Cílem
této práce je představit pojetí Ducha svatého v díle
Hildegardy z Bingenu, jedné z hlavních protagonistek tzv.
renesance 12. století v Evropě. Budu se věnovat vztahu Ducha
svatého ke stvoření,1
neboť toto téma hraje v Hildegardině životě a díle důležitou
roli vzhledem k tomu, že Hildegarda ve své době působila
nejen jako vizionářka, přírodovědkyně a léčitelka, ale také
jako skladatelka hudby a liturgických zpěvů.
Hugo se narodil roku 1096 v saském Hartinghamu. K právě vzniklé komunitě řeholních kanovníků v pařížském opatství sv. Viktora se připojil roku 1115. Zde studoval, žil a od roku 1125 do své smrti v roce 1145 také vyučoval. Byl plodným autorem a mnoho jeho děl se rozšířilo už během středověku. Je autorem komentářů k biblickým knihám.
Specifickou postavou mezi učenci a mysliteli scholastiky je Raymundus Lulllus (1232-1316). Systém, který vytvořil, je založen na logice a na kombinatorických postupech a je naprosto originální. Raymund, jinak též Ramon Lull, pocházel z katalánské nižší šlechty, narodil se v Ciutat de Mallorques (Palma de Mallorca). Jeho otec sloužil pod aragonským králem Jakubem I.
Bernard pocházel z Toursu, kde se zdržoval téměř po celý život. Díky kosmologickým tématům, která ho zajímala, měl blízko k okruhu učenců spojovaných se školou v Chartres, aniž by zde kdy působil. Vzdělání získal na tourské katedrální škole, na níž později sám vyučoval a sepsal většinu svých prací. Nejvíce se věnoval filosofii a přírodovědě.
Alain z Lille (1128-1202), známý též jako Allanus ab Insulis, je theolog, básník a všestranný učenec; znalec antické kultury i hermetismu; požívá vysokou autoritu v dobové církvi a je zván „doctor universalis“.
Ansgar se narodil v roce 801 v Corbii na řece Sommě v severní Francii, byl biskupem v Hamburku, apoštolem severu, a zvláště Dánska, zemřel Brémách 3. února 863. Byl označován jako foris apostolus, intus monacus, zvenčí apoštol, uvnitř mnich, protože v sobě nesl prvky obojího.
V následujícím textu přináším komentovaný překlad textů čtyř antifon Hildegardy z Bingenu (1098 - 17. 9. 1179), které tato benediktinská abatyše z mohučské arcidiecéze věnovala Církvi ve své sbírce Harmonická symfonie nebeských zjevení. Text i hudbu tato prorokyně složila z Boží inspirace pro liturgické potřeby svého kláštera na Rupertsbergu na Rýně a jeho dceřiného konventu v Eibingenu u Rüdesheimu na Rýně. Jednalo se o sloužení mší a liturgii tzv. hodinek, během nichž řeholnice tyto duchovní písně zpívaly.
(asi 1100 - asi 1155), známý i jako Thierry z Chartres
Hugo se narodil roku 1096 v saském Hartinghamu. K právě vzniklé komunitě řeholních kanovníků v pařížském opatství sv. Viktora se připojil roku 1115. Zde studoval, žil a od roku 1125 do své smrti v roce 1145 také vyučoval. Byl plodným autorem a mnoho jeho děl se rozšířilo už během středověku. Je autorem komentářů k biblickým knihám.
Bernard pocházel z Toursu, kde se zdržoval téměř po celý život. Díky kosmologickým tématům, která ho zajímala, měl blízko k okruhu učenců spojovaných se školou v Chartres, aniž by zde kdy působil. Vzdělání získal na tourské katedrální škole, na níž později sám vyučoval a sepsal většinu svých prací. Nejvíce se věnoval filosofii a přírodovědě.
Poslední komentáře