. Zajímavá je například kritika marxismu (kapitola Svoboda a revoluce) nebo Berďajevovo tragické pojetí života a dějin, vrcholící proroctvím o nástupu nového středověku (Svoboda a tvorba).
Nostalgie v dějinách (24. svazek edice, ed. Jiří Hanuš) je výstup kolokvia skupiny historiků na téma nostalgie. Většina nostalgií v knize popisovaných kotví v minulosti celkem nedávné a týká se věcí světských, například nostalgie po „opravdových“ hořických trubičkách. Škoda, že nepřišel nějaký církevní historik s tématem „křesťanství jako nostalgické náboženství“: od kultovního commemoratio Christi po pokusy o návrat k prvotní církvi by se nabízela řada témat k uvažování. Knížka přesto je pro nás důležitá už proto, že nostalgii ukazuje zdaleka ne jen ve špatném světle: mít pevné kořeny v minulosti vždy znamená cítit i trochu nostalgie. Pokud se minulostí člověk nenechá pohltit, je to stejně správné a přirozené jako občasná vzpomínka na zemřelé blízké.
Další knížky ze stejného nakladatelství:
Pojetí svobody v dějinách a současnosti filosofie (ed. Tomáš Nejeschleba) jednak stejně jako již uvedená Jabůrkova kniha ukazuje pojetí svobody u různých významných myslitelů včetně řady křesťanských teologů. A navíc jsou zde i příspěvky k otevřeným otázkám, například stať Heinricha Becka „Neurobiologie a ontologie svobody“, v níž polemizuje s biologickým determinismem, který by chtěl veškeré rozhodování a svobodu redukovat na autonomní chemické procesy v mozku, a tím popřít existenci skutečné svobody.
Kniha O smrti a pohřbívání Olgy Nešporové je vynikající a rozsáhlou sociologickou studií toho, jak se v Evropě a zejména v Česku vypořádáváme se svou smrtelností. Záběr je skutečně široký, dozvíte se mnoho věcí od představ o posmrtném životě přes statistiky krematorií až po rozbor pomníčků obětem dopravních nehod u našich silnic. Pokud vím, je to navíc první takováto monografie a nabízí řadu zajímavých postřehů nejen o pohřebnictví a truchlení, ale o celé společnosti.
Sborník Sensorium Dei: Člověk – prostor – transcendence (ed. Jiří Hanuš, Karel Rechlík a Jan Vybíral) je o tom, jak člověk vnímá transcendentno v prostoru. Teoretické rozbory i zcela osobní zkušenosti zážitků autorů na neobvyklých místech. „Sensorium Dei“ je podle předmluvy Newtonův pojem a znamenal prostor jako „nástroj, jímž Bůh vnímá svět“. Zde je pojem otočen naruby a zkoumá se, jak v prostoru a skrze něj člověk zakouší Boha. Autoři dobře vědí, že prostor – skutečný či virtuální, exotický či všední – neprostředkuje transcendentno sám o sobě, ale jen s aktivní účastí člověka.
A konečně kniha Karmelitánského nakladatelství v Kostelním Vydří: Bůh a peníze: Dialog mnicha s manažerem, jejímiž autory jsou manažer Jochen Zeitz a mnich Anselm Grün, sice nemá moc zdařilou obálku, ale obsah není nezajímavý. Nejde jen o fundamentální témata Boha a peněz či o konkurenci těchto dvou božských principů, ale především o řadu konkrétních a palčivých otázek provozu moderní tržní společnosti. Oba pánové disponují rozsáhlou zkušeností a poučeně citují autority mnoha vědeckých oborů. Myslím, že knihu lze doporučit nejen pro manažery, ale i pro mnichy.