Jste zde

Martin Gruber

Keltská Maria Matka Páně ve středověkých velšských pramenech

Památce biskupa Dereka Rawcliffa

A chaithir chóem chumraide,

dot-roéga in Rí,

oll oíge boí it urbruinne

treimse co ba thrí.“

Ó, Město spravedlivé, vonné,

Král Tebe vyvolil,

„Sestoupil do pekel“

Ježíš jako Baal nebo Hérakles?

Podle výpovědí západokřesťanského Apoštolského vyznání víry (konečná verze 6. st.) Ježíš Kristus „sestoupil do pekel“, v latinském originále „descensus ad inferor“. V základech tohoto článku víry stojí mytologický model, který byl v křesťanské tradici nově interpretován.

(Někteří) zapomenutí svatí římské Británie

O keltské církvi v Británii se píše hojně a také raná anglosaská církev je předmětem celé řady odborných i populárních knih. Brito-římské křesťanství je však opomíjené a téměř se zdá, jako by v době Augustinova příchodu do Canterbury v roce 597 křesťané na východ od Chepstow už téměř nežili. Není to nijak daleko od pravdy – venkov zůstal převážně pohanský, křesťanské obyvatelstvo ve městech bylo pohanskými Angly a Sasy spíše vyvražděno než zotročeno, kostely pobořeny.

Madoc, bratr krále Artuše

Madoc, muž, který se v „klasické“ (tj. galfridiánské) artušovské literatuře už nevyskytuje, ačkoli patřil – jak se zdá – k nejstarším vrstvám Artušova příběhu. Základem románového Artuše je mýtický „dobyvatel podsvětí“ (Artos – Medvěd), k jehož osobě se připojily vzpomínky na historické britonské a možná irské válečníky temného věku kteří se po tomto polobohu jmenovali, nebo si aspoň vysloužili medvědí přezdívku. Měl ale některý z těchto mužů bratra, zvaného Madoc?

Biskup David z Menevie, otec velšského monasticismu

Tři kmenové trůny ostrova Prydein. Artuš, pán pánů v Menevii, a David, představený biskupů, a Maelgwyn z Gwyneddu, náčelník starších.“ (Velšské Triády, 1)

David (Dewi Sant) z velšské Menevie (Mynyw) byl v šestém století natolik významnou duchovní osobností, že ho pozdně středověká tradice učinila jedním ze tří biskupů britonského hrdiny Artuše.

Svatý Dredenau a svatý Dredenau, princové a mučedníci

Kult dětských mučedníků byl neodmyslitelnou – a velmi populární – součástí středověkého křesťanství. Vedle skutečných Kristových svědků, kteří položili život pro svou víru (Anežka Římská, Vít) šlo ovšem často o oběti zločinů, pocházející nezřídka z vysokých vrstev společnosti. Dětství, spjaté s nevinností, a nezaslouženě krutý konec, dojímal a fascinoval široké vrstvy, přičemž snad v pozadí můžeme spatřovat vzpomínky na obětování lidských bytostí v předkřesťanských kultech.

Krátké zamyšlení nad duchem keltského křesťanství

Hlas větru v jilmoví

tam jako hudba zní,

křik kosa veselého

a křídel mávání.

Naslouchat v Durrow za svítání

jelenům, kukačkám,

jak z lesní země volají,

Dinoot a dvanáct set mučedníků

Představeným mnišské komunity v Bangor-ys-Coed na přelomu 6. a 7. století byl (jak nás informuje Beda Ctihodný) muž jménem Dinoot. Ten bývá občas ztotožňován s Deiniolovým otcem Dynawdem Bwrem, který se – po zkáze svého království – měl uchýlit do monastýru, založeného jeho synem. V Británii raného středověku by nešlo o nijak výjimečný úkaz (např.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Martin Gruber