Liturgie v péči o nemocné

Mnoha pastoračně-liturgickými formami církve pečují o nemocné. Jsou to především návštěvy nemocných doma či v nemocnici. Kristus je při díle jak v osobě nemocného (...byl jsem nemocen a navštívili jste mne... Mt 25,36), tak v osobě návštěvníka (návštěvníků), ať je to křesťan/křesťanka ordinovaný/á či nikoli. Návštěva může obsahovat, tam kde je to zapotřebí, i praktickou pomoc. Je rovněž dobré, aby obsahem rozhovoru bylo některý vhodný biblický text (který může být i přečten, je-li to možné) a aby rozhovor vyústil ve společnou modlitbu. Tato setkání mají svou lidskou, ekleziologickou i liturgickou hodnotu sama v sobě, a navíc mohou být přípravou k pomazání nemocných. Je smutné, redukuje-li se péče na udílení „posledního pomazání“, jak se dříve v římskokatolické církvi říkalo a jak dodnes mnozí tuto službu vnímají. Mají z ní obavu, neboť je v takovém chápání neklamnou známkou, že se už smrt blíží. Je-li pomazání nemocných vnímáno v komplexu ostatní péče, vynikne jeho smysl – záchrana nemocného (Jk 5,16).

Jak se jednotliví členové církevní obce v nemoci navštěvují, je jednou ze známek funkčnosti obce. Jak služebník církve navštěvuje nemocné, zvláště opuštěné, je jedním z kritérií jeho „kvality“.

Nemocní by neměli být vyňati z účasti na eucharistii – večeři Páně. Je proto vhodné, aby při některé návštěvě mohl nemocný přijímat eucharistický chléb a víno (někdy je, s ohledem na stav nemocného, možné, aby přijímal pouze pod jednou způsobou např. vína). Toto byl původní (a jediný) smysl, proč stará církev eucharistické způsoby uchovávala. Posloužit přinesením eucharistických způsob a vedením byť kratičké bohoslužby slova, která s přijímáním vždy souvisí, může kdokoli. Sami příbuzní a přátelé, kteří navštěvují nemocné, by měli mít možnost si pročíst, jak se taková služba poskytuje, a rozumný duchovní žádost o takovou službu přivítá.

Pokud to stav nemocného dovoluje, je možné slavit eucharistii přímo doma u nemocného, i u nemocničního lůžka. Z liturgického hlediska je vhodné, aby předsedající s nemocným nebyli sami, ale aby byla obec přítomna svými zástupci.

Je vhodné, aby čas od času bylo vážněji nemocným umožněno slavit pomazání nemocných a pokud to jejich stav dovoluje se tak dělo uprostřed shromážděné obce. (Často to vyžaduje množství služebníků, kteří se postarají o dopravu nemocných.)

Podle situace nemocného/nemocných volíme biblické texty. Mazání olejem se často uděluje v kritické situaci člověka; je tedy nejprve třeba rozpoznat, zda nemocný trpí nejvíce potřebou navrácení zdraví (biblický příběh setníkova služebníka – Mt 8, 5-13), potřebou vyjádření solidarity obce při svém umírání (Ježíš v Getsemanech – Mk 14, 32-40), anebo už vlastně odchází a potřebuje jakýsi „doprovod" osob blízkých na cestě k Pánu (pomazání v Betanii – J 12, 1-7).

Vedle čtení biblického textu/textů je klíčovým místem slavnosti eulogie nad olejem. Malá eulogie nad olejem by mohla být formulována např.:

Otče svatý, lékaři duší i těl, dobrořečíme ti,

žes poslal svého jednorozeného Syna Ježíše Krista,

aby léčil každou pokřivenost a ochránil nás od zlých následků smrti.

Snášel s námi obtíže lidského života.

I on poznal, co je pokušení, bolest, utrpení a smrt.

Proto má s námi soucit a pomáhá těm, kdo trpí.

Prosíme tě za našeho bratra N., kteří bude tímto olejem pomazán,

odpusť mu hřích, kterého lituje, dej mu zdraví duše i těla, posilni jeho slabost.

Sešli nám svého svatého Ducha, ať jsme církví,

která je solidární s trpícími a nemocnými

Dej, ať tě můžeme vděčně chválit za tvou pomoc,

neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen (zpěv).

V římskokatolické církvi je eulogie (žehnání oleje) svěřena předsedajícímu knězi, není již vyhrazena pouze biskupovi. Pomazání se děje na čele a rukou. Je možné na jednom i na více místech. Lze si představit i mazání postiženého místa, pokud se vyvarujeme „magizace“ úkonu. Olej byl v minulosti užíván jako lék a i v dnešní farmacii slouží oleje jako lékový základ mnoha přípravků. Možnost liturgické služby prostřednictvím dotyku olejem, které je vnímáno hmatem, vynikne v případě nemocného, jemuž už neslouží zrak či sluch či není schopen přemýšlet, a není mu tedy možno posloužit božím slovem, či nemůže bez problémů polykat a není možno mu posloužit eucharistií. Hmat je postižen s věkem zpravidla jako poslední ze smyslů a i při umírání člověk naposledy vnímá hmatem. Proto má smysl nemocného, i umírajícího, který je v bezvědomí, držet za ruku.

Biblický základ

Jk 5, 14-16

Je někdo mezi vámi nemocen? Ať zavolá starší sboru a ti ať se nad ním pomodlí a pomažou ho olejem v Pánově jménu. A modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Mnoho zmůže účinná modlitba spravedlivého.

Liturgicko-historické prameny

V Apoštolské tradici 5 je popsáno žehnání oleje:

Jestliže někdo přinese olej, ať (biskup) vzdá díky stejným způsobem jako při obětování chleba a vína. Nemusí pronést stejná slova, ale podobným způsobem ať vzdá díky:

Posvěť tento olej, Bože, a dej zdraví těm, kteří jím bu­dou pomazáni a přijmou jej. Tak jako jsi pomazal krále, kněze a proroky, tak jím posilni všechny ty, kteří ho přijímají, a poskytni zdraví těm, kteří ho užívají.

Euchologion Sarapiona, biskupa z Thmuis v Egyptě, v pol. 4. stol. obsahuje modlitbu žehnání oleje:

Prosíme tě, abys poslal léčivou moc jednorozeného z nebe na tento olej, aby sloužil těm, kteří jím budou pomazáni a mají účast na tvém stvoření k odstranění každé nemoci i každé slabosti a dal sílu proti každému démonovi.

Dopis římského biskupa Inocence I. Descentiovi, biskupovi v Gubbio z 19. 3. 416 se dotýká mimo jiné praxe pomazání nemocných. Podle Inocence křižmo požehnané biskupem používají nejen sacerdotes (kněží ve smyslu služebného kněžství), ale i ostatní křesťané pro (sebe)mazání pokud jsou nemocní. Křižmem se myslí olivový olej, nikoli směs oleje a balzámu, jak je chápeme dnes. Užívat olej požehnaný biskupem mohou tedy nejen sacerdotes, ale všichni pokřtění. Ostatně v další pasáži listu je to explicitně vyjádřeno. Biskupové nemohou navštívit všechny nemocné, proto posílají „presbytery“ (kněze ve smyslu obecného kněžství). Zda nemocní křesťané mohou pomazávat olejem i sami sebe, není z textu zcela zřejmé, ovšem např. v byzantské církvi existuje taková praxe dodnes.

Olej je „přirozeným základem“ (genus) svátosti. Poprvé je užito slovo svátost v novodobém významu. Poslední pokyn nedovoluje mazat ty, kteří konají pokání (a jsou tak dočasně exkomunikováni). „Když je jim jedna svátost odepřena, proč by jim měla být umožněna jiná?

Gelasiánský sakramentář z konce 7. a začátku 8. stol. obsahuje modlitby Emitte. Jednalo se o tři formy žehnání oleje pro „mazání, ochutnávání a dotýkání“.

Pojem „poslední pomazání“ byl poprvé použit Petrem Lombardským okolo r. 1150. Pojem „zaopatřování“ obsahoval posloupnost tří svátostí přijímaných před smrtí: zpověď, pomazání, viatikum (tj. přijímání eucharistie „na cestu“).

Teprve Tridentský koncil stanovil v r. 1551, že služebníkem svátosti je pouze kněz.

Současné římské formy liturgie péče o nemocné

Obřady pomazání nemocných a péče o nemocné, Sekretariát České liturgické komise, 1974

Návštěvy nemocných (rozhovor, čtení z bible, modlitba)

Návštěvy nemocných umožňují základní liturgické formy v péči o nemocné. Mohou obsahovat např. duchovní rozhovor, čtení z bible, modlitbu. Každý křesťan z titulu svého křtu je k takové službě povolán.

Eucharistické přijímání nemocných

Eucharistické kommunio je věrněji vyjádřeno, jestliže se u nemocného shromáždí (je-li to možné) větší skupinka lidí – zástupci obce, příbuzní. Užití eucharistického chleba (případně vína) z eucharistické slavnosti celé obce pro nemocné je jediným důvodem uchovávání eucharistickým způsob, který byl praktikován v prvotní církvi. Služba nemocným je tak navázána na slavení celého shromáždění i skrze toto znamení. Posloužit eucharistickými způsoby pak mohou i neordinovaní služebníci.

Liturgické formy pamatují na různé stavy pacienta. Tam, kde je to možné, nebude v žádné liturgii u nemocného chybět čtení božího slova (ať již jedné či více perikop, či krátkého čtení např. jen jednoho verše) a jeho přiměřeně obsažný výklad. Tam kde již smysly či hlava neslouží je možná komunikace skrze svátostný pokrm. Kde nemocný nemůže přijímat pevnou stravu, můžeme posloužit eucharistickým vínem. Kde není ani toto možné, se liturgická komunikace děje pomocí hmatu – skrze pomazání nemocných.

Je vhodné, aby liturgie u nemocného nebyla pouze dílem služebníka církve ale i ostatních přítomných včetně samotného nemocného. Mohou se aktivně účastnit (podle svého stavu) např. čtením biblických textů, rozhovoru nad božím slovem, pozdravu pokoje, přímluvnými modlitbami, díkůčiněním, případně zpěvy. Zvlášť důležité jsou pevné modlitební formy jako např. modlitba Páně, zpěv (recitace) při lámání chleba „Beránku boží…“ či aklamace před přijímáním „Pane nezasloužím si, abys ke mně přišel…“. Nemocný, který je zná, se snáze připojí a obřad bude mít pro něj větší užitek.

Pomazání nemocných

1. Úvodní obřady

pozdrav

pokropení nemocného a místnosti požehnanou vodou (fakultativně)

úvodní slovo nebo modlitba vycházející z Jk 5,14-15

2. Úkon kajícnosti

3. Čtení z Písma svatého

Čtení (např. Mt 8,5-10.13) volit podle stavu pacienta – viz pastoračně-teologický úvod

4. Prosby

Lze je zařadit až za pomazání olejem, příp. je lze pronášet v obou místech obřadu

5. Vzkládání rukou

Kněz mlčky vzkládá ruce na hlavu nemocného.

6. Žehnání oleje

Pokud kněz nemá olej požehnaný biskupem, požehná jej nyní ( na výběr jsou dvě modlitby, druhá z nich má responsoriální formu s antifonou „Požehnaný jsi, Bože, navěky“).

1. verze eulogie nad olejem:

Bože, Otče veškeré útěchy, (anakléze)

v tobě nacházejí nemocní útěchu a zdraví (anamnéze)

skrze tvého Syna.

Shlédni na naši víru (epikléze)

a vyslyš naše prosby:

Sešli nám z nebe Utěšitele,

svého svatého Ducha,

a požehnej + tento olej pro naše nemocné.

Kéž podle tvé vůle užíváme tohoto oleje

k mazání nemocných,

abys jim dal zdraví těla i duše,

abys utišil jejich bolest, v slabosti je posilnil,

vyléčil jejich nemoc.

Ať je pro nás tvůj svatý olej, Bože,

znamením tvé milosti a tvého požehnání

ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, (doxologie)

neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

7. Svátostné pomazání

Mazání čela, rukou (případně nemocného místa, pokud je to vhodné), při kterém se říká:

Skrze toto svaté pomazání ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého. Amen.

Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní. Amen.

8. Modlitba po pomazání

Tato modlitba rozvíjí modlitbu, která doprovázela svátostné pomazání.

9. Závěr

Výzva k modlitbě Páně

Modlitba Páně

Požehnání

Pomazání nemocných v rámci eucharistické liturgie

Blok pomazání je obvyklým způsobem vsazen mezi blok slova a blok eucharistie.

Odporučení umírajícího Bohu

Obsahuje výběr vhodných biblických textů a modliteb (např. Ž 23, 25, 91, 114, 115, 121, 123)

Současné reformované liturgie nemocných

Podle BCW Presbyteriální církve USA.

Obnovená BCW nabízí řadu liturgických forem při péči o nemocné. Je to především čtení z bible a modlitby v rámci pastoračních návštěv nemocných.

Kniha nabízí velký výběr úvodních biblických veršů (Dt, 33,27a; Joz 1,9a; Ž 23,1.4b; Ž 27,1; Ž 27,5; Ž 46,1; Ž 46,10; Ž 102, 1-2; Ž 124,8; Iz 26,3; Iz 40,31; Iz 41,10; Mt 11,28; Mk 10,14b; J 6,35; J 11, 25-26; J 14,1; J 14, 27; J 16,33, Ř 8,18; 2 K 1, 4ab.5; 2 K 12,5a; 1 P 1,1; Zj 3,20). Rovněž bohatý je výběr biblických perikop ve třech oddílech (starozákonní čtení, žalmy, novozákonní čtení)

Následují modlitby vhodné pro různé příležitosti:

  • za nemocné,

  • za uzdravení,

  • za rodiče nemocného dítěte,

  • za ty, kteří prožívají tragédii,

  • za nemocné dítě,

  • za nemocné a ty, kteří o ně pečují,

  • za zdravotníky, kteří se starají o nemocné.

  • za člověka v citové nouzi.

  • za lidi v citové nouzi.

  • za ty, kdo se pokusili o sebevraždu.

  • za někoho, kdo je úzkostlivý.

  • za staré lidi,

  • za ty, kdo jsou v kómatu a nemohou komunikovat,

  • za pacienty s Alzheimerovou chorobou,

  • za pečující o pacienty s Alzheimerovou chorobou,

  • za ty, kdo se trápí s AIDS,

  • za ty, kterým selhávají základní životní funkce,

  • za rodiče mrtvě narozeného, nebo po narození zemřelého dítěte.

Vlastní pomazání nemocných je možné vsadit do různého rámce. Jak do domácího či nemocničního prostředí, kdy se nemocný nemůže podílet na běžném shromáždění, tak do slavení celého sboru. Ale i pokud se jedná o individuální slavení, je vhodné, aby pastora doprovázel jeden či více zástupců sboru.

Součástí slavení může být pokání i večeře Páně.

Vlastní akt pomazání nemocných sestává z vkládání rukou a mazání olejem. Předchází mu eulogie:

Milosrdný Bože, jsi zdrojem uzdravení,

v Ježíši Kristu uzdravuješ nemocné a zlomeným pomáháš se zotavit.

Dobrořečíme ti za tento olej vylisovaný z plodů země,

daný nám jako znamení uzdravení, odpuštění

a plnosti života, který dáváš.

Skrze svého Ducha přijď k N.,

který/á je nyní mazán/mazána olejem,

aby obdržel/a tvůj uzdravující dotek

a bylo v něm/ní opět všechno zaceleno

ke slávě Ježíše Krista našeho spasitele. Amen.

Vyhodnocení ankety

Dostáváme se k rituálům, které nejsou tak časté, většina respondentů s nimi nemá přímé zkušenosti, takže ankety jsou poměrně chudé.

Římský katolík pracující ve zdravotnictví zažil v poslední době v nemocnici pouze „běžnou“ mši, při které bylo v rámci promluvy zmíněno téma nemocných. V nedávné době měl „zkušenost s dvěma kaplankami, jedna byla nepříliš dobrá (poněkud agresivní vnucování se), druhá velmi dobrá.

Římský katolík poblíž Brna zažil společné slavení pomazání nemocných v kostele. Nebylo vnímáno jako „poslední“, ale jako podpora v nemoci.

Římský katolík z Prahy má coby pacient osobní „zkušenost rozhovoru s nemocničním kaplanem a zkušenost společné modlitby s několika nemocničními kaplany (kaplankami)“.

Členka CČSH v Praze zažila slavení večeře Páně u lůžka nemocné členky sboru. Spolu s respondentkou a farářem sboru se zúčastnila žena faráře. Součástí slavení bylo pomazání nemocné, kterému předcházela eulogie nad olejem. Kromě toho se zúčastnila dvakrát slavení svátosti nemocných u lůžka těžce nemocné spolužačky z Institutu ekumenických studií. Rituál měl všechny náležitosti – blok slova, eulogii, pomazání, prosby za nemocnou, díkůčinění. V jednom případě byl propojen s večeří Páně.

Farářka CČSH v Brně: „V rámci své studenstké praxe, kterou jsem několik měsíců konala v Masarykově onkologickém ústavu v Brně jsem zažila mši, kterou sloužil římskokatolický kněz a také bohoslužbu slova, kterou vedl římskokatolický jáhen. Tyto služby se konaly v nemocniční kapli.“ Respondentka praktikuje, podobně jako služebníci jiných církví (někdy společně s nimi) nejrůznější rituály jako v domácnosti nemocného, tak v nemocnici: modlitbu s nemocným, čtení s bible, příjímání donesených eucharistických způsob, pomazání nemocných. Pouze společné slavení svátosti nemocných v kostele nezažila. Oficiálně se v CČSH při „svátosti útěchy nemocných“ neužívá olej, takže chybí eulogie nad olejem i mazání… Pokud respondentka pomazání zažila, tak „nebylo vnímáno jako „poslední“, ale bylo vnímáno jako podpora při dlouhodobé nemoci, jejíž prognóza byla nejistá a taktéž jsem tuto svátost zažila jako podporu v nemoci, která vedla k uzdravení“. Spolupráce s nemocničními kaplany je běžnou součástí její služby.

Členka Starokatolické církve v Praze zažila rovněž celé uvedené spektrum rituálů po nemocné s výjimkou společného pomazání v kostele. Reflektuje praxi řady církví a je těžké rozlišit, co ke které patří. Zkušenosti se slavením v nemocnici popisuje takto: „Pokud jsem byla v kůži pacienta, tak nebyl nikdy problém požádat někoho z vlastního společenství, aby zašel a modlil se (případně mazal či donesl). Pokud jsem byla návštěva, tak jsme se s nemocným buď domluvili, nebo byl člověk připraven „na vše“ (v době aplikací v mobilu není potíž mít tam bibli a další věci). Personál to dnes víceméně respektuje.

Na otázku, jaké máte osobní zkušenost s nemocničním kaplanem, respondentka odpověděla: „Osobní hrůznou z nemocnice Pod Petřínem, kde se ještě před pár lety praktikovala duchovní péče rozdáváním sv. obrázků padni komu padni a poslechem bohoslužeb (pacient se mohl aktivně bránit proti nasazení sluchátek). Na druhé straně znám minimálně 3 lidi, kteří službu nemocničního kaplana vykonávají (1 x řkc, 2 x skc) a hodně dobře, není v tom formalismus ​a lidé je aktivně vyhledávají.

Respondentka ještě dodala: „Modlitba s nemocnými a za nemocné je něco hodně důležitého, někdy ten, kdo přichází, je jedním z řídkých kontaktů, které nemocný s okolním světem má. Netřeba ho tedy stresovat tím, že si budu v hlavě odškrtávat, jak by to mělo být, ​spíš je třeba se přizpůsobit zkušenosti nemocného a jeho aktuálním možnostem a schopnostem a zkušenostem či praxi víry. Asi je na místě (pokud jsme se nedomluvili dříve), vždy požádat o souhlas, i o aktivní souhlas s tím, že se za něj budu modlit (tedy nejen, že to přetrpí, ale že to chce). Je na místě vysvětlovat, co se bude dít a proč (to lze i na základu textu Jk 5). Za neetické považuji zneužívání stavu nemocného k jakékoli ideologizaci a náboru do kterékoli církve.

Člen ČCE ze západních Čech zažil čtení z bible a modlitbu u lůžka nemocného.

Příslušník evangelikální církve sám nějaký rituál pro nemocné nezažil, ale v jeho církvi se praktikuje jak čtení z bible, tak modlitba, obvykle v domácnosti nemocného. Podobně pomazání nemocných, které je vnímáno spíše jako „poslední“ v závěru života. „Jako podpora nemocného jsou vnímány přímluvné modlitby. Pravidelně se organizují "modlitební řetězce" tak, aby se za dotyčného v každou chvíli alespoň někdo modlil.