Polská homofobní kampaň se přelévá do české církve

V souvislosti s Prague Pride si nenechal ujít příležitost ke zviditelnění pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Jednou z příležitostí bylo vyjádření podpory prohlášení předsedy Polské biskupské konference, poznaňského arcibiskupa Stanislava Gądeckeho, kterým se postavil za krakovského arcibiskupa Marka Jędraszewského čelícího kritice za své výroky na adresu LGBT komunity.¹ Kritika se týkala kázání, které arcibiskup Jędraszewski přednesl při bohoslužbě u příležitosti 75. výročí zahájení Varšavského povstání dne 1. srpna 2019. Arcibiskup uvedl, že Polsko už neohrožuje „rudý mor“, ale to neznamená, že neexistuje žádný nový, který chce ovládnout naše duše, naše srdce i naši mysl. Podle arcibiskupa to není mor marxistický ani bolševický, ale má stejný původ a jedná se o „duhový mor“.

Pro pochopení pozdvižení, jaká tato slova v Polsku vzbudila, je potřeba znát několik souvislostí. Jednou z nich je velmi vypjatá politická situace, která je ještě vyhrocena blížícími se podzimními parlamentními volbami v Polsku. Jasným favoritem je vládnoucí strana Právo a spravedlnost (PiS), která vyhrála i květnové volby do Evropského parlamentu, přestože se opozici podařilo vytvořit širokou Evropskou koalici. Podle komentátorů stojí za úspěchem PiS nejenom velkorysé nabídky sociální podpory ale i silná homofobní kampaň. Např. politolog Filip Harzer uvedl: „Obrana církve, ,obrana polských dětí před ideologií genderu‘, útoky na prostředí homosexuálů jsou pro velkou část voličů důležité, jsou součástí identity, kultury. Útoky na prostředí LGBT a obrana církve byly důležitým faktorem, který pomohl PiS volby vyhrát.“² Realita poté vypadá tak, že proti průvodu gayů, lesbiček a jejich podporovatelů v severopolském Bělostoku, který se konal v sobotu 20. července 2019, nejprve brojili místní katoličtí duchovní spolu s představiteli vládní PiS, poté na samotný průvod házela skupina agresivních extrémistů kamení, láhve a dělobuchy.³ Arcibiskupova slova pronesená o necelé dva týdny později je těžko možné nevnímat jako podporu podobným útokům proti „moru“ nebo „nákaze“. Ostatně polští komentátoři upozornili, že arcibiskupova slova o „duhovém moru“ („tęczowa zaraza“) vzbuzují paralelu s termínem „židovský mor/nákaza“, který byl používán nacisty v době II. světové války s tragickými důsledky. Je zajímavé, že kardinálu Dukovi zřejmě unikají tyto souvislosti, podobně jako si je zřejmě neuvědomil, když v loňském roce podpořil kázání Petra Piťhy v katedrále z 28. září 2018, v němž Piťha strašil deportací do „nápravně-výchovných pracovních táborů“ a prohlášením homosexuálů za „nadřazenou vládnoucí třídu“. Paralelu podobného strašení ambicemi židovské komunity najdeme opět v období nacismu. Výsledkem byl jen strach a nenávist, které později ospravedlňovaly snahy o vyhlazení.

Zajímavým pomyslným lakmusovým papírkem, jak výbušný a destruktivní potenciál mají podobná vyjádření je skutečnost, že v českém prostředí o konfliktu kolem výroků arcibiskupa Jędraszewského jako jedny z prvních informovaly proruské a dezinformační weby (např. Sputnik, který připojil odkaz na svoji starší zprávu o vyjádření slovenského kněze Mariána Kuffy, v němž srovnával zkázu komunismu i liberalismu). Je otázkou, zda kardinál Duka svojí podporou a snahou o „formování Visegrádské skupiny a jejich pozic při reformě evropských struktur“, do jejichž popředí „se musí opět dostat otázka člověka, jeho svobody a nároku na důstojný život – od začátku až do konce“, ve skutečnosti nepřispívá k šíření strachu a nenávistných postojů vůči některým skupinám, což v důsledku evropské struktury oslabuje, navíc zamlžuje křesťanské hodnoty a hlásání evangelia.⁴

Naopak Tomasz Dostatni, polský dominikán, kněz a publicista, který je v českém prostředí známý jako autor knižních rozhovorů s Tomášem Halíkem a Dominikem Dukou, reagoval na slova arcibiskupa Jędraszewského o „duhovém moru“ kriticky. Dostatni nepovažuje za vhodné samotné umístění slov v rámci bohoslužby, která má vytvářet prostor pro setkání člověka s Bohem. Slova arcibiskupa jsou podle něj v rozporu s evangeliem, neboť jsou rozdělující a nenávistná. Arcibiskupova slova podle Dostatniho zabíjejí a nesytí, zároveň ve svém důsledku vyhánějí lidi z církve.⁵ V návaznosti na Dostatniho kritizoval slova polského arcibiskupa i vyjádřenou podporu kardinála Duky také Tomáš Halík.⁶

Ještě je možné upozornit na jednu souvislost, která v posledním roce intenzívně zaměstnává katolickou církev nejen v České republice a v Polsku, ale celosvětově. Tím je problematika sexuálního zneužívání v církvi. Přestože se nejedná o nové téma, zdá se, že teprve v nedávné době plno silou udeřilo i v katolické církvi v obou zemích, kde díky zveřejněným svědectvím už není možné tvrdit, že se jich to netýká. Zvýšená intenzita hledání nepřátel a boje proti „nepřátelským ideologiím“ s tímto tématem zřejmě souvisí. Objevilo se už několik případů, kdy bojovníci proti homosexualitě a „genderu“ byli nakonec sami obviněni a odsouzeni za pochybné sexuální chování (např. v dubnu 2019 sesazený arcibiskup Anthony Sablan Apuron z pacifického Guamu). Arcibiskup Jędraszewski i kardinál Duka mají mimo jiné společné i to, že si zřejmě neuvědomují nebo nechtějí uvědomit závažné důsledky sexuálního zneužívání v katolické církvi a celou problematiku mají tendenci bagatelizovat.⁷ U arcibiskupa Jędraszewskeho k tomu přistupuje i jeho zapojení se do obhajoby poznaňského arcibiskupa Juliusza Paetze, který musel ze svého úřadu v 67 letech odstoupit v roce 2002 poté, co se dostaly na veřejnost informace o jeho homosexuálních vztazích se seminaristy. Sice mu nebylo prokázáno zneužívání neplnoletých, ale ve své době to byl jeden z největších skandálů v polské katolické církvi. Jędraszewski byl tehdy pomocným biskupem v Poznani a sepsal veřejný dopis na Paetzovu obranu. Údajně nutil kněze, aby připojili své podpisy. O to víc se může zdát překvapivé, že byl Marek Jędraszewski koncem roku 2016 jmenován a začátkem roku 2017 uveden do úřadu krakovského arcibiskupa.

Mimochodem v Krakově nahradil kardinála Stanisława Dziwisze, dlouholetého osobního sekretáře papeže Jana Pavla II. a šedou eminenci Vatikánu, který byl po smrti papeže „vyhnán“ z Vatikánu prostřednictvím jmenování arcibiskupem v Krakově, kde byl před svým zvolením papežem i Jan Pavel II. (krakovským arcibiskupem v letech 1964–1978). Proslýchá se, že jej pro tento úřad vybral za věrné služby už umírající Jan Pavel II., takže jeho nástupce Benedikt XVI. tímto jmenováním splnil jedno z posledních přání předchůdce. Dziwisz byl jmenován 3. června 2005, tj. dva měsíce po smrti Jana Pavla II., o rok později byl jmenován kardinálem. Z Vatikánu si do Krakova Dziwisz prozíravě odvezl i ampulky s krví Jana Pavla II., které se po beatifikaci (2011) a hlavně po kanonizaci (2014) staly ceněným ostatkem.⁸

V souvislosti s Prague Pride stojí za zmínku ještě dvě vyjádření, která se objevila na sociálních sítích pod jménem kardinála Duky, ale já je považuji spíš za trapnou ukázku snahy o provokaci lidí z jeho okolí, kteří mají tato média na starosti. Obě navíc souvisí s činností magistrátu hlavního města Prahy a především primátorem Zdeňkem Hřibem z České pirátské strany. Tomu má Duka a lidé kolem něho za zlé, že se vyjádřil negativně k obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Domnívám se, že těch třecích ploch s primátorem bude víc, např. arcibiskupem tolik oblíbené barokní slavnosti Navalis, pořádané firmou Pražské Benátky Zdeňka Bergmana, letos získaly účelovou neinvestiční dotaci od hlavního města ve výši 1,7 milionu až při druhém projednávání.⁹ Při prvním projednávání dotace v rámci Výbor pro kulturu, výstavnictví, cestovní ruch a zahraniční vztahy podle veřejně dostupného zápisu žádal pořadatel Bergman 3,8 milionu; lidovec a podnikatel Jan Wolf, tradiční podporovatel pražských dotací pro Navalis v minulých letech, který si obnovu Mariánského sloupu dal do svého volebního programu, vloženého v Katolickém týdeníku v Praze (č. 38, 2018), navrhoval 2,5 milionu; hodnotitelka projektu 1,7 milionu a Jaroslav Němec, člen výboru za Piráty, jen 0,5 milionu. Takže se zdá, že za zdánlivě pouze ideovými spory jde především o finance.

Prvním rýpnutím na sítích kardinála Duky do pražského primátora byla reakce na vyvěšení duhové vlajky na budově magistrátu zveřejněná na Twitteru 5. srpna 2019: „Doufám, že příští rok o Velikonocích vztyčí na pražském Magistrátu Kříž, jako moment uznání největší menšině v ČR.“ Pro změnu na Facebooku byl dne 13. srpna 2019 zveřejněn status pana kardinála: „Ještě k podpoře tzv. ,duhovým aktivitám‘ ze strany hlavního města a dalších: očekával bych minimálně stejnou podporu vícedětným rodinám. Ty vychovávají a starají se o své potomky, kteří budou např. také budoucími daňovými poplatníky, bez nichž nebude budoucnosti národa, a Evropa se skutečně vylidní, jako tomu bylo při morových ranách v historii.“ Na to mimo jiné reagoval komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk tvrzením, že podpora rodin z veřejných prostředků je nyní nesrovnatelně vyšší než podpora „duhových aktivit“.

Zatímco řadu lidí z katolického prostředí asi tyto provokace pražského arcibiskupství už příliš nepřekvapí, zaznamenal jsem řadu reakcí z prostředí společnosti, kde tyto výroky berou vážně a jen je utvrzují, že katolická církev je institucí velmi vzdálenou reálnému životu a lidem, natož aby si jí spojili s hlásáním „radostné zvěsti“. Nebo také že je bojovnicí jen za svoje partikulární zájmy, případně ideovou spojenkyní pochybných uskupení jako je Okamurova Strany přímé demokracie, Klausova Trikolóra nebo Sdružení přátel bílého heterosexualního muže. O to větší dík patří lidem z Logosu za jejich činnost, především za starost a péči o lidi, nad nimiž někteří „pravověrní“ jen ohrnují nos.