Před deseti lety zemřel biskup skryté církve Bedřich Provazník (31. 5. 1936 – 4. 2. 2007). Patřil původně do okruhu biskupa Felixe Marii Davídka. Na kněze byl vysvěcen v r. 1968 v Brně, na biskupa konsekrován ve svých 33 letech v r. 1969 Eugenem Kočišem. Stalo se tak poté, co řeckokatolická církev mohla opět veřejně působit (od r. 1968) a péči o tajně svěcené ženaté služebníky dostal na starost právě Bedřich Provazník. Na „Kobeřickém synodu“ svolaném F. M. Davídkem na Vánoce v r. 1970, se Bedřich Provazník dostal vůči Davídkovi do opozice. Odmítal možnost světit ženy do kněžské služby, navrhovanou Davídkem. Davídek ale svěcení žen, i díky korespondenčním hlasům, prosadil. Provazník byl díky tomu, spolu se dvěma dalšími biskupy (Josefem Dvořákem a Jiřím Pojerem) Davídkem suspendován. Trojice biskupů se však obrátila na biskupa, skrze kterého skrytá církev získala biskupské svěcení – jezuitu Petra Dubovského, a ten z nich suspenzi sňal. Z této trojice zejména Provazník pokračoval v činnosti, již nezávisle na Davídkovi. Brzy konsekroval dva biskupy – Fridolína Zahradníka z Rychnova nad Kněžnou a Jána Krajňáka z Košic.
Bedřicha Provazníka jsem poznal až během 80. let v době, kdy byl Fridolín Zahradník vězněn (1983–1988). Doprovázel jsem Jana Konzala na pastoračních cestách po území Československa. V Brně mne seznámil s Provazníkem pro případ, kdyby byl sám zatčen, abychom věděli o biskupovi, na kterého bychom se v případě potřeby mohli obrátit. Minimálně jednou ročně jsme jej navštěvovali v jeho bytě v Brně-Bystrci. Bedřich pracoval (od své promoce v r. 1960) jako projektant v Pozemních stavbách Brno. Nezdálo se mi však, že by byl ochoten se biskupské službě věnovat. V r. 1988 mne však seznámil s ordinářem skryté církve Janem Blahou. V r. 1990 měl pro jednání s představiteli viditelné církve vzorně připravenou dokumentaci desítek kněží, kteří mu podléhali a o které se staral. Jednalo se jak o kněze na území Československa, tak v cizině. Klaus Metsch žijící v Drážďanech napsal: Můj biskup Bedřich Provazník z Brna, kterému jsem byl až do roku 1991 přidělen a s nímž jsem se přinejmenším dvakrát ročně setkával, mi dovolil svobodně si volit své úkoly, přitom však dbal na to, aby vedle mého zaměstnání v Lipsku a povinností vůči rodině nevznikala kněžskou činností přílišná zátěž. Chtěl však být pravidelně informován o mých aktivitách.1
Rok 1991 byl pro Provazníka zřejmě přelomový. V létě navštívil společný týden Pražské obce ES. Stále to byl „starý dobrý Bedřich“ se smyslem pro humor. Překvapilo mne ale, že požadoval, abychom v neděli navštívili místní kostel – nechtěl pochopit, že jsme obcí, která slaví nedělní liturgii. Bedřich byl pod vlivem charismatické komunity Emmanuel2, která se vytvářela kolem kostela sv. Tomáše v Brně. Ideologie této komunity mu umožnila myšlenkový přemet. V rámci „obnovy v Duchu svatém“ opustil ty, pro které přijal biskupskou službu, nechal se reordinovat na kněze a od r. 1992 opustil své civilní povolání a začal působit ve farnosti Ostrovačice.
V r. 1995 se zúčastnil setkání biskupů skryté církve. Netušili jsme, že již řady skryté církve opustil. Výrazné to bylo až na dalším setkání na Zdobnici v Orlických horách v r. 1996, kde představoval opozici vůči ostatním, kteří hledali cestu pro budoucnost. Jeho hlas byl však osamocený, takže neměl sil jednání překazit. Později se ukázalo, že předával biskupské konferenci zápisy z jednání, které dostal ke kontrole, ještě nevyladěné, včetně chyb. Příslušníci biskupské konference pak poukazovali na nejednotu biskupů skryté církve…
Na smrtelné posteli obdržel titul monsignora. Na jeho pohřbu v Ostrovačicích 10. února 2007 kázal biskup Posád, v té době ještě formálně biskup litoměřický, který byl počátkem 90. let farářem u sv. Tomáše v Brně. Hřbitov se nalézá velmi blízko brněnské dálnice na odbočce 178. Až pojedete kolem, na Bedřicha vzpomeňte…
1Metsch K.: Hlásat boží milosrdenství, Getsemany 119/léto 2001
2Viz www.emmanuel.cz