Dinoot a dvanáct set mučedníků

Představeným mnišské komunity v Bangor-ys-Coed na přelomu 6. a 7. století byl (jak nás informuje Beda Ctihodný) muž jménem Dinoot. Ten bývá občas ztotožňován s Deiniolovým otcem Dynawdem Bwrem, který se – po zkáze svého království – měl uchýlit do monastýru, založeného jeho synem. V Británii raného středověku by nešlo o nijak výjimečný úkaz (např. glywysingský král Gundleus, východosasský Sebbi). Uvedený Dinoot hrál ovšem určitou roli v – tragicky neúspěšném – jednání mezi britskými (keltskými) křesťany a římskými, vedenými Augustinem. Protože však smrt Dynawdova je vložena do stejného roku (595), kdy byl Augustin teprve delegován římským biskupem jako misionář pro germánské kmeny v Británii, je to vysoce nepravděpodobné. Navíc Annales Cambriae zmíněnou synodu zmiňují k roku 601. Možná především na základě ztotožnění s bangorským opatem je král Dynawd označován jako světec.

O několik let později (asi 613), ve válce pohanských Anglů s křesťanskými Velšany, se před bitvou u Chesteru shromáždilo velké množství mnichů z Dinootova monastýru, aby po třídenním postu modlitbami podporovali své vojsko. Jako ochránce jim byl přidělen jakýsi Brocmail, ten však svěřené mu modlitebníky „při prvním nástupu nepřátel“ opustil a se svými lidmi se stáhl do bezpečí. Anglové neozbrojené mnichy nešetřili a tak „z těch, kteří se přišli modlit, zahubeno (bylo) kolem dvanácti set mužů a jen padesát se jich spasilo útěkem“.

Jako svatí nikdy ctěni nebyli, ostatně Annales Cambriae, zmiňující v souvislosti s bitvou smrt Selyfa, krále Powysu, mnichy vůbec nevzpomínají a sdílný Angl Beda o masakru píše se zjevným zadostiučiněním. V jejich mučednictví totiž shledává pouze spravedlivý trest za nepodřízení se keltské církevní jurisdikce jurisdikci římské, reprezentované Augustinem. Neboť křesťanství se tehdy mezi ostrovními Angly a Sasy (případně Juty) šířilo dvěma směry – předně z jihu jako misie římská, ze severu pak jako misie iroskotská. Augustinova misie obnovovala staré britské kostely, zpustlé a pobořené poté, co se z Británie stáhly vojenské jednotky hroutící se Západořímské říše a civilní křesťanské obyvatelstvo podlehlo pohanům. Obzvlášť důležité bylo znovuzřízení zaniklého biskupství v Londýně (Londonium), kde se úřadu ujal Mellitus, a především založení biskupství canterburského (Cantwarebyrig) kde už z dřívější doby stál kostel zasvěcený památce galského světce Martina. To místo se stalo sídlem římské misie a katedrou Augustina a jeho nástupců. Severní anglosaské království – Northumbrii – sice evangelizoval římský biskup Paullinus, ale brzy došlo k pohanské reakci a křesťanství se tam znovu ujalo až díky působení lindisfarnského biskupa irského původu Aidana. Irští „poutníci pro Krista“ putovali po anglosaských královstvích, a odtud se vydali i na kontinent – k nejznámějším z nich patří Fursey, Kolumbanus, Gallus (Havel) nebo Kilián. Naproti tomu Velšané přistěhovalé Anglosasy evangelizovat nehodlali, a také to nedělali. Důvodem, proč křesťané ve Walesu na povražděné mnichy z Bangoru zapomněli, mohlo být to, že jejich modlitby se ukázaly jako slabé, že ve svém přímluvném úsilí jednoduše „selhali“. Jaký by mělo smysl prosit o nebeskou přímluvu někoho, kdo se jako přímluvce neosvědčil už zde na zemi? Mučedníci jsou však bez výjimky ti, kdo v tomto světě svoji hru prohráli. Možná si také Velšané neradi připomínali okolnosti, spojené s bitvou, která měla pro jejich království (přinejmenším pro Powys a Gwynedd) neblahé důsledky. A tak pouze irské Tigernachovy letopisy (k roku 611) stručně uvádějí, že v této bitvě „byli zabiti svatí“.

V Lichfieldu je (2. ledna) ctěno „Tisíc mučedníků“. Prý šlo o křesťany, umučené za Diocletianovy vlády, jedná se však o zjevnou fikci. Nemohlo by v tomto případě jít o zkomolenou vzpomínku na mučedníky z Bangoru? Lichfield (velšsky Caerlwytag, Pevnost šedého lesa) leželo v době masakru už na území Mercie, prvním biskupem v sedmém století však byl biskup Chad, původem sice Angl, ale vychovaný Iry a vysvěcený podle irského ritu. A Irové, jak jsme viděli, uznávali svatost povražděných mnichů.