V loňském roce jsem připravoval k vydání ekumenickou liturgiku1, ve které jsem často uváděl příklady z Book of Common Worship (BCW) Presbyteriánské církev USA vydané v r. 1993.2 Liturgie této největší reformované církve USA může být inspirující pro řadu reformačních církví u nás, zejména pro ČCE, ve které probíhá proces tvorby nové agendy. Během dokončování ekumenické liturgiky jsem registroval, že právě vyšlo, po 25 letech, nové obnovené vydání BCW3. Základní srovnání „starého“ (1993) a „nového“ (2018) vydání lze snadno dohledat.4 Vzhledem k tomu, že jsme připravovali k vydání výběr eulogií obsažených ve „starém vydání“, bylo zapotřebí uvažované eulogie porovnat s vydáním novým. Porovnání odráží čtvrtstoletí liturgického vývoje v církvi, kde agenda není závazná, kde se vyskytují vedle sebe různé názorové proudy. Zajímalo mne, jak se progresívní kniha z r. 1993 ujala, jaké nastaly korekce.
BCW 2018 navazuje na dvě liturgické knihy: Book of Common Worship 1993 (1108 str.) a doplňující Book of Occasional Services 1999 (296 str.). Z čistě mechanického pohledu je nová kniha stručnější (1135 str.)5. Ovšem eulogií, které bývaly v reformačním prostředí velmi zanedbané (u nás tento stav trvá dodnes) obsahuje kniha daleko více.
Zatímco ve vydání z r. 1993 bylo obsaženo 10 „obecných“ eucharistických modliteb, v roce 2018 je jich již 16. Změnily se i důrazy. V roce 1993 byla na prvním místě uvedeno Velké díkůvzdání A, které je sestaveno podle principů akceptovaných v široké ekuméně.6 V roce 2018 se na první místo (Velké díkůvzdání 1), představující nejrozšířenější formu, dostala lehce pozměněná eucharistická modlitba dříve označená jako I. Jedná se o tvar improvizovaný podle zadaných pravidel, kde je instituce, částečně epikleze a doxologie pevná, převzatá z dřívějšího Velkého díkůvzdání A. Tento posun k improvizaci, která ovšem není svévolná, považuji za pozitivní.
Na druhém místě (Velké díkůvzdání 2) je dřívější J – zcela improvizovaná anafora podle uvedených pravidel. Poněkud mne překvapilo, že se zde neuvažuje o žádných aklamacích. Zřejmě se jedná o úlitbu těm sborům, kde se dialogická forma liturgie neujala.
Na třetím místě (Velké díkůvzdání 3) je uvedena již dříve zmíněná forma A.
Velké díkůvzdání 4 je nově vytvořeno. Poměrně stručný text je doplňován částmi uvedenými na jiném místě v několika variantách. Jedná se o sanktus ve dvou variantách, instituci ve čtyřech variantách, anamnetickou aklamaci ve čtyřech variantách, přímluvy za církev. Toto „sestavování z prefabrikátů“ je uplatněno skoro ve všech nových eucharistických modlitbách.
Velké díkůvzdání 5, odpovídá, i když ne doslovně, původní verzi C. Na nezvyklé místo je řazena anamneze v užším slova smyslu (připomenutí Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání). V této anafoře, i v dalších, je řazena ještě před instituci.
Poněkud zvláštní je Velké díkůvzdání 6. Provází jej instrumentální hudba, neobsahuje žádné aklamace (s výjimkou závěrečného amen), instituci (asi je řazena mimo anaforu), anamnezi, zato umožňuje zařadit přímluvy za církev a svět.
Velká díkůvzdání 7-11 jsou nová, vcelku nápaditá, např. různými typy aklamací. Velké díkůvzdání 10, určené pro bohoslužby s dětmi, obsahuje obdobné otázky dětí jako dával nejmladší účastník pesachového sederu.
Velké díkůvzdání 12 obsahuje anaforu Apoštolských tradic (originální text, bez necitlivých úprav, jaké obsahuje např. 2. eucharistická modlitba římského misálu). Tato anafora je dnes obsažena prakticky v každé nově vydávané agendě. Co překvapuje, je však absence úvodního dialogu, a zejména uváděné autorství Hippolyta Římského, což už by dnes žádný odborník nenapsal.
Velké díkůvzdání 14 odpovídá dřívějšímu H, je stručné a je určeno např. pro slavení u lůžka nemocného.
Velké díkůvzdání 15 odpovídá dřívějšímu E. Je vytvořeno v International Commission on English in the Liturgy (ICEL). Jedná se o kvalitní ekumenický text.
Naproti tomu egyptská verze anafory Basila Velikého, která byla jako Velké díkuvzdání F součástí vydání z r. 1993, se do nového vydání nedostala. Škoda, ve starém vydání byla doporučena pro slavení velikonoční vigilie. Zřejmě se neujala. (Velikonoční vigilie pochopitelně ano...)
Bohatého rozšíření se dostalo i eucharistickým modlitbám určeným pro svátky a důležitá období liturgického roku. Zpravidla k prvnímu Velkému díkůvzdání určenému pro danou příležitost, které je převzato z předchozího vydání, nebo je mírně zkrácené, přibylo další nově vytvořené.
Jedná se o advent, Vánoce, Zjeveni Páně, Křtu Páně (zde jen jen jedna, původní eulogie), Proměnění Páně, Popeleční středu (nejsem příznivcem slavení eucharistie na tento den, ale letos jsme tuto pěknou anaforu užili na 1. neděli v době postní), postní dobu (zde jsou vytvořeny kromě „staré“, ještě dvě nové eulogie). Eucharistické modlitby Palmové neděle a Zeleného čtvrtku odpovídají vydání z r. 1993. Velikonoce mají původní a novou modlitbu. Svátek Nanebevstoupení Páně neměl v původním vydání vlastní eucharistickou modlitbu, nyní ji již má. Letnice mají upravenou původní, Trojice rovněž upravenou původní a jednu novou anaforu. Podobně má svátek Všech svatých dvě anafory, svátek Krista krále jednu.
BCW obsahuje i další Velká díkůčinění např. pro příležitost obnovy křtu, pro dedikaci kostela („modlitebny“), ordinaci, slavení manželství (celkem tři varianty), pro příležitost pomazání nemocných, pro pohřeb (dvě varianty). Kromě toho i pro příležitost slavení Dne země a pro témata lidských práv a spravedlnosti ve světě.
S ohledem na dobu, kterou právě prožíváme, jsou uvedeny pracovní překlady tří eucharistických modliteb. První je „klasická“, lehce upravená verze z vydání r. 1993. Preface obsahuje SZ anamnetické motivy a v jejím závěru je již zmínka o Kristu. Postsanktus vyznává Kristovo vykupitelské dílo. Instituci je možné vybrat ze čtyř navržených (vybral jsem instituci 1) a umístit ji i mimo anaforu (což bych nepovažoval za příliš šťastné, ale sbory, které tak činí v PC USA, existují). Je zajímavé, jak obsažně se v rámci anamneze vyrovnává text s obětí. Je to zbytný motiv, ale pro reformaci, která obětní charakter eucharistie původně zavrhla, zřejmě důležitý. Anamnetická aklamace je uvedena na logickém místě, až po anamnezi (nikoli jako např. v římském misálu, kde je zařazena hned po instituci a anamnezi nelogicky předchází). Každá ze čtyř variant je uvozena jinou výzvou, takže shromáždění ví, jak má odpovídat. Poměrně obsažné přímluvy jsou jednak zbytné, jednak mají spíše charakter proseb, kdy se shromáždění modli samo za sebe. Přímluvy jsou svých charakterem směřované především vně shromáždění.
úvodní dialog
Pán s vámi. I s tebou.
Vzhůru srdce. Máme je u Pána.
Vzdávejme díky Pánu, našemu Bohu. Je to důstojné a spravedlivé.
preface
sanktus
Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh zástupů,
plná jsou nebesa i země tvé chvály,
hosana na výsostech.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně,
hosana na výsostech.
postsanktus
Jsi svatý, svrchovaný Bože,
a požehnaný je tvůj Syn a náš Pán Ježíš Kristus.
Vzal na sebe tíhu našeho hříchu
a nesl zátěž našich provinění.
Sdílel náš život ve všem,
i když byl pokoušen, zůstal bez hříchu až do konce.
Pokřtěn jako tvůj vlastní, šel dobrovolně na smrt
a tvou mocí byl vyvýšen k novému životu.
Jeho smrtí a vzkříšením,
jsi dal vyrůst církvi,
vysvobodil jsi nás z otroctví hříchu a smrti,
a uzavřel s námi novou smlouvu z vody a z Ducha.
instituce 1 nad chlebem
Děkujeme ti, že Pán Ježíš,
v noci před svou smrtí,
vzal chléb,
a poté, co ti vzdal díky,
lámal, a dával svým učedníkům se slovy:
Vezměte, jezte.
To je mé tělo, které se láme za vás.
To čiňte na mou památku.
instituce nad kalichem
Stejně tak vzal kalich a řekl:
Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví,
prolitou za vás na odpuštění hříchů.
Kdykoli budete z tohoto kalicha pít,
čiňte to na mou památku.
anamneze
Pamatujeme na všechny tvé mocné a milosrdné činy,
přijmeme tento chléb a toto víno
jako dar od tebe,
a slavíme s radostí
záchranu nám darovanou v Ježíši Kristu.
Přijmi tuto naši oběť chvály a díků
jako živou a svatou oběť nás samých,
aby naše životy mohly svědčit o jednom Ukřižovaném a Zmrtvýchvstalém.
čtyři varianty anamnetické aklamace
1. Velké je tajemství naší víry:
Kristus zemřel,
Kristus je vzkříšen,
Kristus znovu přijde.
2. Plníme jeho přikázání:
Pamatujeme na jeho smrt,
vyznáváme jeho zmrtvýchvstání,
čekáme je jeho příchod ve slávě.
3. Chválíme tě, Pane Ježíši:
Svou smrtí jsi zničil naši smrt,
svým zmrtvýchvstáním jsi obnovil náš život.
Přijď ve slávě, Pane Ježíši.
4. Kristus je chléb života
Když jíme tento chléb a pijeme tento kalich,
zvěstujeme tvou smrt, Pane Ježíši
dokud nepřijdeš ve slávě.
epiklese
Milosrdný Bože,
vylij svého svatého Ducha na nás
a na tyto dary chleba a vína,
ať skrze chléb, který lámeme,
a kalich, nad kterým ti žehnáme,
jsme společenstvím těla a krve Kristovy.
Svým svatým Duchem nás sjednoť s živým Kristem
a se všemi, kdo jsou pokřtěni v jeho jméno,
abychom byli jedno ve službě na každém místě.
Jako je tento chléb Kristovým tělem pro nás,
tak pomáhej nám být Kristovým tělem v tomto světě.
přímluvy
Pomoz nám, Bože, být poslušnými tvého příkazu
milovat všechny tvé děti,
jednat spravedlivě a milosrdně
a žít v míru s celým tvým stvořením.
Veď nás pouští života,
uhas žízeň vodami živými,
uspokoj náš hlad nebeským chlebem.
Dej nám sílu, abychom ti věrně sloužili
až do zaslíbeného dne zmrtvýchvstání,
kdy společně s vykoupenými všech věků
budeme s tebou slavit hostinu
u jednoho Kristova stolu ve tvé slávě.
doxologie
Skrze Krista všechna čest a sláva náleží tobě,
všemohoucí Otče, s Duchem svatým,
ve tvé svaté církvi, nyní i na věky.
Amen. Book of Common Worship PC USA str. 240-242).
Druhá eucharistická modlitba je napsána na motivy exodu, které aktualizuje do současnosti. Scházela mi v ní anamneze. (Pokud by takovou anaforu napsal student, tak bych mu ji vrátil k dopracování…) Zvolil jsem proto z výběru institucí tu, která základní anamnetické motivy (Kristovu smrt a zmrtvýchvstání) obsahuje.
dialog
Pán s vámi
I s tebou.
Vzhůru srdce.
Máme je u Pána.
Vzdávejme díky Pánu, našemu Bohu.
Je to důstojné a spravedlivé.
preface
Vzdáváme ti díky a chválu, Bože, v této suchopárné a vyčerpané zemi.
Připravuješ pro nás stůl v poušti a zajišťuješ všechny naše potřeby.
I když proti tobě reptáme, živíš nás chlebem z nebe.
Když se hádáme a zpochybňujeme tvou milost, dáváš nám vodu ze skály.
Nemůžeme přece mlčet!
Dokonce i suché kosti v údolí smrti vstávají, aby ti zpívaly chválu:
sanktus
Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh zástupů,
plná jsou nebesa i země tvé chvály,
hosana na výsostech.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně,
hosana na výsostech.
postsanktus
Vzdáváme ti díky a chválu pro Ježíše, společníka na naší cestě pouští.
Zná náš hlad a žízeň; dává nám chléb života k jídlu a vodu živou k pití.
Provází nás vodami a připravuje nám tento stůl, a to i v přítomnosti našich nepřátel.
Kalich požehnání přetéká!
Instituce 2
Když byl Ježíš u stolu se svými učedníky,
vzal chléb, požehnal jej, lámal a podával jim se slovy:
„Vezměte a jezte. Kdykoli tak činíte, činíte to na mou památku.“
Podobně vzal a nechal kolovat kalich se slovy:
„Vezměte a pijte. Kdykoli tak činíte, činíte to na mou památku.“
Nyní kdykoli budete jíst a pít z tohoto stolu,
oslavujete Kristovu smrt a zmrtvýchvstání dokud znovu nepřijde.
epiklese
Vylij svého svatého Ducha na tento chléb, tento kalich a tyto lidi.
Silou svého Ducha vdechuj život do našeho prachu a naději do našich kostí.
Učiň z nás jedno tělo a jednu krev v jednom Kristově těle.
Ať ti zpíváme chválu a ukazujeme tvou lásku ke všem,
dokud naše putování pouští neskončí,
a kdy se s tebou setkáme v zemi, kterou jsi zaslíbil.
doxologie
Skrze Ježíše Krista, našeho Pána,
v jednotě Ducha svatého
ti patří všechny sláva Bože, nyní a vždy. Amen.
(Book of Common Worship PC USA str. 242-243).
Třetí eucharistická modlitba se nedrží tradičního schematu, všechny důležité prvky ale nepostrádá. Tematicky je vzhledem k postní době dobře uchopená. Pracuje s množstvím aklamací, které shromáždění opakuje po předsedajícím.
Bože, Stvořiteli našeho nemocného světa,
Bože, Spasiteli ztracených,
Bože, Utěšiteli nemocných a trpících,
děkujeme za tvou věčnou moc;
oslavujeme tě pro tvou milosrdnou smlouvu.
Za čtyřicet dnů jsi vodami potopy očistil zemi.
Chválíme tě, Bože. Chválíme tě, Bože.
Za čtyřicet dnů jsi Mojžíše osvítil slovem svého zákona.
Chválíme tě, Bože. Chválíme tě, Bože.
Čtyřicet let jsi živil lid manou z nebe.
Chválíme tě, Bože. Chválíme tě, Bože.
V Ježíši, našem bratru, ses stal opravdu člověkem.
On po čtyřicet dní, postem a modlitbou vzdoroval moci ďábla.
Instituce 3
S vděčností vzpomínáme Pánovu velikonoční večeři sdílenou s nejbližšími přáteli,
při které vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy:
„Toto je mé tělo. Vezměte, jezte a pamatujte na mě.“
Vzpomínáme, jak vzal kalich a řekl:
"To je nová smlouva v mé krvi. Pijte z něho všichni a pamatuj na mě.“
Velebíme jeho život. Amen. Amen.
Mrzí nás jeho smrt. Amen. Amen.
Oslavujeme jeho vzkříšení. Amen. Amen.
Proměň nás, Bože, svým živým Duchem. Učiň z těchto darů manu pro naší cestu,
tělo a krev tvého Syna. Zachraň nás, Bože. Zachraň nás, Bože.
Daruj nám, tak jako Ninivanům, čtyřicet dní pokání.
Zachraň nás, Bože. Zachraň nás, Bože.
Uč nás svým slovům moudrosti a spravedlnosti.
Zachraň nás, Bože. Zachraň nás, Bože.
Obnov celou zemi křestní milostí. Zachraň nás, Bože. Zachraň nás, Bože.
Nakonec přiveď všechny poutníky přes naše pouště do své velikonoční zahrady.
Tobě, Bože, Stvořiteli, Spasiteli, Utěšiteli,
Otci, Synu a Duchu svatému,
patří naše oslava a chvála, klanění a díkůvzdání,
nyní i navěky. Amen. Amen.
(Book of Common Worship PC USA str. 243-244).
Eucharistickými modlitbami nejsou eulogie obsažené v BCW zdaleka vyčerpané. Několik variant má eulogie nad vodou určenou ke křtu či k obnově křtu. Slavnosti, které se v některých církvích (pravoslavných, katolických, anglikánských) označují jako svátosti, mají v kalvínské církvi své analogy, které v centru slavení obsahují eulogii. Jedná se o vkládání rukou a mazání olejem po křtu, ordinaci, manželství, pomazání nemocných, do jisté míry i modlitby rozhřešení. Modlitby nad manžely tím, že jsou „genderově vyvážené“, aby je bylo možno použít i pro stejnopohlavní páry, jsou poněkud ochuzeny o biblické obrazy, kde figuruje muž a žena. V důsledku toho epikletická část značně převyšuje anamnetickou a patří, podle mého názoru, mezi nejslabší eulogie BCW.
Kniha obsahuje i množství „malých“ eulogií. Např. nad popelem na Popeleční středu, poslední rozloučení při pohřbu, dedikaci kostela, kde po rozsáhlejší eulogii následují drobnější nad baptisteriem, ambonem, biblí ambonu, stolem Páně, liturgickými nádobami, hudebními nástroji, kaplí, vzdělávacími místnostmi sboru, kolumbariem.
Překvapila mne eulogie nad končícími manželi i eulogie nad prsteny předtím, než jsou vráceny.
Prakticky není bohoslužby, která by eulogii neobsahovala. I pokud je nedělní bohoslužba bez večeře Páně (což se v některých sborech stává) je její součástí v závěru eulogie (uvedená dialogem, jako má preface). I denní modlitba obsahuje denně díkůčinění za křest a díkůčinění za světlo.
Novinkou je v BCW eulogie nad zvířaty, kterou uvádím na závěr přehledu.
Všemohoucí a věčný Bože, Stvořiteli všeho a dárče veškerého života, žehnej všechna tato zvířata. Ať naše vztahy s nimi odrážejí tvou lásku a naše péče o ně je příkladem tvého bohatého milosrdenství. Dávej zvířatům zdraví a klid. Posiluj nás, abychom je milovali a starali se o ně, když se snažíme napodobovat lásku našeho Pána Ježíše Krista a tvého služebníka Františka. Amen.
Služebník nebo vedoucí bohoslužby prochází shromážděním, ptá se na jméno každého zvířete, položí svou ruku na hlavu zvířete (pokud je to vhodné) a pak zvířeti žehná: [Hafíku], jsi Bohem stvořen a jsi jím milován. Kéž ty i tvá lidská rodina zakoušíte radost a přátelství a jsi pro ni i nadále požehnáním.
(Book of Common Worship PC USA str. 572).
Vzhledem k tomu, že se chystáme vydat výběr z eulogií obsažených v BCW, budeme vděčni, když nám napíšete o svých prioritách, abychom věděli, nač se zaměřit.
5navíc jsou mnohé pasáže uváděny bilingválně (anglicky a španělsky) někde k tomu přistupuje i korejština
6 Anafora je anamnetického typu podle západosyrského schématu: úvodní dialog, preface s anamnetickými prvky vycházejícími z hebrejské bible, sanktus, postsanktus s anamnetickými prvky řecké bible, instituce, vlastní anamneze, anamnetická aklamace, epikleze, přímluvy, doxologie a závěrečné amen.