Jiří Krpálek byl pomocným biskupem F. M. Davídka. Konsekrován byl Davídkem v r. 1973 a udílel v době komunistické diktatury zejména jáhenská svěcení jak kandidátů kněžství, tak trvalých jáhnů (mužů i žen).
Od mládí se připravoval na neveřejnou církevní službu. Do komunisty ovládaného semináře nevstoupil a studoval teologii tajně. Na kněze byl vysvěcen v r. 1967 v Görlitz (Zhořelci) v tehdejší NDR biskupem Gerhardem Schaffranem. Bylo to v době, kdy F. M. Davídek ještě nebyl biskupem a kandidáty neveřejné kněžské služby posílal ke svěcení do NDR či do Polska. Jiří Krpálek pracoval jako jeřábník, zámečník, úředník, knihovník, zdravotník. Nejdéle pracoval u vodáren jako odečitatel vodoměrů. Práce byla úkolem, tak dva dny v týdnu hodně pracoval a pak měl volno na pastorační činnost. Ludmila Javorová, generální vikářka F. M. Davídka, uvedla při pohřbu příklad, jak taková služba vypadala. Poslala Jiřího Krpálka do nemocnice k jedné pacientce zpovídat a podat eucharistii. Krpálek, kterému by při odhalení hrozilo stíhání pro „maření dohledu nad církvemi“, si všiml, že jej divně sleduje zdravotní sestra. Proto hned jak vykonal, co bylo potřeba, utekl. Oddělení ale bylo uzavřené. Využil proto univerzálního klíče do kanalizační šachty, který měl coby pracovník vodovodů a kanalizací u sebe, podzemím odešel a v bezpečí vylezl na povrch. Později se dozvěděl jaký poprask v budově způsobil, neboť všude toho podezřelého muže hledali.
Tím, že Jiří Krpálek nebyl vysvěcen Davídkem, jehož svěcení byla po r. 1992 zpochybňována, nemusel podstupovat problematickou „reordinaci“ a bylo mu umožněno veřejné kněžské působení, nejdéle po dobu 18 let v Kuřimi u Brna. Na setkání biskupů skryté církve od poloviny devadesátých let jezdil pravidelně, doprovázel Stanislava Krátkého. Byly postupně, kromě aktualit, probírány pastorační otázky jednotlivých svátostí. Jiří Krpálek se vyjadřoval málokdy, byl spíše pasívní, ovšem stálo mu za to jezdit a naslouchat. Ale např. na setkání 22. 10. 2005 v Brně, kde bylo 26 lidí ze skryté církve (5 biskupů, kněží, jáhni, laici, muži i ženy) se postupně všichni vyjadřovali k tomu co dělají a co by bylo třeba dělat. Jiří Krpálek řekl, že je ve farnosti a snaží se zachytit lidi, kteří jsou na okraji (např. žádají o křest, ale jsou odmítáni), a navštěvuje vězení, kde se dá zvěstovat boží milosrdenství a odpuštění.
Pohřeb Jiřího Krpálka se uskutečnil 12. 8. 2017 v Kuřimi. (Videozáznam pohřbu bude ještě pár dnů na stránkách kuřimské farnosti) Ani na parte, ani na samotném pohřbu nezaznělo, že se jedná o biskupa. Zmínila to až na závěr Ludmila Javorová. Pohřbu předsedal v kostele pomocný brněnský biskup Pavel Konzbul. Kázání bylo formálně i obsahově dobré, ale o homilii, která se v rámci eucharistické slavnosti předpokládá, se nejednalo. Biblický text byl zmíněn okrajově v jedné větě… Poněkud s rozpaky jsem sledoval chování předsedajícího po přijímání, po dokončení zpěvu. Přišel k němu liber (služebník držící misál) s textem postcommunia. Ale zároveň zařadili ještě nějaký zpěv a biskup libera energickým, feudálním gestem poslal pryč. Připomínalo mi to B. Bouše před jeho obrácením, kdy se také takto choval, ale naštěstí jej to později přešlo.
Liturgie neměla vážnější přehmaty s výjimkou vysloveně odbytých přímluv. Četl je ministrant (kterému by slušelo, kdyby si je přečetl předem), obsahovaly čtyři prosby a z toho dvě z nich nebyly přímluvami… Zpěvy byly kombinací kancionálových písní a rytmických zpěvů z konce 60. let, které zpíval převážně sbor. K ideálu křesťanského liturgického zpěvu to mělo dost daleko. Již asi 50 let jsem nezažil, aby se při přípravě darů zpívala mariánská píseň. Přijímání pod jednou způsobou (ačkoli služebníků jak much). Modlitba „posledního rozloučení“ (klíčový moment pohřbu) bylo volena dobře, měla charakter eulogie nad zemřelým.
Liturgie uložení do hrobu byla podstatně horší než v kostele. Předsedal jí biskup Pavel Posád. Chaotická změť různých modliteb, včetně infantilního pořekadla „Na dušičky vzpomínejme z očistce jim pomáhejme...“ atd. Nakonec osobně říkal sboru, co mají ještě zpívat. (Ta 60. léta.) Posád se nikdy neměl stát biskupem. Odpovědnost nesou fokolaríni, kteří, ač věděli o jeho indisposicích, jej do této role protlačili. „Uklidit“ jej do Českých Budějovic bylo asi nejmenší zlo, ale on je stále velmi aktivní, cestuje a nevědomky církvi škodí.
Ve stejný den jako biskup Jiří Krpálek měli pohřeb dva kněží původně skryté církve, bohužel oba reordinovaní – Stanislav Hájek v Hrochově Týnci a Josef Novák v Hradci Králové. R.I.P.