Blažej

Blažej, mučedník z počátku 4. století, podle legendy biskupem v Sebaste v římské provincii Arménii (dnešní Turecko), byl umučen za pronásledování křesťanů v době císaře Licinia v roce 316. Je oblíbeným patronem v různých potřebách, zejména při onemocněních krku. Jeho jméno (Blasios) nepochází od „blaho“, nýbrž z řeckého blachos, což znamená mdlý, slabý. S jeho jménem je spojeno tzv. blažejské požehnání, udělované dvěma zkříženými svícemi. Podle Zlaté legendy (Legenda aurea) Jakuba de Voragine z 13. stol., byl Blažej nesmírně laskavý a měl pověst svatosti, a proto si jej křesťané zvolili za biskupa. Jakub de Voragine o Blažejovi píše:

„Ujal se úřadu, ale za Diokleciánova pronásledování se uchýlil do jeskyně a tam vedl život poustevníka. Ptáci mu přinášeli potravu a svorně k němu přicházely šelmy, a když na ně vložil ruku a žehnal jim, nehnuly se od něho. Jestliže nějaká onemocněla, ihned ho vyhledala a on ji navrátil plné zdraví. Když pán toho kraje poslal své vojáky na lov a oni se jinde namáhali zbytečně, náhodou přišli k jeskyni svatého Blažeje. Uviděli tam velké množství divokých zvířat, jak stojí před ní, a nemohli žádné z nich chytit. Celí užaslí to oznámili svému pánovi. Ten okamžitě poslal další vojáky a poručil, aby Blažeje se všemi křesťany přivedli k němu. Téže noci se Blažejovi třikrát zjevil Kristus a řekl mu: ,Vstaň a přines mi oběť.´ A tu přišli vojáci a řekli: ,Vyjdi ven, pán tě volá.´ Svatý Blažej jim odpověděl: ,Přišli jste jako na zavolanou, synové moji, teď vidím, že Bůh na mě nezapomněl.ˇ Šel s nimi, ale přitom neustále kázal a konal před jejich očima mnoho zázraků. Tak jedna žena k němu přinesla umírajícího syna, kterému se v krku vzpříčila rybí kost, a v slzách ho prosila, aby ho uzdravil. Svatý Blažej na něj vložil ruku a modlil se, aby tento chlapec i všichni, kdo v jeho jménu o něco požádají, dostali dar zdraví, a chlapec se ihned uzdravil. Jedna chudičká žena měla vepříka, ale odnesl jí ho vlk. Snažně prosila svatého Blažeje, aby jí byl její vepřík vrácen. Blažej se usmál a řekl:, Nebuď smutná, ženo, tvůj vepřík se ti vrátí!´ Vlk ihned přišel a vdově vepříka vrátil. Když Blažej vstoupil do města, byl na vladařův rozkaz uvržen do vězení. Druhý den vladař poručil, aby byl před něho předveden. Vlídně ho pozdravil: ,Buď zdráv, Blažeji, příteli bohů!´ Blažej odpověděl: ,I ty buď zdráv, dobrý vladaři, ale nemluv o bozích! Jsou to zlí duchové, vždyť propadnou věčnému ohni s těmi, kdo je uctívají.´ Vladař se rozhněval, dal ho ztlouci holemi a uvrhnout zpět do vězení. Blažej mu řekl: ,Ty pošetilý, myslíš si, že svými ranami mě připravíš o lásku mého Boha, když On sám mě posiluje?´ (…) Když ho vyvedli z žaláře a vladař ho nemohl přimět, aby se klaněl bohům, poručil, aby ho pověsili na šibenici, drásali železnými hřebeny a pak ztýraného zase vsadili do vězení. (…) Pak vladař poručil, aby mu předvedli Blažeje, a řekl mu: ,Pokloníš se teď bohům, nebo nepokloníš?´ Blažej odpověděl: ,Bezbožníku, nebojím se tvých hrozeb, dělej, co chceš, vydávám ti své tělo všanc.´ Vladař poručil, aby ho hodili do rybníka. On udělal nad vodou znamení kříže a voda zůstala pevná jako suchá země. Řekl: ,Jsou-li vaši bohové praví, ukažte jejich moc a vstupte na vodu.´ Nato na rybník vstoupilo šedesát pět mužů a ihned šli ke dnu. Sestoupil anděl Páně a řekl Blažejovi: ,Vyjdi ven, Blažeji, a přijmi korunu, kterou ti Bůh připravil.´ Když vyšel, vladař mu řekl: ,Pevně ses rozhodl, že se nebudeš klanět bohům?´ Blažej mu odpověděl: ,Pochop, nešťastníku, že jsem služebník Kristův a neklaním se zlým duchům!´ Vladař ihned poručil, aby byl sťat, a on prosil Pána, aby každý, kdo se pro nemoc krku nebo pro jakoukoliv jinou nemoc bude dovolávat jeho přímluvy, byl vyslyšen a hned neduhu zbaven. A tu se ozval z nebe hlas, že se stane tak, jak prosil, a on byl s dvěma dětmi kolem léta Páně 283 sťat.“ (přeložila I. Zachová).

Blažej vystupuje jako archetypální divo-tvůrce, jeho moc ochočovat dravé lesní šelmy, schopnost zázračně uzdravovat lidi i se zvířaty a poroučet živlům je způsobena spojením s bohem, v jeho případě s Kristem, který k němu třikrát promlouvá v nočním snu. Sám následuje Kristovo umučení a trpí dobrovolně proto, aby neztratil svou celistvost a dokonalost v zápase s nižšími a partikulárními silami, které si osopují moc vyšší a úplnou. Zato od Boha dostává posmrtný život a nahrazuje pohanské bohy v lidské úctě orientované na katolického světce. Přitom ale Blažej sám o moc neusiluje, je schopen odejít z města do jeskyně a tam sloužit potřebným.