Knihovnička Getseman – k výročí reformace

U příležitosti letošního 500. výročí evropské reformace vydala Českobratrská církev evangelická v nakladatelství Kalich čtyři knihy, které se věnují životu a dílu Martina Luthera (1483-1546). Již před prázdninami vyšla první z nich, jejíž název byl vybrán z Lutherova kázání z března 1522: LUTHER, Martin. Bůh je rozpálená pec plná lásky: malý slovník od almužny po život. Kniha obsahuje Lutherovy citáty vybrané z jeho rozsáhlého díla a seřazené podle klíčových slov. Jedná se o užitečnou pomůcku, která seznamuje s Lutherovými myšlenkami. Pod každým citátem je odkaz na Výmarskou edici Lutherova díla (Wiener Ausgabe – zkráceně WA, existuje v digitalizované podobě), což je standardní postup použitý i v německé předloze, kterým bylo 4. vydání Lutherlexikonu z roku 1983 (to je samozřejmě mnohem obsáhlejší). Přesnější identifikaci díla, z něhož citát pochází, tak musí zájemce určit podle soupisu edice (německá předloha soupis obsahuje). Jako pozvání k četbě vybírám dva citáty. K heslu radost: „Na radosti si můžeme dobře uvědomit nedostatek víry. Neboť jak silně věříme, tak silně se nutně musíme i radovat.“ K heslu víra: „Naše víra je ještě velmi slabá a chladná. Kdyby byla jistá a silná tak, jak by být měla, nemohli bychom samou radostí ani žít.“

Za nejdůležitější považuji vydání českého překladu Lutherova životopisu od evangelického teologa a profesora církevních dějin na univerzitě v Münsteru Albrechta Beutela (nar. 1957): Martin Luther: uvedení do života, díla a odkazu. Českému čtenáři se dostává do rukou fundovaný „populárně teologický úvod do Lutherova působení, života a díla“, který vyšel poprvé již v roce 1991 (jedná se o překlad 2. vydání z roku 2006). Svojí střízlivostí a věcností autor seznamuje se vším podstatným, aniž by zamlčoval stinné stránky Lutherova života (např. „rostoucí zatvrzelost„ v závěru života), proto by se kniha měla stát téměř povinnou četbou. Zvlášť pro české katolíky, mezi kterými stále panuje velká neznalost a kolují mnohé pomluvy a lži, které šíří i někteří bývalí historici (např. Radomír Malý). Zajímavá může být kapitola o Lutherově rodinném životě s příznačným názvem „Rodinné štěstí“: „Podle pověry se z manželství mnicha a jeptišky měla narodit dvouhlavá obluda. Místo ní přišlo na svět 7. června 1526 zdravé, silné dítě, první syn Johannes. Jako nejstarší potomek a dědic rodu dostal jméno po dědečkovi. V něm se také naplnil plán, který kdysi Hans Luder chystal pro svého syna Martina. Johannes se stal právníkem, a v závěru svého života dokonce radou v knížecí kanceláři ve Výmaru.“ (s. 134-135). Následovalo dalších pět dětí, z nichž dvě dcery brzy zemřely. K vlastním dětem rodina přijala i děti předčasně zesnulé sestry a byla místem pro řadu hostů, zvlášť studentů. V úvodu autor upozorňuje, že tzv. Řeči u stolu jsou nejméně spolehlivým pramenem, neboť Lutherovy výroky zaznamenávali jeho žáci a samotný Luther je nikdy neautorizoval. Právě výroky z tohoto pramene, navíc vytržené z kontextu, bývají často využívány proti Lutherovi. Zaujalo mě, že překladatelé používají adjektivum „lutherovský“ (např. s. 21). Podle mne se jedná o další termín vedle adjektiv „luterský“ a „luteránský“, k nimž 13. března 2017 vydala synodní rada stručné vysvětlení s tím, že by bylo vhodné používat slovo „luterský“, přestože „luteránský“ již snad ztratilo svůj hanlivý odstín.1

Překlad základních Lutherových katechetických textů, tj. Menší a Větší katechismus, vyšel již jako součást překladu Knihy svornosti v roce 2006 (v edici označeno jako Malý a Velký katechismus). Překladatel Ondřej Macek svůj původní překlad „vybrousil“, doplnil poznámkový aparát a k Menšímu katechismu připojil překlad Oddávací knížky a Křestní knížky. Zatímco jejich vypuštění z edice Knihy svornosti se zdůrazňoval katechetický charakter katechismu, jejich připojením se naopak zdůrazňuje charakter agendární (tj. „knihy církevních služebností“), neboť v praxi býval používán jako pomůcka farářů. V neposlední řadě je samostatné vydání obou katechismů (tj. mimo celek Knihy svornosti) praktičtější.

Zatímco výše uvedené knihy jsou překlady nebo edice, čtvrtá kniha O bouřce, Bibli a Martinu Lutherovi je dílem české autorské trojice Ondřej Macek, Lenka Ridzoňová a Lydie Férová (autorka ilustrací). Je určena pro děti ve věku prvního stupně základní školy. Pomyslně tak uzavírá širokou nabídku, která míří na čtenáře různé úrovně i věku. Hlavní zásluhu na všech čtyřech publikacích, které představují důstojnou a užitečnou připomínku ústřední postavy reformace, má Ondřej Macek (nar. 1980), farář v Nosislavi.

1 Luterský nebo luteránský? 13.3.2017. Dostupné z: https://www.e-cirkev.cz/clanek/6110-Lutersky-nebo-luteransky/index.htm